Plesl připomíná, že Evropská komise oznámila, že bude zkoumat, nakolik je současná polská vláda kompatibilní s evropskými demokratickými standardy, zda je Polsko stále právním státem.

Impulzem k těmto pochybnostem evropské vlády je zásah vlády polské do jmenování členů polského Ústavního soudu a také výměna ve vedení polských veřejnoprávních médií, jejichž šéfy nově jmenuje ministr financí.

Nemusí to být jen klasické bruselské bububu

I když by se mohlo zdát, že to je jen takové klasické bruselské bububu, zas tak legrační to podle Plesla není. „Kdyby komise na Poláky nakonec něco vyšťárala, může Polsku omezit hlasovací práva v Evropské unii,“ varuje.

Vysvětluje, že v případě Ústavního soudu je to minimálně stejným dílem problém politický jako problém právní. Nová parlamentní většina strany Právo a spravedlnost ihned po podzimních volbách v Sejmu odhlasovala novelu zákona o Ústavním soudu a parlament vybral pět nových ústavních soudců. Představitele nové vládnoucí garnitury k tomu podle Plesla vedla minulá zkušenost, kdy Ústavní soud blokoval politická rozhodnutí kabinetu.

Ohledně polských veřejnoprávních médií píše, že polská vláda v nich provedla čistku. Ale nebyla to ani zdaleka čistka první, podobně postupovaly polské vlády při každé mocenské změně. „Tak proč už tehdy nezasáhla Evropská komise? Proč až teď, když se k moci dostali konzervativci?“ ptá se šéfredaktor. Podle něj to vše jen posiluje dojem, že Evropská komise jedná zcela účelově a její motivací je politický boj, možná dokonce „preventivní umravnění potenciálně velice vzpurné varšavské vlády“.

Důvěra v Brusel dramaticky klesla kvůli neschopnosti řešit migrační krizi

Na to však v tuto chvíli není většina obyvatel východních zemí Evropské unie zvědavá ani trochu. Důvěra v Brusel dramaticky klesla především kvůli impotenci Evropské unie v otázkách migrační krize a každý umravňovací zásah unijních institucí v některé ze zemí, které odmítají kvóty, bude vnímán jako trest za neposlušnost. „To by si měli v Bruselu uvědomit všichni, z nichž se tak rychle stali eurounijní panáci, včetně šéfa Evropské rady a bývalého polského premiéra Donalda Tuska,“ píše Plesl a tvrdí, že Tusk už Polsku udělal dost ostudy tím, jak se zachoval v průběhu migrační krize, když nejprve tvrdě obhajoval pozici Angely Merkelové, ale na přelomu roku ze dne na den obrátil o 180 stupňů.