„Pořád si dostatečně neuvědomujeme, kolik statečných lidí se dokázalo postavit totalitě. A obávám se, že stále máme k těmto lidem nedostatek úcty. Nedostatek úcty možná i proto, že jejich činy nás přesahují a sami si nejsme jisti, zda bychom v podobné chvíli obstáli,“ říká Padevět

Celé vyjádření naleznete ZDE.

Hrdiny a slabochy najdeme v českých moderních dějinách především v období let 1938 až 1953, tedy v časech brutální nacistické okupace a později v době nástupu komunistů k moci. Komunistů, kteří neváhají vraždit vlastní spoluobčany, pokud se tito rozhodli projevit svůj svobodný názor nebo vycestovat ze země. Právě v tomto období zemřelo obrovské množství vlastenců a příslušníků elit. Našli se udavači a kolaboranti, kteří ohýbali páteř, ale našli se také stateční lidé, kteří se buď jedné, nebo oběma totalitám dokázali postavit. Podle Padevěta jich rozhodně nebylo málo, bylo jich zřejmě víc, než si většina Čechů, Moravanů a Slezanů dnes myslí.  

Naší ostudou je podle jeho názoru i divoký odsun Němců, který byl po 6 letech války pochopitelný, ale to neomlouvá vraždění a jiné zločiny, k nimž po skončení druhé světové války docházelo.