Pozvali si k tomu Radku Trylčovou, radní Plzeňského kraje, kandidátku za ODS do Evropského parlamentu (EP), emeritního děkana Ekonomické fakulty Západočeské univerzity Miloše Nového z TOP 09, exministra obrany a kandidáta za ODS do EP Alexandra Vondru a nejmladšího eurokandidáta z KDU-ČSL Františka Talíře.

Několik desítek mladých lidí si v dopoledních hodinách vyslechlo besedu, jejíž úvodní část přinášíme v této reportáži.

Ještěže tam jsme, aneb velké díky za to!

Na otázku moderátora diskuse, šéfa plzeňských Mladých konzervativců Dominika Schejbala, co znamená členství v NATO, odpověděla jako první bývalá čelná představitelka regionální Hospodářské komory a nyní krajská radní pro ekologii Trylčová: „Je to garance bezpečnosti naší republiky. Jsme součástí spojeneckých armád, máme výhody a tou zásadní pro mne je garance svobody. Máme také povinnosti. Ty bohužel neplníme, ale já jsem pro, aby se tato povinnost naplňovala. Jsme součástí NATO, ČR patří na Západ, jsme mimo východní blok, jsme střední Evropou. Díky členství česká armáda získala velkou prestiž. Pro nás není jiného zbytí než být součástí vojenského paktu.“

To Alexandr Vondra byl podstatně sdílnější: „Je to tedy velmi úspěšná vojenská aliance, která je zároveň zárukou, že Amerika a Evropa táhnou v zásadních věcech za jeden provaz. Já jsem vedl v první polovině devadesátých let vyjednávací tým o našem vstupu do Aliance. Když padlo rozhodnutí na exekutivní úrovni v roce 1997, že my, Maďaři a Poláci budeme pozváni, tak jsem odjel z náměstkovské role v Černínském paláci do USA, kde jsme s maďarskými a polskými kolegy dva roky bojovali za to, aby to americký Kongres neshodil ze stolu, protože náš Parlament až do takového dobrodružství nejde...“

Dnešní vojančení má glanc a obdiv

Americký Kongres má podle Vondry  bohatou historii v tom, co odmítl, co mu prezident naservíroval. „Měli jsme obrovské štěstí, že v devadesátých letech byly příznivé geopolitické poměry – Rusko bylo slabé, Amerika silná, Evropa optimistická. Dnes je to daleko těžší – to vidíme na příkladu Ukrajiny, která promarnila příležitosti, kdy to ještě šlo. Dnes má prakticky dveře uzavřené. Jenom hlupák by pohrdl tím blahem, co máme. Takže máme skutečně nejlepší bezpečnostní záruky v moderních dějinách. Díky tomu máme mír a můžeme se rozvíjet,“ rozpovídal se Saša Vondra.

Miloš Nový za Talířova silného přikyvování sdělil přítomným: „Ekonomie má velmi blízko k historii. Z hlediska historie českého národa ve dvacátém století si připomínám události spojené s mnichovskou dohodou, pak obsazení Československa nacisty a pak okupace republiky armádami Varšavské smlouvy. Členství v NATO je pro mne zárukou, že tyto tři historické události, které se odehrály ve dvacátém století v naší zemi, se již nikdy nebudou opakovat. A osobní pohled – jsem ročník 1960 a prošel jsem základní vojenskou službou a dobře si pamatuji, jakou negativní ‚prestiž‘ mělo vojenské povolání. Tím, že jsme byli začleněni do Varšavské smlouvy, bylo dehonestováno a nikdo z nás si nedokázal představit, že by někdo v tehdejší československé armádě sloužil rád. V posledních dvaceti letech vidím, jak narostla prestiž naší armády, jak vzrostla hrdost na naše vojáky, kteří jsou účastníky zahraničních misí a někteří bohužel obětují své životy.“