Pane doktore, tak se na Národní třídě 17. listopadu zase pískalo a křičelo. „Tradici“, která začala za premiérování Babiše, dnes dodrželi i odpůrci vlády a premiéra. Zejména se ale opět hlasově projevili odpůrci Babiše, kterého musela chránit policie. Jak se vám líbí takové oslavy?

Volání po tradici moc nerozumím, anebo ji chápu v posledních letech jako něco, čím se nemusíme příliš hrdit a kvůli tomu se hrdlit. To, že je Andrej Babiš náhradním terčem už tak dlouhou dobu, nesvědčí o ničem jiném, než že bez ohleduj na to, kdo ho ke své prezentaci potřebuje, nemůže odolat a jeho jméno prezentuje při kdejaké příležitosti. Snad už chybí jen páně Rakušanův igelitový pytel na nebožtíky a jeho vystavení na budově MV na Letné. Ale muselo by to být vyvedeno s větším důvtipem, aby si někdo nemyslel, že v tom igelitovém oblečku může být někdo jiný. To, že se pan prezident už také stačil stát symbolem nelásky, zrovna v době, kdy se střílí na kandidáta na prezidenta ve Spojených státech a na předsedu vlády na Slovensku, se nedá vyloučit už ani něco podobného u nás. Začíná to hysterickým pokřikováním v Řeporyjích, střílením na FFUK a končit to může fyzickým napadáním Andreje Babiše.

Prezident Petr Pavel, na kterého také kdosi pískal a křičel, řekl, že pískání a křik nic nevyřeší a že je třeba dávat pozitivní návrhy. Jenže dotyční křičeli na prezidenta kvůli jeho předlistopadové minulosti. Což ve svém vyjádření nezohlednil. Dělá prezident, že podobné výtky neslyší?

Musí to dělat. Ti, kteří ho volili, ať již u volebních uren nebo v politickém zákulisí, ho obdivují, někteří téměř milují, a těm druhým se hodí pranýřovat jeho vojensko-politickou minulost. Kdyby byl původem Slovák jako Andrej Babiš, jistě by ho kritizovali stejně vulgárně a nenávistně.

Heslo Pavel není Havel je sice pravdivé, ale to většině jeho voličů nevadilo a nevadí. Je pravda, že není filosofem, který by dokázal o některých věcech mlčet. A také ještě nenapadlo ani jeho přátele po boku, že některá slova nemusí na veřejnosti říkat. Víme z lidového rčení, že některá slova ani párem volů se zpět do huby nedostanou.

Fotogalerie: - Výročí 17. listopadu

Jeho předností je, že vypadá reprezentativně, proto byl také do své nové funkce vybrán. Nemusí se na veřejnosti natřásat a jeho sekretariát nemusí cenzurovat jeho fotografie, jak bylo povinností spolupracovníků Václava Havla. A nezapomínejme, že lidé na vysoké úrovni české politiky jsou často úspěšní právě proto, že jsou to často lidé bez uší.

Premiér Fiala národu nakonec oznámil, že potřebuje „ještě pár let“, abychom měli platy jako v Německu. A že kdyby měl ještě silnější mandát, bude moci víc „pracovat pro občany“. Je to šťastný způsob, jak si říct o hlasy ve volbách?

Někdo by mohl říct, že je to naivní, ale na to se na úrovni funkce, kterou Petr Fiala vykonává, nehledí. Dovolil bych si říct, že to jsou prázdná nebo dutě znějící slova, ale i pan premiér je v současné době jistě nemyslí vážně. Spíše mne zaujalo, že prohlásil, že nadcházející volby jsou velmi důležité, a když on nebo my je nevyhrajeme, tak to špatně dopadne. Nevím, zda to byla věštba nebo výhrůžka, ale o jeho sebevědomí a nejistotě to vypovídá víc než tvrzení, že bude pracovat pro občany.

Pan premiér sice často mluví o demokracii, ale málo o republice, což jsou v politologii a v historii politiky kategorie, o kterých, předpokládám, ve svých přednáškách často mluvil.

Snad neměl ve své předvolební rétorice připomínat parafrázi dnes zapomenutého hesla z dob krátce po devětaosmdesátém – za Komárka za korunu jedna marka, aby tím neupozorňoval na to, jak jeho vláda tančí okolo vstupu ČR do eurozóny. Anebo ví něco jiného než občané ČR. Třeba, že německá a evropská ekonomika jdou ke dnu a po pěti/čtyřkoaliční obnově současného režimu naše národohospodářská soustava dohoní a předhoní ekonomiku německou. Kdysi jsme si toto heslo N. S. Chruščova překládali jako zahlédnout a neztratit z dohledu, ale i to bychom dnes mohli, podle prominentních českých ekonomů, považovat za až příliš optimistické.

Fotogalerie: - Zrušme komunisty

Jinak, na Národní třídu přišel průvod představitelů SPOLU vyzbrojený oficiálními plakáty, které nesli nad hlavou. Je to šťastný způsob oslavy státního svátku?

