"Když čtu ty agresivní útoky na nekuřáky, kecy o tom, že fabriky také kouří a auta také, tak mohu k věci sdělit asi toto: V kancelářských místnostech je zakázáno kouření dávno, pokud je v kanceláři jeden nekuřák," uvedla. A vzpomněla na ta, jak sdílela kancelář s kolegyní kuřačkou na soudu v Bruntálu.

"Kolegyně pochopitelně nedodržovala tento zákaz a pokud jsem z kanceláře odešla, tak okamžitě otvírala okno a hulila. V kanceláři byl buď odporný smrad, oblečení jsem měla jako z hospody, nebo hrozná zima, jak pořád otvírala okno. Neustále jsme se kvůli tomu hádaly. Kdybych šla za vedením, tak jsem podle mínění mnohých ten hnusný práskač. Zachránilo mne její těhotenství a odchod na mateřskou," dodala s tím, že ještě nikdy nemusela svléknout po příchodu domů oblečení, když byla venku a kouřily tam komíny. "Vždycky jsem jej ale musela ihned prát, pokud jsem přišla z restaurace," řekla s tím, že kvůli následujícímu smradu v celém bytě si odvykla vůbec někam chodit. 

"Proto jsem zákaz kouření nevnímala jako nic dobrého ani špatného, ale jako fakt, který je například uplatňován i v sousedním Bavorsku. Pokud ale čtu ty nasrané agresiovní statusy těch, kteří mi nikdy za své smrady na prací prášek nepřispěli, tak si řvěte dál. Já osobně jsem si s vaši skupinou za svůj život užila dost, běžte s tím ječením už někam," řekla rázně.

Vzpomněla pak i na hostinec u Havlů v Dolanech na Šternbersku, kde už na počátku 90. let pan Havel zakázal kouřit v celé hospodě. "Je to jediné místo, kde jsem se na Moravě byla ochotna najíst. Má stále plno, musí často otevírat i salónek. Hospoda je veliká. Ptala jsem se jej, jak to, že sám rozhodl, že kouřit se u něj nesmí. Řekl mi, že mu žádný kuřák nepřiplatí za to, že musel každých 14 dnů prát záclony, smrděly ubrusy, smrad na záchodě, smrad všude. Už přes dvacet let maluje pouze první týden v lednu v rámci sanitárního týdne a záclony pere jednou za čtvrt roku. Nemá o ty, co kouří, zájem, ať si smradí někde jinde," popsala Hustáková. A dodala, že vzhledem k tomu, že jej zastupovala, když si kupoval nejdražší řadu BMW, je podle ní jasné, že se mu daří dobře i bez kuřáků.

"Po zjištění, že kouření nejen smrdí, ale prokazatelně způsobuje rakovinu a pasivní kouření na tom není lépe, mělo být kouření v hospodách zakázáno dávno. Je to pozdě. Letadla, vlaky také měly kuřácké oddělení a nemají. Nepovažuji to za omezení podnikání, ale použití zdravého rozumu," dodala závěrem.

Ke kouření se pak vyjádřil i karikaturista Miroslav Kemel. "Je spousta dalších věcí, které se v hospodě dělat nesmí, například prodávat heroin. Takže argument, že je na majiteli, co se bude v podniku dělat je scestný," poznamenal s tím, že tabák je droga škodící zdraví nejen kuřákům, ale i lidem kolem. "To je zásadní rozdíl od pojídání masa. Už tím, proboha, neargumentujte, to je naprosto hloupé srovnání. Kuřáci do restaurací samozřejmě mohou, jen tam nesmí kouřit. Restaurace nejsou kuřárny, jsou zřizovány za jiným účelem," podotkl. Společenská objednávka pak podle něj zní omezit kouření kvůli jeho zdravotním dopadům. "Politická reprezentace jí konečně vyšla vstříc. To je prostě demokracie. Kdo touží mít podnik, kde se může kouřit, ať nefňuká a udělá si z restaurace klub," uzavřel Kemel, jenž je sám kuřákem.

Právník Tomáš Tyl přinesl fotografii restaurace U Šímů v samém srdci Luhačovic. "Bylo tam všechno - výzdoba ze sušených kytek vzor 1982 s prachem neutřeným od poslední návštěvy soudruha vedoucího RaJ, špinavý ubrusy, umělý kytky na stolech, reklamy mix 90. let... až po cedulky typu 'Obědy vydáváme od 11 hod.' nebo 'Hmotnost jídel je v syrovém stavu!!!' (i s těmi 3 vykřičníky). U každého stolu zdrceně seděl zádumčivý pivař, který tam sedí už od roku 1962 a to včetně vyšeptaných alkáčů v invalidním důchodě (již 35 let), kteří se baví o Mařce, co bydlela u plavečáku..." popisoval restauraci, tedy spíše dle jeho slov venkovskou hospodu, Tyl.

