Zákon, který nyní projednají sněmovní výbory kulturní a pro regionální rozvoj, má řadu kritiků i v řadách památkářů a různých oborových sdružení. Přidali se k nim také někteří poslanci vládních stran, například lidovec Jiří Junek. Podle něj v předloze není upravena péče o okolí památkového objektu. Archeologům pak vadí, že mají zpracovávat projekt svého výzkumu, i když některé jeho položky nebudou moci s ohledem na charakter své práce splnit.

Norma podle ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) zdůrazňuje veřejný zájem na ochraně památkového fondu a zprůhledňuje ji. Ministr také zmínil možnost nahrazovat náklady majitelům nemovitostí, které sice nejsou chráněné, ale kvůli umístění v památkových územích se na ně vztahují různá omezení. Snížit by se měla podle Hermana administrativní zátěž při obnově památkového fondu.

Nová pravidla ale podle poslankyně ODS Jany Černochové byrokracii zvýší. Marta Semelová (KSČM) předloze vytkla mimo jiné omezení památkového fondu, zkomplikování dokumentace architektonického dědictví a právně nejednoznačné výklady.

Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví a Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče na předloze kritizovaly například to, že nechrání nejcennější a zároveň nejohroženější část tuzemského kulturního dědictví – historická města. Ministerstvo výtky odmítalo většinou s odkazem na to, že kritici zákon nepochopili.

Podle ministerstva nový zákon přesněji vymezuje a zdůrazňuje veřejný zájem na ochraně památkového fondu. Důležitá změna podle ministerstva je ‚možnost kompenzovat náklady vzniklé v souvislosti s omezením vlastnických práv vlastníkům nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkových rezervacích a památkových zónách“. V praxi jde o to, že i vlastníci takových objektů budou moci žádat stát o dotaci na péči o ně, což v současnosti nelze.