Co mají dělat? Lidé jim moc nevěří a tak přešli na vizuální sebeprezentaci. De facto si přivlastnili jedno výročí, které jim nepatřilo. Já bych jim to nevyčítal. Vždyť v devětaosmdesátém většina z nich nebyla na Albertově, na Vyšehradě, ve Vyšehradské ulici a na Národní, a myslím, že ani ne v Činoherním klubu a v Laterně magice. A tak zvolili formu, která je jim vlastní. Asi za ten nápad zaplatili nějaké agentuře, a tak se to muselo někde někomu prodat. Neviděl jsem to, a asi by mne to nezajímalo. Ale třeba znají své pappenheimské a myslí si, že takové předvádění se na veřejnosti jim přinese volební vítězství. Snad jsou si ale vědomi toho antického, že volby nevyhrávají voliči, ale ti, kteří sčítají hlasy.

Mladí herci, například Vladimír Polívka, dnes v médiích pateticky řečnili o tom, že si musíme „zachovat svobodu“. Co jim na to řeknete vy, coby pamětník nejen událostí roku 1989, ale i 1968.

Patos a naivita patří k mládí a u herců je to vše navíc znásobeno jejich histrionstvím. Máte pravdu, že jsem byl dvakrát svědkem jak se svoboda nabývá a ztrácí, ale i toho, kdo všechno dokázal, zejména mezi herci, k nezachování svobody přispět. Dokonce jsem byl svědkem, jak si svobodu představovala generace otců a praotců pana Polívky. A jak utíkali od praporů, aby mohli tančit a zpívat… Přesvědčovat někoho o tom, že to tentokrát bude jinak, ale neumím. Jak říkal klasik, aby se v hlavě rozsvítilo, musí se jí narazit do zdi.

Spisovatelka Lenka Procházková v rozhovoru, který poskytla ParlamentnímListům.cz u příležitosti státního svátku, uvedla, že podstatná část veřejnosti si v roce 1990 přála reformu socialismu, ne kapitalismus. Jiní pamětníci to potvrzují. Jak na to vzpomínáte vy? 

 Myslím, že tomu tak bylo. Konečně, to velmi rozhodně řekl Václav Havel v těch svých prvních dvou projevech – po svém zvolení a v tom pověstném novoročním. Budou vám říkat, že chci zlikvidovat socialismus…brzy se přesvědčíte… Bylo to rázná odpověď Miroslavu Štěpánovi, tehdy symbolu všeho zla, který prorokoval dělníkům v ČKD nejistou budoucnost. Kde jsou tito dělníci a celé ČKD? Štěpán šel za katr, Havel na Hrad a reformovalo se.

Fotogalerie: - Za vyšší platy

Odcházející americký prezident Joe Biden povolil Ukrajině užití amerických raket na cíle v Rusku. Donald Trump nastupuje až 20. ledna příštího roku. Jak tento krok chápat?

Odcházející demokratická administrativa použije jakýkoliv prostředek, aby si buď udržela vliv ze svého minulého období, anebo aby ztížila novému prezidentovi klidné převzetí pravomocí, jak to Američanům a celému světu sdělil sám Joe Biden. Už to mohlo být varováním, že ani američtí prezidenti neříkají celou pravdu, a že v jejich zemi jsou lidé, kteří si přejí válku jako jediný prostředek udržení moci.

Ukazuje se, že vpád ukrajinské armády pod velením z dovozu byla nejen vojenská operace, která měla vyvolat pohyb v ukrajinsko-ruských vztazích, ale že šlo o dobře plánovanou parodii na německou operaci Citadela z roku 1943. Zda to dopadne podobně jako v minulosti, to se dá sice předpokládat, ale dovoluji si opatrně tvrdit, že jde z hlediska Spojených států o věc zejména vnitropolitickou. To, že se do války na Ukrajině hlásí předpokládaný nový německý předseda CDU a možný kancléř Friedrich Merz, který chce postavit Ruskou federaci před dvacetičtyřhodinové ultimátům, vypadá hrozivě. Ale plán Barbarossa dokázal zahájit jiný německý kancléř bez podobného varování a asi léčba některých Němců touto psychoterapií už ztratila svou účinnost...

Bidenovo povolení střílet americkými raketami zatím jen do 300 km na území RF, ale vzhledem k obsluze těchto zařízení lze považovat za nové vojenské angažmá Spojených států, byť prostřednictvím NATO nebo jiných armád, na mapě současného světa. Ale tím více nás to přesvědčuje o tom, že tvorba i vojenských rozhodnutí je stále více kontrolována monotematicky přemýšlejícími důchodci. Obavy, že následky takových rozhodnutí se mohou týkat některých evropských zemí, nejsou liché. Pak Fialovo proroctví, že to špatně dopadne, nemusí být jen signálem, ale každodenní skutečností.

Psali jsme:

Muž v zelené bundě vedl průvod. Zbořil vykopává oslavy roku 1989

Kolář od Pavla, jeho syn a peníze pro Ukrajinu. Zbořil tuší, co přijde s Trumpem

Ochrana majetku – idea našeho státu. Zbořil k 28. říjnu, konci ČSA a cizincům

Pozdě si všimli, jak Konečná roste. Slova Babiše a polekaná koalice. Zbořil má jasno