Jenže Pavel Buráň dodnes tvrdil, že tento postup soudu byl nezákonný a že navíc z odposlechů Jaroslava Novotného jasně vyplývá, že vše předem plánoval a sázel na své „nadstandardní vztahy“ s olomouckou justicí. Naopak představitelé Vrchního soudu v Olomouci svůj postup hájí a zdůrazňují, že důkazní situace zůstala po celou dobu nejasná a že zcela v souladu se zákonem proto soud musel postupovat ve prospěch obžalovaného.

„Z průběhu celého trestního řízení bylo možno vysledovat i to, že jak obžalovaní, tak i poškozený vyvíjeli enormní snahu ovlivnit předmětné trestní řízení ve svůj prospěch neustálým navrhováním důkazů k doplnění dokazování. I v důsledku těchto snah zůstala důkazní situace v předmětné trestní věci nejasná, připouštějící v úvahu dvě možné verze průběhu skutkového děje, na straně jedné tvrzené poškozeným Pavlem Buráněm, na straně druhé tvrzené obžalovanými,“ řekl Stanislav Cik, mluvčí Vrchního soudu v Olomouci, v reakci na přímé dotazy redakce ParlamentníchListů.cz.

Podle jeho slov je soud za takové situace povinen postupovat vždy v souladu se zásadou „in dubio pro reo“, tedy pochybnostech ve prospěch obžalovaných. „Z tohoto důvodu nezbylo soudu prvního stupně než rozhodnout tak, že se obžalovaní zprošťují obžaloby, neboť nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se stal skutek, pro který byli obžalovaní stíháni. Toto rozhodnutí krajského soudu bylo usnesením vrchního soudu potvrzeno jako správné,“ dodal mluvčí.

Jenže Pavel Buráň je o své pravdě neochvějně přesvědčený a svůj boj za dosažení spravedlnosti nevzdává. „Vrchní soud v Olomouci, zastoupený předsedou senátu JUDr. Vladislavem Šlapákem, soudci JUDr. Ivem Lajdou a Vítězslavem Božoněm, nejen že neprovedl jediný důkaz, ale dokonce mně jako poškozenému ani neumožnili, abych před jejich senátem na veřejném zasedání vystoupil. Ba co víc, oni ani nepřijali mou písemnou argumentaci a nové důkazy, které vyvracely tvrzení obhajoby, tvrzení, která vlastně páni soudci téměř bezezbytku převzali, což je samo o sobě nevídaný postup! V mém případě vrchní soud pouze suše konstatoval, že dokazování není bezbřehé. Chápete to? Kde je nějaká spravedlnost a rovný přístup? Odvolací soud mě prostě nechtěl pustit ke slovu a pouze převzal lživé argumenty obhajoby, o které opřel svůj verdikt. Je hrozné, když si čtete odůvodnění rozsudku a vidíte, že obsahuje lehce ověřitelné lži…,“ uvedl Pavel Buráň v nedávném rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

„A bohužel stejnou kartu hrál také státní zástupce Mgr. Ondřej Frgal, který mě měl jako oběť trestné činnosti hájit. Nenavrhl mě jako svědka, nenavrhl ani jedno z mých vysvětlení, jimiž jsem písemně reagoval na ‚údajné‘ rozpory,“ dodal Buráň.

Výsledkem podle jeho slov pak bylo finální rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který podle Buráně čistě alibisticky šalamounský rozsudek ze Zlína stvrdil. „Kromě toho zlínský soud pochválil za verdikt ‚zprošťuje se, protože se skutek nestal‘, ale zároveň ho pokáral za formu, jakou k tomuto verdiktu dospěl. Vždyť zprošťující rozsudek zlínského soudu č. j. 61 T 5/2017–7629 byl na 90 stranách z celkem 108 stran o tom, jak Novotní páchali trestnou činnost. A to se pochopitelně Vrchnímu soudu v Olomouci nelíbilo, a proto JUDr. Koudelu za to pokáral,“ je přesvědčený Pavel Buráň, podle kterého rozsudek soudce JUDr. Koudely určitě stojí za přečtení, a proto jej stejně jako celý průběh jeho kauzy zveřejnil na webu.

