„Staré“ EU se nějak neumíme zavděčit. V roce 2003 jsme byli kritizováni za to, že české síly podporují invazi do Iráku a trvání následné správy této země. Ústy Václava Havla Česko jasně podpořilo koalici ochotných v čele s USA. Starší členské státy EU jako Německo, Francie a jiné nás za to významně kritizovaly.

„Paradoxní je, že když se dnes mluví o ‚zaostalém a sobeckém‘ východu Evropy, tehdy byly nové země EU a NATO dávány Amerikou za příklad. Byli jsme ta ‚nová Evropa‘, ta zodpovědná, ochotná a zajímající se o svět. Na rozdíl od Evropy staré, rozmazlené, dekadentní, do sebe zahleděné apod.,“ připomíná Macháček v komentáři pro páteční Lidové noviny.

Americké a německé zájmy

Faktem je, že k invazi došlo na základě tvrzení, která se ukázala jako nepodložená. Mnozí kritici tehdy říkali, že jsou to důvody toliko zástupné a ve skutečnosti jde jen o americké finanční zájmy.

A pozor, v roce 2015 také vznikla jakási koalice ochotných v čele s Německem, ale i s Rakouskem, Švédskem či Finskem. Tato koalice se rozhodla otevřít náruč uprchlíkům. Pravda, Rakousko koalici zvolna opouští. A Česko je znovu kritizováno. Tentokrát za neochotu chovat se stejně jako Německo. I dnes se objevuje názor, že za uprchlickou krizí v podstatě stojí finanční zájmy nějaké třetí strany. Není ale tak jasné, čí zájmy by to měly být.

„V roce 2003, stejně jako nyní, provázelo budování koalice ochotných povýšené moralizování a mravní odsudky těch, kteří se k projektu staví skepticky a opatrně. Podobné je z druhé strany odsuzování naivity, utopie a inženýrství, často je to taky povýšený cynismus. Podobné je podezírání, že za vším stojí ekonomické zájmy. V prvním případě zájmy amerických ropných a zbrojních firem, v druhém případě potřeba Německa získat rychle levnou pracovní sílu a zafinancovat důchody,“ nabízí srovnání autor.