„Máme-li některých procesů vyšší počet, tak k nějakým nehodám může dojít častěji. Nicméně by to nastat nemělo. U malých reaktorů se klade mnohem větší důraz na zajištění bezpečnosti, a to i pomocí pasivních systémů,“ sdělil manažer pro rozvoj podnikání Centra výzkumu Řež Jiří Duspiva, když se ho ParlamentníListy.cz zeptaly, jestli se při protežované koncepci malých reaktorů nerozšíří pole možných havárií, dalších Fukušim či Černobylů? Byli jsme na místě, kde se odehrála první řízená štěpná reakce ve střední Evropě.

Bude to bezpečné?

Když se podíváme na tabulku největších havárií jaderných elektráren, tak je nám z toho nevolno. Třeba podle edukativního webu Techmania.cz stačí jen otočit globus a dostaneme se vždy na nějaké místo tragédie. V roce 1952 v kanadském vývojovém středisku Chalk River se odehrála první větší havárie, ale bez ztrát na životech. O pět let později v sovětském závodu Majak došlo k rozsáhlému úniku radioaktivních látek do okolí. Pak Velká Británie, Francie, USA a někdejší československé Jaslovské Bohunice. Dokonce Island a Německo. Posledními, ale největšími horory, byly Černobyl a Fukušima.

„Pasivní procesy fungují skrze základní fyzikální zákony, aniž by bylo potřeba mít nějaký externí energetický zdroj. Ten často vypadne, bezpečnostní systém pak přestane fungovat a dochází k problémům. Klasickou ukázkou je nehoda ve Fukušimě. Bylo zemětřesení, bloky se odstavily, naběhly veškeré havarijní systémy a nebyl problém. Ten nastal ve chvíli, kdy přišla vlna tsunami, která zaplavila rozvodné skříně a vlastně tím přerušila možnost externích zdrojů pro havarijní systémy,“ doplnil Duspiva.