Z vašich nejrůznějších vyjádření je znát, že se vám ani trochu nelíbí, jakým způsobem se vyvíjí západní civilizace. Co vám nejvíce vadí na pokroku v jejím podání?

Nejedná se z mé strany, jak mi někdo říká, o šíření poplašných zpráv, ale stejně tak jako strom roste a umírá – a je to přirozené – tak i naše civilizace někdy zemře. Nyní je ve stavu nemoci, ale člověk se může mýlit, stejně jako se může mýlit každý šaman nebo lékař. Ale já se obávám, že k tomu vedou všechny atributy současnosti a snahy neustále se hnát dopředu. Nikdo neví pořádně kam, ale hlavně každý chce mít všeho strašně moc. Je to nepřirozené, protože člověk se může najíst jen z jednoho talíře. A jak chce toho strašně moc, tak tady vzniká přetlak, který je podporován naší chamtivostí, což je, bohužel, přirozená vlastnost člověka. Mě štve, že převážné většině politiků to nevadí, protože jim se jedná o dočasné přežití, o volební období, ale naše civilizace se rozšiřuje obludným způsobem, kdy se bojuje o vyšší zisky, o vyšší spotřebu, o vyšší výkony, o vyšší výrobu a tak dále. A to souvisí s drancováním zdrojů, protože ty tzv. vysoké cíle se neobejdou bez drancování prostředí, v němž žijeme. Tím si pod sebou podřezáváme větev. To indián v Amazonii cítí, ten tu větev vidí. My tu větev nevidíme, tak nám je jedno, kdy spadneme na držku.

Západní myšlení usiluje o bohatství, o moc, o neustálý růst někam dál a dál. Ale když to je de facto v lidské přirozenosti, co s tím?

Pokrok vede ke zkáze, ale nedá se s tím nic dělat. Jenže je to stejné jako říci, že je zbytečné, aby se člověk narodil, když stejně zemře. Ale on se narodí proto, aby si prožil život a přiblížil se smrti, protože to je jediný cíl. Ale civilizace to tak necítí, jako to cítí ten člověk. To, co jsme si tady vybudovali, ta paradigmata a zákony nebo předpisy o naší společnosti, je zcela rozdílné oproti těm u amazonských Indiánů, kteří nemyslí materiálně. Ale vznikem vědy před čtyřmi stoletími se u nás z toho materiálna stalo nové božstvo. Předtím to bylo víceméně vyvážené, ale věda duchovno z naší společnosti odřízla a čím dál tím víc duchovno mizí a je tu nové božstvo, které podporuje právě tu chamtivost, nenasytnost. Když někdo vydělá milion, chce další milion a nezastaví se a řítí se ke smrti, kterou nevidí, protože si myslí, že si může všechno zařídit, všechno koupit.

Jako ta naše civilizace si myslí, že je tak silná, že se tomu ubrání. Ona může pád zpomalit, což by bylo správné počínání, ale k tomu zpomalení toho moc nedělá. To mě děsí, že nevidím snahu o zpomalení toho pádu. Naopak se neustále podporuje tzv. pokrok a šílená technologie, která prakticky nahrazuje člověka a je pro mě obludná. Máme chytré telefony a jiné chytré technologie, ale člověk už chytrý není? Necháme si brát svou chytrost tou technologií. A člověk se tu tak nějak potácí a jenom využívá chytrosti nějakých materiálních statků a své duchovno o chytrost obírá. Čili co se z toho člověka stává? Stávají se z nás jen ti, co mačkají na knoflíky. A časem ani to možná nebude. Takže my opravdu sami sebe ničíme.

Jaké cíle by podle vás tedy společnost a jednotlivci ji tvořící měli mít, aby nebyli pouhými spotřebiteli, kteří si šetřením na něco a posléze nákupem toho vytvářejí iluzi, že jsou tzv. in?

Všichni se pořád jen za něčím ženou a jsme do toho tlačeni trhem, novými a novými výrobky, novými inovacemi, reklamou, která to do nás hustí neslýchaným tempem a tlakem, kdy se z nás stávají jenom takoví umělí panáci, kteří plní cíle nějakých nadnárodních firem, které si z nás dělají pokusné králíky, co ještě vydržíme.

Speciálně farmaceutický průmysl, to je úplná katastrofa. Vlády by se měly starat nejenom o naši bezpečnost, ale i o naše zdraví. Zdraví, které by mělo být základem toho, abychom tady nějakou dobu přežili, je totálně drancováno. Zejména farmaceutickým průmyslem, který nedovolí jiný způsob léčení než tou svou chemií, antibiotiky, svými výrobky, které do nás láduje. Jako kdyby se do nás ládovaly drogy, potom si na drogy zvykneme a budeme si jen brát pilulky. Je to jako kdyby dealeři drog stáli před mateřskými školkami a nabízeli je zadarmo, aby si na ně děti zvykly, tak nám se ze všech stran nabízejí tyto možnosti. Ano, vezměte si pilulku, bude vám báječně, nebude vás bolet hlava, nebude vás bolet nic. A lidi tomu podléhají, protože to je jednoduché řešení.

Nám se nabízejí jednoduchá řešení, ale život je komplikovaný. Hledejme těžká řešení, hledejme to, aby člověk zapojil svůj vlastní mozek, aby si našel svou vlastní cestu. Ne, tady všichni musí jít po jedné cestě, je tu obrovská uniformita, jí se stejné jídlo, pijí se stejné nápoje. A to je právě nekonečný cyklus firem, které jsou podporované vládami, co se na to dívají nečinně, protože odtamtud dostávají prostředky. Čili je to neustálý koloběh, kdy opravdu všechno spěje ke svému zániku.

Mnohokrát jste obdivně hovořil o amazonských indiánech, že na rozdíl od nás žijí šťastně. Proč by lidé v západním světě nebo konkrétně v Česku neměli nebo nemohli být šťastní?

My jsme si vymysleli tu posvátnou krávu, že šťastný člověk může být jen takový, který je bohatý, který má všechny prostředky jakoby k šťastnému životu, ale to vůbec není pravda. Peníze a hmotné statky štěstí nenabudí. Štěstí je duchovní pojem, ten se nedá koupit za nějaké peníze. Ty vztahy duchovno–materiálno takhle nefungují. Duchovno jsou duchovní hodnoty a k těm může člověk dospět absolutně bez peněz. To s tím nemá co společného.

Tím, jak jsme bohatí, si myslíme, jak jsme šťastní. Jenže to štěstí nám uniká mezi prsty, protože pořád zjišťujeme, že nemáme ještě tohle, pořád vidíme nové a nové věci. A my si myslíme, že až budeme mít ještě tohle, pak budeme šťastní. Ale za chvíli zjistíme, že nám chybí ještě tohle, pak tamto a pořád nám něco chybí a pořád se to dělá tak, aby nám něco chybělo.