Přestřelka vypukla, když Tomáš Krystlík obsáhle promluvil v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. V něm přišel s velmi pozoruhodným výkladem dějin české ústavnosti, která podle něj nestála za nic už od Masaryka, a to z jednoduchého důvodu – rozhodující posty prý obsadili lidé národně uvědomělí, ale zcela neschopní. „Čeští vzdělanci v té době v naprosté většině prošli německými vyššími školami, což nevzbuzovalo důvěru, musely se nároky snížit, a tak se sáhlo po nevzdělancích. Hlavně když kandidát byl Čech jak poleno. A dáte-li primitivovi moc, většinou ji zneužije,“ uvedl historik.

A pokračoval dějinami druhé světové války a následného odsunu Němců. Ti se podle Krystlíka za své válečné zločiny dávno a mnohokrát omluvili. „Analogicky by se ke zločinům svých rodičů a prarodičů již dávno mohli doznat Češi a omluvit se za ně. Nic by je to nestálo. Zařadili by se tak mezi civilizované národy,“ řekl Krystlík. Jenže Češi podle něj nic takového neudělají, protože žijí v pohádkách o své velké minulosti a rovněž o svém humanismu.

Na jeho rozhovor velmi ostře zareagoval europoslanec za KSČM, vystudovaný historik Miloslav Ransdorf, který již několikrát na podobné názory reagoval velmi ostře. Podle něj Krystlík „pokračuje v linii stavění historie na hlavu, jako vždy v neprospěch Čechů“. A v rámci férovosti proto rozebral, jak ke světovým dějinám přispělo Německo. Připomenul mimo jiné názor svatého Bonifáce, apoštola Německa, že „Slované jsou ten nejhnusnější z lidských kmenů“, a rovněž názor, že „slovanské plemeno musí být střeženo jako býk a bičováno jako osel“. V Německu podle Ransdorfa mnohé dodnes dráždí, že Češi na rozdíl od polabských Slovanů dokázali uprostřed německého prostoru udržet svou svébytnost.

Na jeho text opět reagoval Tomáš Krystlík, který zpochybnil, že by zde kdy docházelo k nějaké cílené germanizaci, kterou Ransdorf popisoval. Podle Krystlíka jednoduše němčina byla jazykem vyšší společnosti, kdežto čeština jazykem poddaných, který ani neměl vytvořenou odbornou terminologii v tehdejších vědách, takže se seriózní disputace v češtině ani nedala vést – až do devadesátých let devatenáctého století.

Pak se rozčílil nad tvrzením, že v československém státě měla německá menšina „zaručena všechna práva“. Podle Krystlíka se tak dělo pouze na papíře. „Československý stát rozhodoval o přídělu surovin a uhlí továrnám, a tímto mechanismem podporoval zcela zjevně Čechy proti Němcům. Státní zakázky dostávali jen Češi, respektive české podniky nebo s většinou českého osazenstva. Stát nařizoval akciovým společnostem propustit určitý počet německého osazenstva a místo nich zaměstnat české,“ vypočítával.

„Váš výrok: ‚V létě 1938 stanovila Sudetoněmecká strana jako svůj konečný cíl totální zničení české národní existence‘ je naprostá nepravda,“ pustil se dále do Ransdorfa. O něčem takovém prý píše jediný dokument, který se navíc ukázal jako padělek.

Vysmívá se i Ransdorfovu tvrzení, že Henleinova SdP požadovala odsun všech Čechů, které je podle něj nesmysl. „Ve Vašem českém nacionalistickém rozhořčení, pane Ransdorfe – jako komunista byste ale podle bolševické internacionalistické doktríny nacionalistou být neměl – Vám zcela ušlo, že válka vypukla až rok po zrušení Sudetoněmecké strany! Ani Německá říše nic takového neplánovala,“ píše Ransdorfovi.

Na závěr se ještě Ransdorfovi vysmál, že odmítl jít proti němu do televizní debaty o Masarykovi. Na toto obvinění Ransdorf zareagoval v odpovědi na dotaz jednoho ze čtenářů ParlamentníchListů.cz. Vysvětlil, že se nikdy žádné debatě nevyhýbal, ale po jistých zkušenostech chodí zásadně pouze do debat přenášených živě. „Na začátku své politické kariéry jsem se setkal s tak nehoráznými a manipulativními zásahy do mých projevů, že jsem se navždycky poučil. S novináři mám vůbec ty nejhorší myslitelné zkušenosti, tím víc jsem opatrný,“ prozradil.

Otázka s odpovědí Miloslava Ransdorfa

Kromě toho prý bohužel nemůže akceptovat každý termín, který mu organizátoři nabídnou, protože jako europoslanec má pracovní povinnosti především v Bruselu. Jinak se prý diskusím nebrání, byť připouští, že v tomto případě má určité pochybnosti. „Ať se na mě pan Krystlík nezlobí – dávám přednost diskusím s oponenty profesionálního formátu,“ napsal. Přes ParlamentníListy.cz si s ním ale prý bude vyměňovat názory velmi rád.