„Když lidé dostali při ztrátě práce podporu v nezaměstnanosti, začali volat, že mají nárok práci vůbec neztratit. Když dostali zdravotní pojištění, začali volat, že mají nárok riskovat při adrenalinových sportech a v případě úrazu jim stát má dorovnat všechen ušlý výdělek,“ napsala Šichtařová na svém blogu na serveru iDNES.cz.

Naprosto stejně podle ekonomky začali vytyčené mantinely posouvat i státní úředníci a politici. „Aby všechny ty nároky byly ufinancovatelné, musely se zvýšit daně. Muselo se přibrat víc státních zaměstnanců. A zvýšit jejich platy. Aby ta lidská čeládka dostatečně pilně využívala všech výhod, které jim politici začali nabízet, musely se založit komise a regulační orgány a dohledy, které začaly kontrolovat, zda jsou všechny výdobytky státu blahobytu dostatečně intenzívně využívány,“ řekla.

Původní text ZDE.

Zodpovědnost jednotlivce se tak tváří v tvář stále silnějšímu rozhodování státu začala vytrácet. „A nejen to. Když lidé nebyli stavěni před zkoušky, nemohli si dokazovat, že se zvládnou sami o sebe postarat. Přestali věřit, že bez pomoci státu přežijí při ztrátě zaměstnání,“ dodala. Šichtařová také lidem vyčítá to, že cesta mnoha z nich po ztrátě práce mířila na úřad práce, namísto toho, aby se pokusili o nějaké drobné podnikání.

Slibovaná důstojnost, která stála u kolébky státu blahobytu, tak zůstala kdesi za dveřmi. „Začalo jít o to, zda stádečko daňových poplatníků zlobí či nezlobí. Kdo se nechal chytit do zlaté klece a přijal myšlenku, že má práva na všechno, byl hodný. Ten, kdo odmítal ‚vymoženosti‘ státu blahobytu a dál se chtěl starat sám o sebe, vybočoval, byl zlý a kazil to těm ostatním,“ zdůraznila Šichtařová.

S pocitem, že máme právo na všechno, prý vymizel i smysl pro povinnost. „Nemyslím teď povinnost danou zákonem. Já mám na mysli ‚povinnost‘ danou vlastním pocitem. Zmizel pocit, že bychom něco měli dělat,“ řekla.

„Už nemáme povinnost vychovat děti, od toho jsou tu jesle a školky. Sociální inženýři se nám snaží namluvit, že dítě nepotřebuje kontakt s rodičem, že ho lze nahradit prestižní školkou a drahými hračkami. Že příroda ženám nadělila prsa k tomu, aby je vycpaly silikonem a dítěti strčily dudlík. Že muž s plochou hrudí může ženy nahradit na mateřské a krmit dítě hypoalergenní kaší,“ rozčílila se Šichtařová.

Celá společnost se podle slov ekonomky pomalu posouvá k vykonstruovaným představám a přestává rozumět své vlastní přirozenosti. A tím se mění i charakter společnosti – a ekonomiky. „Stává se z toho začarovaný kruh, kdy regulace plodí stále větší regulaci. Roste stále větší pocit nároku a závislost na státu, což plodí frustraci. Někdy mi lidé říkají – proč tolik nasazuješ na Evropskou unii a její výdobytky. Já ale stát, který se vymkl kontrole a plodí jen sobectví a nároky, za až tak slavný výdobytek nepovažuju,“ uzavřela.