„Doslova v něm popisuje, jak se manželé Novotní všemožně snaží můj únos a jejich trestní stíhání ovlivnit ve svůj prospěch právě prostřednictvím svých kontaktů z justičního prostředí v Olomouci. Opravdu se divím tomu, že se doposud nenašel nikdo, kdo by se tomu začal v trestní rovině oficiálně věnovat. Vždyť důkazů jsou plné soudní spisy a všichni společně se jen můžeme ptát, proč se tak již dávno nestalo,“ dodal podnikatel, který dnes stojí v čele největšího prodejce automobilů na Moravě.

Redakce ParlamentníchListů.cz se opakovaně napřímo i prostřednictvím advokáta pokoušela spojit s podnikatelem Jaroslavem Novotným. Redakce opakovaně nabízela prostor pro vyjádření i možnost autorizovaného rozhovoru. Všechny nabídky redakce zůstaly vždy bez odezvy.

Olomoucký soud svůj postup však vytrvale hájí. „Předně je nutné konstatovat, že Vrchní soud v Olomouci krajskému soudu nenařídil, jak má v dané věci rozhodnout. Je třeba zdůraznit to, že oba předchozí rozsudky krajského soudu vykazovaly takové vady a nedostatky v jejich odůvodnění, které zakládaly jejich částečnou nepřezkoumatelnost, a proto bylo nezbytné je zrušit v rámci neveřejného zasedání, neboť tyto nebylo možno odstranit postupem ve veřejném zasedání tím způsobem, že by odvolací soud provedl jen sám některé důkazy,“ sdělil naší redakci mluvčí soudu.

S tím však Pavel Buráň nesouhlasí a cituje přímo z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2021. „Lze přisvědčit odvolatelům, že věrohodnost výpovědi poškozeného P. Buráně je krajským soudem hodnocena neobjektivně, jednostranně a v jeho prospěch, přičemž po doplněném dokazování vyvstala řada dalších skutečností, které výpověď P. Buráně rovněž zpochybňují,“ píše se např. v bodu č 37.

O pár stránek dále je pak ve stejném usnesení olomouckého soudu napsáno následující: „Po provedeném dokazování je nadále zjevné, že ve věci posuzované stojí na straně jedné výpověď poškozeného Pavla Buráně a skupina důkazů majících potvrzovat jeho tvrzení a na straně druhé řada svědeckých výpovědí a dalších důkazů, o nichž odvolatelé tvrdí, že zcela vylučují výpověď poškozeného a jeho verze události nemůže obstát.“

„Závěrem vrchní soud akcentuje, že v případě přetrvávajících pochybností o věrohodnosti výpovědi poškozeného P. Buráně a při neodstranění pochybností o obsahu dalších důkazů, na které odvolatelé důvodně poukázali v podaných odvoláních, bude nezbytné, aby krajský soud uvážil možnost aplikace zásady trestního práva in dubio pro reo (v pochybnostech o vině ve prospěch obviněných) ve věci posuzované a od toho se odvíjející i způsob rozhodnutí o trestní odpovědnosti obou odvolatelů,“ cituje Pavel Buráň další část usnesení Vrchního soudu v Olomouci, která podle něj naprosto svědčí o tom, že olomoučtí soudci svým kolegům ve Zlíně přímo nadiktovali, jak mají rozhodovat. (odkaz na celé anonymizované usnesení:

