V rámci pořadu Ano, šéfe! Pohlreich sledoval hospody a restaurace zhruba deset let. Sám říká, že díky tomuto pořadu se o téhle zemi a o lidech dozvěděl více, než kdyby v televizi nikdy nedělal. „Žijeme tady ve zvláštním světě. Jsou tu zvláštní parametry a lidi i zvláštním způsobem myslí,“ řekl s tím, že skrze hospodu se dozvěděl o lidech relativně hodně. Například, že je jich tu mnoho, kteří nejsou na tržní ekonomiku vůbec dobře připraveni. „Této nepřipravenosti je z jiné strany navíc velmi úspěšně využíváno,“ poznamenal.

Poté svou pozornost přesunul na fenomén sociálních médii a sociálních sítí, který se velkým dílem v tom horším slova smyslu promítl do gastronomie. Kritizuje především to, co letí mezi mladou generací. A sice focení jídla v restauracích, které je vnímané jako normální věc. „Tohle gastronomii degraduje. Objevila se s tím řada „expertů“. Lidé si myslí, že je pravda to, co je na internetu,“ řekl a zklamaně dodal, že focenim je náš život prosáklý a je to škoda. „Bohužel vidíte, jak sedí kluk s holkou v restauraci, koukají do svých mobilů a ani neví, co jedí. Není to příjemný,“ řekl svou zkušenost a doplnil, že to zažil v řadě skutečně dobrých restaurací.

„Michel Guérard, matador francouzské gastronomie, dokonce řekl, že za chvíli to bude ve fázi, kdy restaurace místo kuchaře budou zaměstnávat minimálně jednoho food stylistu, protože tak obrovská je síla Instagramu a vizuální stránka má tak obrovský dopad,“ doplnil zklamaně Pohlreich.

Může se prý také brzy stát, že umět uvařit svíčkovou bude ojedinělá záležitost. A proto takových jídel bude v restauracích ubývat. Příprava takových jídel totiž vyžaduje znalost, talent, inteligenci a to mladou generaci nemá již kdo učit. „Lidi, který to mohli mladší genraci naučit, jsme na přelomu 90. let odsunuli do role důchodců. Vypařila se generace padesátníků, kteří mohli učit,“ uvedl s tím, že se jedná o celospolečenský problém.

Kapitalismus podle šéfkuchaře v Česku moc nezafungoval, jen jsme k němu přičichli a spíše dali ruce pryč. „Jsem přesvědčený o tom, že se tady odehrává celospolečensky to, že všichni tady všem říkají, že práce není cool. A že se dá život žít jednodušeji. Chybí to tradiční „od píky“, chybí tradiční kapitalistický model. Je to plné startupů. Jen se vytváří pofiderní závislost na něčem,“ uvedl s tím, že nechápe, že se dá vydělávat na tom, že na sociální siť vyvěsí někdo svých dvacet fotek za den. „Přijde mi to naprosto zvrácený,“ zdůraznil.

Společnost se posunula a tradiční řemesla byla upozaděna. Titulní stránky médii plní lidé, kteří plní Instragram denně desítkami fotografií. Podle Pohlreicha je to dané tím, že celospolečensky vzniká také představa, že máme být všichni vzdělaní a mít minimálně střední školu. „Jsou v tom zkrátka snáz dostupné peníze, snadné k vytažení ze státní kasy. Hromada lidí přece má svůj byznys navázaný na dotace, což je prokletí v kapitalismu jako takovém,“ kroutil hlavou Pohlreich, podle kterého hromada dotací končí stejně v jednoduchém privátním podnikání.

„Lidi moc dobře pochopili, že to jde snadno udělat. Školský systém je v prdeli. Všichni odebíraji školy a nemají představu, co budou dělat, až ta škola skončí,“ trvá si na svém Pohlreich, podle něhož zde panuje jen posedlost, že všichni mají vystudovat nějakou školu a následky jsou pak evidentní - školy studují lidé, jejichž základní schopností je, že zaplatí školné.

Svět podle šéfkucháře zkrátka děláme snadnější a snadnější. A lidi se s tím naučili pracovat, berou jako samozřejmost, že mají právo na blahobyt a úspěch. A nikoho už nezajímá, jestli si to vůbec zaslouží, nebo ne. „Vytváří se dojem, že nárok mají všichni. Lidský blahobyt má být ale podepřený prací,“ uvedl šéfkuchař.

• Celý rozhovor ZDE

Přesto, že politiku nijak zvlášť neřeší, děsí jej, že se mezi mladými rozvíjí náznaky neomarxistického přístupu. „Tento pocit je silný. Myslím to tak, že sílí výrazný levicový smýšlení. Je to zcela nepochybné a já se toho bojím více, než čehokoli jiného. Vidím to všude okolo sebe,“ řekl a zmínil, že to je vidět i na médiích, kde od rána do večera řeší, jestli je někdo někde znevýhodněn a jak se o něj všichni postaráme. „Furt někdo slibuje, že se postará. Moje vidění světa je jiné v tom, že by stačilo, kdyby se zvětšoval prostor pro to, aby se o sebe lidé, kteří mají ty schopnosti, mohli postarat sami,“ uzavřel s tím, že je evidentní, že to celé vede pouze k zneužívání systému.