Klaus na konferenci v rakouském Anifu hovořil na téma „Svobodná Evropa“ a zopakoval některé svoje zásadní teze o aktuálním neutěšeném stavu západní společnosti. A jsou to podle něj právě lidé jako on a další z postkomunistických zemí, kteří si aktuální nesvobodu díky svým zkušenostem z minula uvědomují dříve než lidé na Západě.

„Dlouhou dobu po pádu komunismu jsme my, myslím tím nás ve střední a východní Evropě, měli pocit, že – díky našim zkušenostem a dobrodružstvím z dob komunismu – rozumíme světu, a zejména úzkým místům moderní společnosti, lépe než Západoevropané, kteří takové tragické zkušenosti neměli. Víme a věděli jsme, že jsme během komunistického období mnoho ztratili a promeškali. Zároveň jsme přesvědčeni, že jsme se tehdy naučili i něco důležitého a neopakovatelného, co se lidé v západní Evropě přímo naučit nemohli. Podstatu debaty o svobodě a nesvobodě jsme prožívali, ne jen teoreticky studovali, a proto jsme nebyli připraveni spokojit se s jednoduchými hesly z učebnic. Náš postoj k dnešnímu západnímu světu je proto kritičtější a odmítavější a dnešní situaci vnímáme jako civilizační krizi celého Západu,“ uvedl v úvodu svého projevu Klaus.

Právě díky zkušenostem s totalitou prý může zodpovědně říci, že existují paralely mezi dnešním světem a světem pozdního komunismu. „Tyto podobnosti jsou již viditelné všem, kdo je chtějí vidět. Dnešní zásahy do svobody projevu jsou srovnatelné s těmi, které jsme zažívali tehdy. Dnes nemůžete mluvit svobodně, musíte se bát o svou kariéru, rodinu, svobodu, dokonce i o život. Stejně jako tehdy,“ prohlásil Klaus na přednášce, jejíž přepis je k dispozici na stránkách IVK.

Shoda s totalitními praktikami se podle něj netýká jen evidentního omezování svobody slova, ale i přijetí vlády jedné ideologie. „Nyní jsme se vrátili do éry intelektuálního konformismu. Nejde jen o evidentní omezování svobody projevu, ale také o přijetí vlády jedné ideologie, což mi připomíná totalitní povahu komunismu. Ukazuje se, že globalistická, progresivistická doktrína není pokrokem, ale evidentním regresem,“ má jasno Klaus.

„Po pádu komunismu jsme nejenže nečekali tak masivní, tak nepřátelské a tak arogantní prosazování takových tendencí a vývoje, ale ani jsme si něco podobného nedokázali představit. Měli jsme úplně jiné plány a sny než vytvořit takovou postdemokratickou společnost, jakou máme dnes. Chtěli jsme volné tržní hospodářství a chtěli jsme klasickou parlamentní demokracii s ideologicky jasně vymezenými politickými stranami. Přinejmenším ne dnešní postdemokratické uspořádání EU. Již dlouho je zřejmé, že náš sen z roku 1989 má k dnešní realitě velmi daleko. Žijeme v politicky korektním, stále více monoideologickém světě liberální demokracie, kde svoboda není na prvním místě,“ mrzí Klause.