Paní Hrindová byla jedním z aktivistů, kteří ve stánku v Olomouci nabízeli kolemjdoucím k podpisu petici proti přijímání uprchlíků. Celý incident popisuje velmi podrobně. Podle ní bylo deset až patnáct cizinců na místě ještě před tím, než si zde aktivisté z IVČRN svůj stánek rozložili: „... klidně si stavíme stánek a chystáme petiční archy. To jednoho z nich vytočí a zničehonic se vrhá na stánek a chce strhnout symbol přeškrtnuté mešity, poráží stánek... Šok, údiv, zděšení... Ale slyším – Policie! – a atak je v zárodku zastaven, útočník odvlečen...“

Celý text je ZDE

K pošťuchování prý došlo až po provokacích iniciátorů petice

Popis aktivistky IVČRN je tak v rozporu s tím, jak celou akci popisoval Blesk. Ten tvrdil, že cizinci, zřejmě studenti olomoucké Univerzity Palackého, petiční stánek rozkopali. Proti této informaci se na Facebooku ohradil šéfredaktor Olomouckého deníku Martin Dostál. Jeho reakci na svém blogu zveřejnil lídr IVČRN Martin Konvička. „Skupina arabských studentů, kteří v Olomouci normálně fungují, a nikdy s nimi nebyl žádný problém, vyjádřila zcela pochopitelně svůj nesouhlas s xenofobní peticí. K pošťuchování (ano, nebyl to žádný útok) došlo až po provokacích iniciátorů petice,“ popsal šéfredaktor celý incident. Aniž by ovšem ony provokace nějak blíže specifikoval.

Paní od petičního stánku hystericky běhala

Dostála prý spíše znepokojilo chování iniciátorů petice. „Paní, co celou dobu stála u petičního stánku, ... najednou hystericky běhala a křičela (na adresu studentů) ‚Proboha, kde se tady ti lidi vzali, my je tady nechceme‘. Šéfredaktor také tvrdí, že mezi aktivisty IVČRN, kteří působili na olomouckém náměstí, poznal někdejší, a „zřejmě stálé“ sympatizanty nacismu a obdivovatele Adolfa Hitlera. Prý také slyšel z úst organizátorů petice výrok „jak by s tímto plevelem rychle zatočili a že existuje jen jedno řešení“.

Rektor: Po otcovské domluvě možná bude i nějaká sankce

Konvička na svém blogu zveřejnil také příspěvek rektora olomoucké Univerzity Palackého Jaroslava Millera, který zmíněný incident popisuje takto: „V Olomouci skupina antiislamistů nechávala podepsat kolemjdoucí petici proti imigraci. Několik zahraničních studentů Univerzity Palackého šlo okolo a po pár ostřejších slovech na adresu antiislamistů jeden ze studentů strhl plakát vyzývající k boji proti přistěhovalectví,“ uvedl s tím, že policie celou věc řeší jako přestupek. A jak chce celou věc se studenty řešit sám Miller? „Buď rektor (já) nebo pan děkan si dotyčného pozveme a vysvětlíme mu, že takto to v ČR dělat nebudeme. Jestli chce, ať si založí vlastní petici „Chceme v ČR přistěhovalce“ a já ji klidně podepíšu jako první. Po otcovské domluvě možná bude i nějaká sankce, ale nechci předbíhat,“ uvedl rektor s tím, že xenofobie, kterou se podle něj vyznačuje článek Blesku i řada diskusí k tomuto tématu, „nás rozhodně nezdobí a je cestou do pekla“. Tvrdí také, že k překonání xenofobie je nutné určité vzdělání a jistá životní zkušenost.

Společnost svým elitám přestává věřit

Konvička pak na svém blogu jak s rektorem, tak s šéfredaktorem Olomouckého deníku polemizuje. „Ti pánové totiž netuší, s čím si zahrávají. To, co se děje kolem IVČRN, je vzedmutí občanské společnosti, jaké tady nebylo od listopadu 89, je to reakce společnosti, která si uvědomila zradu či neschopnost svých údajných ‚elit‘ a masově těm elitám přestává věřit,“ píše Konvička.

Myslí si, že šéfredaktor či rektor mohou pokládat 90 procent národa za nevzdělané xenofoby. „Ale bez těch 90 procent národa by neměli své vznosně znějící posty – nebylo by pro koho psát, nebylo by komu rektorovat – a záleží jen na těch xenofobních 90 procentech, jak dlouho si od redaktorů a rektorů nechají nadávat, než je vymění. Vše nasvědčuje tomu, že to nebude trvat dlouho,“ varuje Konvička.

S rektorem Millerem pak ještě konkrétně polemizuje. Již zmíněnou Evu Hrindovou, i její kolegyni z IVČRN Zuzanu Majerovou, prý delší dobu dobře zná. „Se Zuzkou jsme v 89. vyháněli komunisty, s Evkou v 90. letech budovali kapitalismus. Obě dámy, jakož i lidé okolo nich, jsou safra vzdělané, zcestovalé a politicky zkušené. Nebály se komunistů, nebály se tvrdých podmínek panujících před 20 lety v tuzemském byznysu. Opravdu bych je nechtěl naštvat, což se oběma pánům podařilo. Alláh bud těm dvěma milostiv!“ uzavřel Konvička svůj nejnovější příspěvek na svém blogu.

Celý text blogu Martina Konvičky je ZDE