Podle Pavla Buráně se pak tento „olomoucký diktát“ přímo propsal do usnesení zlínského soudu ze dne 16. 2. 2022. „Za této situace podle názoru nalézacího soudu může nalézací soud postupovat v souladu s názory vrchního soudu jen v souladu s absolutní akceptací právních závěrů vrchního soudu, které jsou uvedeny v bodu 37, 75 a 81 odůvodnění vrchního soudu, které podle názoru nalézacího soudu jednoznačně stanoví, jakým způsobem má nalézací soud postupovat. S ohledem právě na rozhodnutí vrchního soudu proto nalézací soud konstatuje, že výpověď poškozeného Pavla Buráně je s ohledem na všechny okolnosti nutno vyhodnotit jako výpověď nevěrohodnou. Přičemž nalézací soud v tomto směru zdůrazňuje, že k závěru o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného dospěl právě na základě pokynu vrchního soudu,“ cituje z rozsudku soudu Pavel Buráň a připojuje ještě další „důkaz“.

„Nalézací soud proto konstatuje, že de facto dané rozhodnutí, které je výše uvedeno, vychází z důkazního stavu, tak jak bylo dokazování provedeno před rozhodnutím nalézacího soudu ze dne 17. 12. 2019, přičemž nalézací soud vychází z pokynu odvolacího soudu, dospívá k závěru o nevěrohodnosti výpovědi poškozeného a na základě této zcela zásadní skutečnosti konstatuje, že dokazováním nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsou oba obžalovaní stíháni, a proto obžalované zprostil obžaloby…“ (odkaz na celé anonymizované rozhodnutí:

Podle olomouckého soudu byl postup správný také v případě posuzování jednotlivých důkazů. „Pavel Buráň byl v procesním postavení svědka opakovaně vyslechnut jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem prvního stupně. Měl tak možnost uvést a také uvedl všechny ze svého pohledu podstatné skutečnosti k projednávané věci. Z tohoto důvodu nebylo tudíž třeba poškozeného opětovně vyslýchat v rámci odvolacího řízení i před vrchním soudem. Podle závěru odvolacího soudu se ani přes doplněné dokazování u soudu prvního stupně nepodařilo rozptýlit pochybnosti o průběhu skutkového děje tak, jak jej popisoval poškozený, přičemž bez posouzení všech dalších v úvahu přicházejících souvislostí v dané věci nebylo možno interpretovat jednoznačně výpovědi svědků tím způsobem, jak se domáhal státní zástupce v podaném odvolání podaném v neprospěch obžalovaných. Důkazní situace v předmětné trestní věci byla v podstatě postavena na jediném přímém důkazu, kterým bylo tvrzení poškozeného Pavla Buráně, přičemž tato výpověď byla důvodně považována za nevěrohodnou a tvrzení poškozeného nebyla dostačujícím způsobem potvrzována provedeným dokazováním,“ uvedl mluvčí soudu Stanislav Cik.

Ani s tímto vysvětlením se Pavel Buráň nehodlá smířit. „Důkazní situace v kauze mého únosu byla postavena na řadě nepřímých důkazů, jež tvořily úplný řetězec. Takto to hodnotil Krajský soud ve Zlíně, jenž jako jediný zkoumal tyto důkazy. Vždyť i podle toho posledního zprošťujícího rozsudku je ta kauza jasná! Jsem proto přesvědčený o tom, že soud měl na základě těchto důkazů Novotné znovu odsoudit, neboť důkazy hodnotil právě pouze nalézací zlínský soud a tento soud měl postupovat podle svého přesvědčení, ne podle právního názoru soudců z Olomouce, kteří stejně pouze převzali argumenty obhajoby, neprovedli jediný důkaz, mé argumenty odmítli jako nadbytečné. A teď tvrdí, že už mne nebylo třeba znovu vyslýchat? Vždyť já byl před soudem naposledy krátce v roce 2019. Nedostal jsem možnost se později bránit nejen tvrzením Novotných, ale ani olomouckých soudců. Vždyť pouze překrucují fakta nebo přímo lžou. Měli by se stydět,“ dodal Pavel Buráň.