Pane senátore, jak byste hodnotil výsledek podzimních voleb? O čem podle vás vypovídají?

Volební výsledek se dal celkem dost dobře předpokládat. Ať chceme nebo nechceme, musíme konstatovat, že ANO pokračovalo ve vítězném tažení. Také volební úspěch kandidátek v komunálních volbách, jež byly složeny z kandidátů, kteří nebyli členy žádné politické strany, nikoho nemohl překvapit. U ANO jsou výsledky voleb poukázkou na splnění velkého očekávání voličů požadujících změnu na politické scéně, jež toto hnutí podle jejich názoru může přinést. Hrozí však následně nástup rozčarování u voličů, pokud se očekávání dostatečně rychle nenaplní. A to reálně hrozí. Politika na úrovni státu a také na úrovni velkých měst je otázkou kompromisů mezi jednotlivými volebními programy. Také podpora médií, které rády podporují nové politické subjekty, se může časem vytratit či změnit na kritiku. Slova „prostě to uděláme“, která přinesla vítězství, jsou jednoduchá, jednoznačná, ale v praxi velmi těžce splnitelná. Podle mého názoru ANO je zatím hnutím jednoho muže, jeho vůle, šťastné hvězdy a velkých slibů. Chybí mu členská základna a jasné ukotvení programu.  To ho může v budoucnosti ohrozit. Po úspěchu se do řad ANO pohrnou nejen poctiví lidé, ale i prospěcháři.  A nastanou vnitřní třenice. To už zažily všechny úspěšné politické subjekty.

Volební účast, zejména v senátních volbách, bývá nízká a letos byla nejnižší v historii. Čemu to přičítáte?

Tuto skutečnost lze jednoznačně přičíst způsobu voleb. Ty jsou ze zákona většinové a dvoukolové. V tom je problém. Stačí provést prosté zjednodušení. Změnit Ústavu. Ponechat systém většinový a pouze jednokolový. Smysl bude zachován, ušetří se tím peníze a účast bude větší. Každý, kdo bude mít mezi kandidujícími svého favorita, k volbám půjde a bude pro něj hlasovat. Výsledek bude okamžitě znám. Pokud v současném druhém kole zůstávají dva kandidáti, logicky ti, jejichž kandidát vypadl v prvním kole, k druhému kolu voleb nejdou.

V souvislosti s nízkou volební účastí zmiňoval prezident Miloš Zeman také volební povinnost, která platí třeba v Belgii nebo Austrálii, a ozývají se i další hlasy, které volají po změně či úpravě volebního systému. Jste vy osobně zastáncem takových změn?

Nejsem příznivec zavedení volební povinnosti. Taková změna nemá v naší zemi žádnou tradici a možná by to bylo kontraproduktivní. Změnil bych pouze dlouhodobě zavedený systém hlasování ve dvou dnech, a to v pátek a sobotu. Dal bych všední den, ale ne pátek. To ze zkušeností. Většina lidí pátek odpoledne považuje za součást víkendu, a tak mnozí odjíždějí na chaty a chalupy či na zahrádky. Logicky se pak voleb neúčastní. Také bych změnil časově volby do Senátu PČR, jak jsem výše uvedl.

O významu Senátu se vedou již dlouhodobě debaty. V čem podle vás spočívá jeho hlavní význam a smysl? A jak byste popsal práci senátora běžnému občanovi?

Senát má dlouhodobou tradici. Byl zaveden do našeho právního řádu při vzniku našeho novodobého státu Československa. Jeho důležitou funkcí je projednávání návrhů zákonů postoupených Senátu Poslaneckou sněmovnou, při kterém zhusta dochází k opravám chyb, jež poslanci ve svých Senátu postoupených tiscích zákonů přehlédli, a pokud by nebyly vady opraveny, zákon by byl, jak říkáme, legislativní zmetek. A jako takový by platil a občané by jej museli dodržovat. To jistě nikdo z nás nechce. Další důležitý aspekt je zákonné vymezení Senátu jako jediné komory Parlamentu, jež je na rozdíl od Poslanecké sněmovny nerozpustitelná. Pokud totiž dojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny, ze zákonem předvídaných důvodů, přebírá Senát Parlamentu ČR některé další funkce a může, pokud je to k řízení státu třeba, vydávat právní normy. Občanovi, jenž je odkojen průběžnými televizí přenášenými střety koalice a opozice v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, se zdá práce Senátu PČR málo dynamická. Opak je pravdou. Senátoři musí všechny zákony postoupené poslanci ve lhůtě 30 dní projednat ve výborech, dle potřeby přijmout pozměňovací návrhy k zákonům a následně projednat na plénu Senátu Parlamentu ČR. Největší dynamika je při jednání výborů. Tam je ta správná, mnohdy velmi napjatá atmosféra. Bohužel mezi občany je každý politik, a to i senátor vnímán také jako ten, který má povinnost mu pomoci řešit a vyřešit jeho soukromý problém. K takové pomoci občanů však senátoři nemají jinou páku než vážnost postavení senátora a svou znalost platných zákonů.

Na čem vy osobně v Senátu aktuálně pracujete?

Jako koníček mám stavební právo. Proto se soustavně zabývám vyhodnocováním účinnosti platné legislativy v této oblasti a průběžně si připravuji podklady pro okamžik, kdy bude na stole novelizace stavebního zákona, abych mohl své poznatky do zamýšlené novely zapracovat.