"Proč se tam nesmí kouřit, nevím, protože tuto hospodu to neudělá ani lepší ani horší. Mimochodem už jen proto, že ten kouř je v táflování zažranej na 25 let dopředu," dodal.

"V podstatě jsem se tam královsky bavil, protože za těch necelých 45 minut, co jsme tam pobyli, přišly asi tři rodinky. Jakmile se usadily, první z nich vrchní oznámil, že jídlo tak za hodinu. Sebrali se a šli. Druzí vyčkali do jídelního lístku - samozřejmě na něm nic pro děti nebylo, tak se zvedli a šli. Pro třetí nebyl stůl, tak čekali, pak se usadili, myslím, že si i objednali - po 5 minutách stejně odešli. Ukázka naprosté zbytečnosti protikuřáckého zákona v praxi - toto je hospoda, která žije z piva a tří jídel. Jestli tady někdo čeká zmrzlinové poháry pro děti a palačinky s domácí šlehačkou a ráno nasbíranýma malinama - přátelé...!!! Cukrárna je hned vedle a na kolonádě kaváren habakuk," poznamenal dále s tím, že toto není restaurace, kam by se měla pozvat holka na romantické rande.

"Mimochodem - dříve kuřácké prostory jasně oddělené od nekuřáckých. Dnes je to jedno - akorát štamgasti nekouří, o to dřív jdou domů. Výchova zákonem je blbost a trvám na tom!" uzavřel.

Celé příspěvky Miroslavy Hustákové:

Už týden sleduji uřvané statusy kuřáků, kteří nadávají, že nemohou kouřit v hospodách. Svůj názor jsem nehodlala dávat nikam, a už vůbec ne jako status, ale když čtu ty agresivní útoky na nekuřáky, kecy o tom, že fabriky také kouří a auta také, tak mohu k věci sdělit asi toto. V kancelářských místnostech je zakázáno kouření dávno, pokud je v kanceláři jeden nekuřák. Na soudu v Bruntále jsme byly v kanceláři dvě. Kolegyně pochopitelně nedodržovala tento zákaz a pokud jsem z kanceláře odešla, tak okamžitě otvírala okno a hulila. V kanceláři byl buď odporný smrad, oblečení jsem měla jako z hospody, nebo hrozná zima, jak pořád otvírala okno. Neustále jsme se kvůli tomu hádaly. Kdybych šla za vedením, tak jsem podle mínění mnohých ten hnusný práskač. Zachránilo mne její těhotenství a odchod na mateřskou. Já ještě nikdy nemusela svléknout po příchodu domů oblečení, protože jsem byla venku a kouří tam komíny. Vždycky jsem jej ale musela ihned prát, pokud jsem přišla z restaurace. Smrděl tím celý byt. Proto jsem si odvykla vůbec někam chodit. Proto jsem zákaz kouření nevnímala jako nic dobrého ani špatného, ale za fakt, který je například uplatňován i v sousedním Bavorsku. Pokud ale čtu ty nasrané agresiovní statusy těch, kteří mi nikdy za své smrady na prací prášek nepřispěli, tak si řvěte dál. Já osobně jsem si s vaši skupinou za svůj život užila dost, běžte s tím ječením už někam.

V Dolanech na Šternbersku je hostinec u Havlů. Už na počátku 90. let pan Havel zakázal kouřit v celé hospodě. Je to jediné místo, kde jsem se na Moravě byla ochotna najíst. Má stále plno, musí často otevírat i salónek. Hospoda je veliká. Ptala jsem se jej, jak to, že sám rozhodl, že kouřit se u něj nesmí. Řekl mi, že mu žádný kuřák nepřiplatí za to, že musel každých 14 dnů prát záclony, smrděly ubrusy, smrad na záchodě, smrad všude. Už přes dvacet let maluje pouze první týden v lednu v rámci sanitárního týdne a záclony pere jednou za čtvrt roku. Nemá o ty co kouří zájem, ať si smradí někde jinde. Nehodlal mít denně veškeré oblečení včetně vlasů od kouře smardlavé. S ohledem na to, že jsem jej zastupovala když si kupoval nejdražší řadu BMW, je jasné, že se mu daří dobře i bez kuřáků. >>> je to řvaní těch, co svoji svobodu vydávají za obecnou svobodu. Na ty co mají právo nesmrdět cizím kouřem se kuřák nedívá.

Po zjištění, že kouření nejen smrdí, ale prokazatelně způsobuje rakovinu a pasivní kouření na tom není lépe, mělo být kouření v hospodách zakázáno dávno. Je to pozdě.Letadla, vlaky také měly kuřácké oddělení a nemají. Nepovažuji to za omezení podnikání, ale použití zdravého rozumu.

