Putna píše, že o bohémství umělců šedesátých let podává svědectví dosti otevřené, pro někoho možná až šokující, scenárista Pavel Juráček (1935-1989), Havlův blízký přítel na sklonku šedesátých let - mimo jiné byl Havel svědkem při Juráčkově druhém sňatku (...). Juráček píše ve svém deníku kromě jiného o tom, jak Havel i on užívali při psaní fenmetrazin - dobově dostupné a "kultovní" psychofarmakum.
Kultovní drogy
„Jenomže Vašek má na rozdíl ode mne neobyčejně pedantickou povahu, takže si vypracoval a vyzkoušel důkladný systém v užívání těch tabletek, a ten systém - jak už je Vaškovým zvykem - pečlivě dodržuje,“ cituje Putna Juráčka.
Juráček píše rovněž o divokých večírcích. I o společné účasti na akcích, které se konaly v domě spisovatele Jiřího Muchy na Hradčanech a které literárně ztvárnil i americký návštěvník, spisovatel Philip Roth v novele "Pražské orgie" (1985, česky 1988). Juráček podle Putny zaznamenává i jistou Havlovu sexuální váhavost. Podle Putny se Havel snažil si uchovávat i uprostřed divokého hýření jakousi vnější noblesu a vnitřní čistotu.
Vašek doufal, že se dostane k nějaké holce
„V noci jsme se ocitli u Vaška Havla, doufal, chudák, že se dostane k nějaké holce - pozval nás proto všechny - jenomže jako obyčejně neuspěl, je totiž strašně decentní a zdvořilý, chce donekonečna uplatňovat svůj proslulý intelekt a nechápe, že ve čtyři hodiny ráno je nutné spíše jednat, než mluvit. Zatím co říká: Promiňte, ale nemohl bych vám položit ruku na vaše skutečně překrásné koleno?, padaly v sousedním pokoji holky na znak, aniž by je o to někdo žádal,“ vzpomíná Juráček.
Toto morální libertinství zvláště v erotické oblasti přetrvalo pak podle Putny v havlovském prostředí i do období disentu. „Tehdy ovšem vzbuzovalo nejen líčené pohoršení komunistické propagandy, ale i upřímné pohoršení exulantů a zahraničních přátel českého disentu,“ píše ve své knize Putna.
O bohémském nezřízeném životě podali svědectví i další jeho známí. Například básník Daniel Strož, který vydával jeho knihy, v rozhovoru pro Britské listy.cz o Havlovi řekl: „ještě připomenu jednu lež, kterou o sobě mohl vyvrátit: Neonemocněl totiž v kriminálu. Svůj těžký zápal plic si uhnal počátkem září 1989, když silně opilý, kdesi u Havlíčkova Brodu spadl do hlubokého potoka, v němž málem utonul.“ O Havlově velmi přátelském vztahu k alkoholu píše i disident Jiří Wolf.
Citace jsou z knihy: Martin C. Putna: Václav Havel. Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století, Knihovna Václava Havla o.p.s., Praha 2011, str. 98-99
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík