Rozhovor, který je velmi obsáhlý a který ParlamentníListy.cz pročetly, mířil nejen na autorčinu tvorbu, ale rovněž na politickou situaci. Jedna z otázek redaktora Ondřeje Nezbedy totiž zněla: „Nevím, jak bych to dělal, jen mě zajímá, proč ty to děláš právě takhle a jestli to není přílišná redukce, byť je jasné, že jde o hyperbolu. Ve vztahu a přitažlivosti přece nejde jen o tělesnost. Kdybych chtěl sbalit krásnou holku a zjistil, že má ráda Tomia Okamuru a volí SPD, asi by mě vzrušila jen těžko. Nechybí tam třeba psychologický rozměr?"

Hůlová, věrná svému ostrému jazyku, odpověděla otevřeně. „Kouřila by ti ho, a ty nic? Promiň… navrhla by ti, že půjdete k ní, a ty bys řekl: Sorry, volíš Okamuru…? Napsala jsem to tak proto, že mně ta zkratka sedí. To, že to neplatí pro každého, na tom absolutně nic nemění, od toho je to zkratka."

V další z četných odpovědí zmínila i současný stav společnosti. V tuto chvíli doplňme, že spisovatelka kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 a později Evropského parlamentu v roce 2014. V obou případech za Zelené.

„Myslím si, že v porevoluční éře, která, dejme tomu, nedávno skončila, některé hlasy umlčované byly. Že to nastavení mainstreamové diskuse bylo takové, že nastolení demokracie a kapitalismu leccos ospravedlňovalo. Vždy byla po ruce glosa: „ Každopádně je to lepší než dřív..." Z téhle hlášky se po léta žilo. Takže když jsi byl přesto kritický, dočkal ses označení kryptokomunisty. Tenhle mechanismus po léta fungoval jako univerzální způsob, jak umlčet kritiku jakéhokoliv aspektu porevoluční společnosti. Tohle už teď víme, ale vzpomeňme si, jak jsme my, intelektuální elity, zatočili na začátku devadesátek s Krylem. Pasovali jsme ho na zahořklou, směšnou postavičku. Jen proto, že byl neúplatný a i díky životu v emigraci neměl za to, že by ho měla změna režimu jakkoli intelektuálně paralyzovat, připravit ho o kritický postoj," shrnula.

Mezi výrazné tituly osmatřicetileté autorky patří především prvotina Paměť mojí babičce, za níž získala cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Posledním románem, který v roce 2018 vydal Torst, jsou Stručné dějiny Hnut (více o knize na stránkách nakladatele).

Citováno bylo z rozhovoru pro červnový HOST (ParlamentníListy.cz dále doporučují zejména vzpomínku na spisovatele Otu Filipa perem literárního kritika a historika Jiřího Trávníčka)