Svá tvrzení opírá filozof Dolejší o průzkum výzkumné agentury Levada Center, pro Novyje izvěstija. Ten predikuje, že se režim nyní bude snažit přesunout základnu své podpory na venkov a do malých měst, kde lidé probíhající krizi řeší příklonem k šedé ekonomice či návratem k půdě a kde prý současně existuje nejmenší kapacita kriticky vyhodnocovat propagandu státní televize.

Rusové v největších městech jsou podle šéfa agentury Lva Gudkova ti, kdo v poslední dekádě nejvíce profitovali z ekonomického boomu založeného na exportu ropy. Dnes však prý rovněž pociťují největší obavy o budoucnost a postupně si začínají uvědomovat, že protisankce, které Kreml zavedl, je postihují ještě více než samotné západní sankce.

Dolejší také tvrdí, že i skupina státních zaměstnanců je nyní Kremlem považována za potenciálně neposlušnou a podnikají se opatření k prevenci politických protestů ve velkých městech.

Kreml se bude například častěji ohánět pravoslavnou církví

Kreml prý proto využije možnost a podporu režimu si bude zajišťovat na venkově.  „Jestliže se začne orientovat na venkov, jak sugerují výzkumy prezentované Gudkovem, bude také používat ještě tradicionalističtější a konzervativnější propagandu než dosud, častěji se bude ohánět pravoslavnou církví, aby v regionech a na periferii nahradil ztráty, které utrpí ve velkých městech. Pokud k tomu dojde, dále se rozšíří propast mezi domácí ruskou propagandou a tím, co z ní bude ochoten akceptovat průměrně vzdělaný Evropan masírovaný ve stále větší míře štědře dotovanými ruskými státními médii,“ uvádí Dolejší.

Venkov věří propagandě státních médií

Kreml podle Gudkova bezprecedentní propagandistickou kampaní úspěšně přesvědčil většinu Rusů, že na jihovýchodě Ukrajiny probíhá "genocida" ruského obyvatelstva a vláda se snaží tomu zabránit.

Karel Dolejší cituje z průzkumu agentury Levada Center. „Většina Rusů dál věří kremelské verzi ukrajinských událostí, nicméně ekonomická krize způsobující pokles životní úrovně postupně vede k pochybnostem. Pokud bude ekonomická krize pokračovat, bude pokračovat i tento trend.“

Podle zjištění Levada Centra se ale i postoje ruské veřejnosti začínají proměňovat. Podpora přímé účasti ruských vojsk v konfliktu na Ukrajině se snížila ze 74 na 35–38 % a významně klesla i veřejná podpora anexe Krymu. Pouze 5–6 % Rusů je ochotno k materiálním obětem spojeným s podporou Krymu nebo vojenskými akcemi na Ukrajině.

„Největší obavy Kremlu tak vzbuzuje situace v Moskvě, kde vzdělané obyvatelstvo zřetelně rozeznává příčiny probíhající krize a její důsledky pro budoucnost země. Venkov ovšem dál věří verzi o západním spiknutí proti Rusku,“ píše Dolejší.

Celý článek Karla Dolejšího ZDE:

Čtyři různá Ruska

Analytik pak seznamuje čtenáře Britských listů s výsledky práce sociální geografky z Moskevské státní univerzity Nataliji Zubarevičové. Ta dává možnost hlouběji porozumět proměnám Ruska a smýšlení jeho obyvatelstva v různých částech země. Zubarevičová konstatuje, že vlastně existují "čtyři Ruska".

"První Rusko" je zemí postindustriálních měst, zahrnuje především velké aglomerace jako Moskva, Sankt Petěrburg/Petrohrad, ale nejen ony. "Druhé Rusko" zahrnuje převážně průmyslová města s 25 000–250 000 obyvateli. Spadá sem však i několik stagnujících větších měst. Zde se prý životní styl od dob SSSR příliš nezměnil, velkou část obyvatelstva tvoří klasické průmyslové dělnictvo a nižší státní úředníci. V tomto "druhém Rusku" žije více než čtvrtina obyvatelstva. Ekonomické problémy podle Zubarevičové  zde nejsou řešeny, ale konzervovány. Obyvatelé se zde starají především o práci a mzdy a politické požadavky střední třídy je údajně nezajímají. To ovšem s jistotou platí jen do té doby, dokud vláda dokáže "druhé Rusko" dotovat.  "Třetí Rusko" je Ruskem vesnic a malých měst, kde žije třetina populace.  Obyvatelé podle zjištění sociální geografky pracují v samozásobitelské ekonomice, ale rozvíjí se tu také větší zemědělské podniky orientované na trh, které produkují především obilí a slunečnicový olej. Velký význam má v některých oblastech práce v šedé ekonomice. Mladí lidé odsud velmi často odcházejí a žije zde velmi mnoho osob v důchodovém věku.

"Čtvrté Rusko" je ve zřetelném civilizačním úpadku. Jedná se o nejméně rozvinuté oblasti severního Kavkazu a části jižní Sibiře. Zde žije necelých 6 % obyvatel. Kvete tam prý korupce a války mezi klany o moc a zdroje, jaké zbytek země zažil jen v nejdivočejší fázi 90. let. Hrozí zde etnické a náboženské konflikty.

Rusko nemůže pokračovat po dosavadní trajektorii

Podle Zubarevičové tedy existuje určitý modernizační potenciál ve velkých ruských městech, kde žije přibližně 38 % obyvatel.  Naproti tomu velké periferní oblasti, kde dnes žije zhruba 36 % Rusů, se demodernizují a nejsou zde údajně žádné vyhlídky na zlepšení nebo jen zastavení sestupného trendu. Lidé na periferii mají špatný přístup k dopravě a vzdělání, nízký sociální kapitál a reprodukují se zde patriarchální vzorce fungování společnosti nebo adaptace na změny.

Karel Dolejší tak spolu s Gaudkovem a Zubarevičovou dává na Britských listech nahlédnout do situace, která vede Kreml k potřebě utužit režim a posílit své pozice na venkově, zatímco ve velkých městech, kde obyvatelstvo má potenciál nahlédnout příčiny krize, musí předcházet nepokojům.

„Rusko nemůže pokračovat po dosavadní trajektorii nastoupené za Putina a v aktuální situaci mají jeho elity na výběr pouze ze strategií dočasné stabilizace, které s sebou nesou nemalé ztráty v oblasti kulturního a společenského rozvoje, a navíc dlouhodobě podkopávají další rozvoj ekonomiky,“ uzavírá Karel Dolejší.