Jistě podle Antonína Raška je jedno, že se americký prezident na summit s Putinem těší a toto velkolepé setkání vůdců dvou velmocí si hodně přeje. „Už proto, že schůzky Východ–Západ, tedy USA–SSSR měly většinou světový význam a jejich aktéři se zapsali do historie, což se šéfovi Bílého domu zamlouvá,“ uvedl v článku v Mladé frontě Dnes.

Sám Gorbačov se prý také k summitu Putin–Trump vyjádřil s vírou, že přispěje k míru ve světě. „Má se tu jednat o vzájemných rusko-amerických vztazích, jaderném odzbrojení, Sýrii a Ukrajině. A protože se oba vůdcové chtějí blýsknout a dohodnout, měl by rozhodně patřit k těm, které k neblahým důsledkům nepovedou,“ je přesvědčen sociolog.

Jestli tomu bude skutečně tak, je zatím otázkou, a proto Rašek připomněl, jak se v jednání při významných summitech dařilo Trumpovým předchůdcům. Například americký prezident Franklin D. Roosevelt věřil prý v sílu své osobní diplomacie. „Na válečnou konferenci v Jaltě v únoru roku 1945 však přijel nepřipravený, s podlomeným zdravím, dva měsíce před smrtí. A tak v konfrontaci se sovětským diktátorem Josifem Stalinem a v rozporu s míněním britského premiéra Winstona Churchilla neuspěl,“ napsal a doplnil, že to mělo pak velmi neblahý vliv na poválečný vývoj ve střední Evropě.

O pár měsíců později na konferenci v Postupimi se zase rozhodlo o transferu německých menšin z východních zemí, o němž se diskutuje dodnes, i když to bylo nejen v tu dobu rozhodnutí nezbytné, dodal sociolog. Schůzka nově zvoleného a v zahraniční politice nezkušeného amerického prezidenta Johna F. Kennedyho s ruským vůdcem Nikitou Chruščovem ve Vídni v červnu 1961 vedla zase ke kubánské krizi, která dohnala celý svět na pokraj války, zdůraznil Rašek.

Na summitu v Reykjavíku v roce 1986 to byl zase prý sovětský lídr Michail Gorbačov, kdo podcenil svého amerického kolegu Ronalda Reagana. „Jejich jednání vedlo ke konci studené války,“ upřesnil sociolog.

Ne vždy však podle Raškových slov podobné schůzky končily špatně. „V roce 1972 americký prezident Richard Nixon s čínským vůdcem Mao Ce-tungem jednal v tzv. tiché diplomacii trpělivě, a proto úspěšně,“ řekl a dodal, že USA pak obnovily vztahy s kontinentální Čínou.