Jak píše zahraniční reportér deníku The Independent Clark Mindock, Trumpova administrativa potichu změnila styl řízení amerického ministerstva obrany a s ním i po desetiletí praktikovanou doktrínu. Mindock se odkazuje na analýzu, provedenou v americkém magazínu pro válečné veterány s názvem Task and Purpose. Podle té došlo ke změně někdy v první polovině letošního roku. Zatímco doposud byla po dlouhá desetiletí hlavní poučkou věta „potlačit konflikt“, nyní byla nahrazena novým cílem s názvem „udržet americký vliv v zahraničí“.

„Cílem ministerstva obrany je zajistit takovou vojenskou sílu, která je potřebná k potlačení konfliktů a k zachování bezpečnosti naší země,“ psalo se donedávna ve veřejném prohlášení o cíli amerického ministerstva obrany. Nyní tam ovšem stojí: „Cílem ministerstva obrany je zajistit smrtící spojené síly k obraně bezpečnosti země a udržení amerického vlivu v zahraničí.“

Časopis Task and Purpose si všímá toho, že předchozí veřejné prohlášení v této podobě přežilo několik administrativ od Billa Clintona, přes George Bushe, po Baracka Obamu. V době před prezidentstvím Billa Clintona nebyly cíle ministerstva obrany v této podobě veřejně publikovány. Jak poznamenává Clark Mindock, změna textu na webové prezentaci dle údajů z internetového archivu proběhla mezi 2. a 3. lednem letošního roku.

• Původní text ZDE

Tato změna se zatím neprojevila v letošním vydání publikace Pentagonu o národní strategii obrany. Tam je zachována původní rétorika, jak si všímá Mindock.

Mezitím se zvučný americký deník The New York Times zabývá chystanou schůzkou amerického prezidenta Donalda Trumpa s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. „Experti se obávají, že Trump Putinovi dá mnohem více, než od něj dostane,“ zní titulek článku.

Podle zdrojů z poradního týmu prezidenta Trumpa prý jeho zájem o schůzku s Putinem zesílil poté, co se Trump setkal se severokorejským lídrem Kim Čong-unem. Jak píše autor článku Mark Landler, prezident Trump učinil při schůzce se severokorejským diktátorem mnoho ústupků. Experti se prý obávají, že by se podobné věci mohl dopustit i nyní při schůzce s ruským prezidentem Putinem.

Jak Landler připomíná, Donald Trump v posledních týdnech například volá po znovuzačlenění Ruska do skupiny G7, naznačil, že Rusko má legitimní nárok na Krym, protože na něm žije mnoho rusky mluvících obyvatel. Trump prý také nadále víří pochybnosti o tom, zda se Rusové v roce 2016 opravdu pletli do voleb v USA.

Landler píše, že v případě Trumpa je blahosklonnost a přátelský přístup ke světovým státníkům neustále se opakujícím motivem. Chválil takto Si Ťin-pchinga během společného setkání v Pekingu, během kterého čínský lídr nepřišel s jediným konkrétním ústupkem v obchodní oblasti. Landler připomíná, že pro Trumpa jde přitom o zásadní téma během jeho zahraničních cest. Dodává, že lídři, se kterými se Trump setkává, mají jednu věc společnou – jsou to autokraté, které Trump svým způsobem obdivuje a doufá, že si může získat jejich náklonnost kombinací komplimentů a improvizace.

„Trump považuje dobrý meeting za diplomatický úspěch,“ řekl někdejší americký velvyslanec v Moskvě Michael McFaul. „To je špatně. Dobrá setkání jsou pouze nástrojem k dosažení cíle,“ dodal. Podle zkušeného diplomata je vstřícná politika vůči Rusku v rozporu s americkými národními zájmy.

Na adresu ruského prezidenta Vladimira Putina poznamenal diplomat McFaul, že jde o velmi solidního protivníka během diplomatických jednání. Putin je prý vždy dobře připraven, zná americkou zahraniční politiku a je připraven své znalosti využít pro to, aby oslabil americkou pozici, zejména pak na Ukrajině.

Představitelé americké administrativy v čele s ministrem zahraničí Mikem Pompeem ale tvrzení o slabší politice vůči Rusku odmítají. Pompeo naopak prohlašuje, že Trump je na Rusy tvrdší, než byl Obama. „Cituje americké sankce, vyzbrojování Ukrajinců, vyhoštění ruských diplomatů a veřejné výtky směrem k Rusku jako odplatu za kyberútoky,“ píše The New York Times.

• Původní text ZDE