Po boku prezidenta byl Špaček mezi lety 1992 a 2003. Vzpomíná, jak se prý „dvacetkrát denně“ snažil korigovat prezidentovo květnaté vyjadřování slovy „Prosím, stručně“ a jak na sobě Havel dokázal pracovat. „Když jsem se podíval na záznamy z počátku devadesátých let a z konce jeho volebního období, byl to úplně jiný člověk,“ přiznal Špaček.

My spolu máme společného trochu víc...

Špaček vzpomínal také na proslulé Havlovy eskapády. Například, když se exprezident poprvé objevil ve společnosti s Dagmar Veškrnovou. Špaček tehdy o vztahu nevěděl, proto si sedl mezi budoucí prezidentský pár, který si pak přes něj podával skleničku s pitím. „My bychom si přesedli, co myslíte?“ řekl prý Havel, když novináři odešli. „My totiž spolu máme společného víc, než jen tu skleničku“ .

Špaček přiznal, že měl z počátku strach, jak bude na novou první dámu veřejnost reagovat.

Obermannová by se měla stydět

Špačkovi je líto, že lidé nedokázali Havla ocenit už za jeho života. „Když národ zjistil, že Václav Havel není, šlo najednou za rakví deset tisíc lidí. Ale měsíc předtím mu nikdo nedal najevo, že si ho tak váží,“ podotkl Špaček.

Opřel se i do Ireny Obermannové, jejíž jinotajný román o intimním vztahu s Havlem vzbudil minulý rok velký skandál. „Slušná žena by si takovou věc nosila jen ve svém srdci, ne se to snažit za tepla zpeněžit a lifrovat do bulváru. Václavu Havlovi to opravdu hodně ublížilo a jakékoliv pokusy o zdůvodnění jsou, myslím, zbytečné. Člověk, který napíše takovou věc, si zaslouží hluboké pohrdání.“