„Petr Nečas ani Robert Fico se nemohou vykroutit z dopadů svých rozhodnutí. Bývalý český premiér z toho, jak velkou moc svěřil do rukou Jany Nagyové, ačkoli byl dlouhodobě varován před neblahými důsledky. Expředseda slovenské vlády se zase nedokázal vypořádat s mafiemi, které významně ovlivňují nejen ekonomický, ale i veřejný život u našich sousedů,“ píše s tím, že ani jeden z nich se zjevně nedopustil spektakulárních činů, z nichž byli veřejně nařčeni, což předznamenalo jejich pád.

V obou zemích tak podle něj podobu demokracie zásadně ovlivnila nepodložená kriminální nařčení, ze kterých minimálně v Česku po letech příliš nezbylo. Poukazuje na neblahé důsledky, jaké taková kriminalizace politiky obecně má pro nás jako pro společnost.

„V Česku proběhl takřka puč, kdy padla nejen jedna vláda, ale moc na půl roku převzal neústavním způsobem prezident, který nerespektoval výsledek svobodných voleb, dosadil si vlastní kabinet a uvedl do pohybu děje, jejichž důsledky pociťujeme dodnes. Na Slovensku neustále živená hysterie nakonec přivedla k vládě netransparentní slepenec, v němž prim hrají populisté a egomaniaci a všemu šéfuje Igor Matovič, slovenská obdoba Andreje Babiše,“ pokračuje Schmarcz.

V politice se má podle komentátora rozhodovat politickými prostředky. Pokud se místo ekonomické reformy, obrany svobody či solidarity stane narativem vládců „trestání kriminálních předchůdců“, je zle: „Igor Matovič a Andrej Babiš tak místo vysvětlování vlastních chyb a omylů mohou občanům vždy říkat: „Chcete snad, aby se vrátili ti zločinci?“ Dokud to bude fungovat, tak nám místo rozumu a práva budou vládnout emoce a „lynč ulice,“ upozorňuje Schmarcz.

Závěrem připomíná, že předsudky vůči standardním demokratickým stranám, neschopnost oddělovat parlamentní a represivní moc, respektovat rozsudky soudů a ctít presumpci neviny nevedou k ničemu dobrému. „Kriminalizace politiky demokracii v Česku a na Slovensku nijak nevylepšila. Vnesla do ní více iracionality, hysterie a falše,“ připomíná Schmarcz.