Mezi NATO a Srbskem dlouhá léta nepanovaly příliš přátelské vztahy. Bělehrad nemůže Severoatlantické alianci odpustit bombardování z jara 1999, jehož účelem bylo odstranit prezidenta Slobodana Miloševiče a údajně také chránit údajně utiskovanou menšinu kosovských Albánců. Po náletech zůstalo spoustu mrtvých civilistů a k tomu, aby se Srbové odvrátili od NATO ani nebyla potřeba žádná ruská propaganda a tzv. „fake news“.

V posledních letech se začínají vztahy mezi oběma subjekty přece jenom zlepšovat. Srbsko sice hodlá i nadále zůstat neutrální a nevyslyšelo tak nabídku stát se členem, ale na diplomatické úrovni vše funguje zcela standardně. Svědčí o tom i současná návštěva generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga. „Plně respektujeme záměr Srbska nevstupovat do Severoatlantické aliance. Aktuálně je náš vztah na vynikající úrovni,“ uvedl Stoltenberg.

Ve svém dalším komentáři se generální tajemník NATO dotkl i bolestných zkušeností z nedávné minulosti. Je však otázkou, jestli si tím srbské obyvatelstvo získal na svoji stranu. „Jsem si vědom toho, že mnoho lidí tady v Srbsku má na bombardování špatné vzpomínky. Ale my jsme to téměř před dvaceti lety dělali s cílem chránit civilní obyvatelstvo a zastavit Miloševićův režim,“ vysvětloval Stoltenberg.

Od bombardování Bělehradu uplyne příští rok na jaře již dvacet let. Operace Spojenecká síla započala 21. března a trvala další téměř tři měsíce. Na začátku června byla podepsána dohoda, na základě které se jugoslávská armáda stáhla z území Kosova. Ačkoli byl vojenský zásah z pohledu mezinárodního práva nelegitimní, jeho zastánci jej obhajují i po tolika letech. Jedním z hlavních příznivců „humanitárního bombardování“ byl také prezident Václav Havel.

Prezident Slobodan Milošević se udržel u moci ještě něco málo přes rok od bombardování a poté byl v důsledku demonstrací přinucen k rezignaci. O několik měsíců později na něj byl vydán mezinárodní zatykač s obviněním z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Soudní proces začal v únoru 2002, ale rozsudek vynesen nebyl, protože Milošević o čtyři roky podlehl ještě v cele infarktu.