Celý příspěvek Miroslava Kemela:

Za prvé: je spousta dalších věcí, které se v hospodě dělat nesmí, například prodávat heroin. Takže argument, že je na majiteli, co se bude v podniku dělat je scestný. Za druhé: tabák je droga škodící zdraví nejen kuřákům, ale u lidem kolem. To je zásadní rozdíl od pojídání masa. Už tím, proboha, neargumentujte, to je naprosto hloupé srovnání. Za třetí: kuřáci do restaurací samozřejmě mohou, jen tam nesmí kouřit. Restaurace nejsou kuřárny, jsou zřizovány za jiným účelem. Za čtvrté: společenská objednávka zní omezit kouření kvůli jeho zdravotním dopadům. Politická reprezentace jí konečně vyšla vstříc. To je prostě demokracie. Za páté: jsem kuřák (nezávislý) Za šesté: kdo touží mít podnik, kde se může kouřit, ať nefňuká a udělá si z restaurace klub.

Celý příspěvek Tomáše Tyla:

Tak ještě k té včerejší fotce... Toto je restaurace U Šímů v samém srdci Luhačovic. Bylo tam všechno - výzdoba ze sušených kytek vzor 1982 s prachem neutřeným od poslední návštěvy soudruha vedoucího RaJ, špinavý ubrusy, umělý kytky na stolech, reklamy mix 90. let... až po cedulky typu "Obědy vydáváme od 11 hod." nebo "Hmotnost jídel je v syrovém stavu!!!" (i s těmi 3 vykřičníky). U každého stolu zdrceně seděl zádumčivý pivař, který tam sedí už od roku 1962 a to včetně vyšeptaných alkáčů v invalidním důchodě (již 35 let), kteří se baví o Mařce, co bydlela u plavečáku... Jídelní lístek slepený izolepou, který jsem v pomatení smyslů otevřel (uvnitř ve fólii šejdrem nastříhané kousky papírků s jídly), obratem jsme se dozvěděli, že vybírat lze "jen z meníčka" - tři jídla. Pan vrchní byl epesní růžolící kousek s přehazovačkou a odřeným páskem fasovaným kdysi ke šrajtoflím. Z dnešního hlediska taková horší trojka (kdo pamatuje kategorizaci restaurací). Ale - jo, hovězí vývar chutnal jako hovězí vývar, hranolky byly do hranolu a to maso taky chutnalo po kuřeti - takže co jsem si objednal, jsem i dostal. Polívka, hlavní chod, džus - cca 100 Kč. Nic nekritizuju, prostě venkovská hospoda. Proč se tam nesmí kouřit, nevím, protože tuto hospodu to neudělá ani lepší ani horší. Mimochodem už jen proto, že ten kouř je v táflování zažranej na 25 let dopředu. V podstatě jsem se tam královsky bavil, protože za těch necelých 45 minut, co jsme tam pobyli, přišly asi tři rodinky. Jakmile se usadily, první z nich vrchní oznámil, že jídlo tak za hodinu. Sebrali se a šli. Druzí vyčkali do jídelního lístku - samozřejmě na něm nic pro děti nebylo, tak se zvedli a šli. Pro třetí nebyl stůl, tak čekali, pak se usadili, myslím, že si i objednali - po 5 minutách stejně odešli. Ukázka naprosté zbytečnosti protikuřáckého zákona v praxi - toto je hospoda, která žije z piva a tří jídel. Jestli tady někdo čeká zmrzlinové poháry pro děti a palačinky s domácí šlehačkou a ráno nasbíranýma malinama - přátelé...!!! Cukrárna je hned vedle a na kolonádě kaváren habakuk. Tady si nikdo aspirace na Michelinskou hvězdu nedělá a dělat nebude. Jasně, že je to vizuálně otřesný, jasně, že to není restaurace, kam pozvete holku na romantické rande (protože tady Vám na stůl svíčku fakt nikdo dávat nebude), jasně, že to není Pohlreich - tady si na něho ale nikdo nehraje. Mmch. dříve kuřácké prostory jasně oddělené od nekuřáckých. Dnes je to jedno - akorát štamgasti nekouří, o to dřív jdou domů. Výchova zákonem je blbost a trvám na tom! P.S.: Abych nezapomněl, EET tady mají, lístky si samozřejmě nikdo nebere, protože co na tom chcete řešit?! Pito, pomerančový džus, 2x meníčko = 212 Kč. Jasně, všichni budeme soutěžit... Nicméně - plastový kelímek u Vincentky za 2 Kč, účtenku nedostanete, i když to slečna do čehosi ťukala - ale informaci o EET jsem neviděl. A tak si pojďme popovídat o tom, kdo tady obírá stát - slečna prodávající jménem Lázní Luhačovice, a.s. kelímky za 2 Kč/kus nebo výčepák Lojza?!