Autor se nejprve snaží vysvětlit fenomén Donalda Trumpa. Poukazuje na to, že existuje univerzální zkratka, kterou hollywoodské filmy používají na to, aby odlišily dobré a zlé chlápky. Ti dobří jsou obyčejní lidé z venkova, zatímco ti zlí jsou dekadentní hajzlové, kteří žijí ve městě a chodí oblečeni v divných šatech. Ve Hvězdných válkách je Luke Skywalker farmářský chlapec, zatímco všechny záporné postavy žijí v naleštěné vesmírné stanici. Ve Statečném srdci je hlavní hrdina obyčejný farmář, ale ničemný král žije na luxusním hradě, oblečen v nóbl šatech.

Tohle téma se objevuje v několika podobách: primitivní proti pokročilému, tvrdé proti útlocitnému, maskulinní proti femininnímu, chudí proti bohatým, čistí proti zkaženým, tradiční versus divní. Toto dělení je kódem pro základní osu: venkov proti městu. Je sice jasné, že zmíněné dvě linie se neustanovily jen na základě nějakých filmů. Naopak, filmy používají zmíněnou zkratku právě proto, že toto rozlišení tu existuje odedávna. My venkované jsme prostě naprogramovaní na to, abychom nenáviděli upjaté elity. A to nás přivádí k Trumpovi, píše dále Wong.

Celý text je ZDE

Vyrostl jsem v trumpovském státě

Upozorňuje, že sám se narodil a vyrostl v trumpovském státě. „Moje rodina jsou trumpovští lidé. Pokud bych se nepřestěhoval a nezískal tenhle divný job, volil bych ho. Vím to zcela jistě,“ píše dále Wong a pokračuje: „Pokud budeme chtít porozumět fenoménu Trump, potřebujeme se podívat na podrobnější mapu politických preferencí. Uvidíme, že většina amerického území je republikánská, kromě různých modrých pruhů a bodů – to jsou hustě osídlená města. Tyto modré ostrovy se nacházejí v červeném oceánu. Ačkoliv města tvoří méně než čtyři procenta celého území, žije v nich 62 procent populace a nachází se v nich drtivá většina veškeré popkultury. Naše filmy, televizní show, hudební skladby, stejně jako zprávy – to vše k nám přichází z těchto modrých ostrovů.“

Někdo se může ptát, zda to vše není o rase a zda nejsou Trumpovi voliči jenom parta rasistů. „Ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že rasismus mého mládí si vždy držel určitý odstup. Nikdy jsem neviděl, aby se kdokoli z mé rodiny, z mých přátel nebo spolužáků choval hrubě k černochům z našeho města. Chodili jsme s nimi do práce, hráli s nimi počítačové hry, zdravili jsme je. To, co jsem naopak slyšel, byly vždy komentáře, že když se ve městě ocitnete na ‚tom špatném místě‘, bude to pro vás znamenat, že vás vytáhnou z auta, znásilní a upálí zaživa. Když se na to zpětně dívám, myslím, že to bylo o tom, že lokální menšiny byly v pohodě – dokud byly jako my,“ píše Wong.