„Rád bych volil Ondru Benešíka, ale jeho strana mě moc nepřitahuje. Učil mě anglicky, bydlel naproti nám. To je výborný chlap, jak sviňa,“ sdělil na ulici v obci Strání holohlavý mladík, jenž šel zrovna s kamarády domů z fotbalu. Místopředseda KDU-ČSL se prý v místě těší oblibě, vždyť byl čtyři roky tamním starostou. Právě ve Strání začaly ParlamentníListy.cz druhou etapu cyklojízdy podél východní hranice. A tohle jsem se dozvěděli dál...

V Bílých Karpatech

Zhruba čtyřtisícové Strání leží pod Velkou Javořinou, nejvyšší horou Bílých Karpat. Jeden z fanoušků, které jsem tam potkal, měl v ruce klarinet, druhý od začátku rozmluvy vedl epické litanie o nebezpečnosti oligarchy Babiše. „Vždyť to tady za chvíli bude celé Babišovo, všude poroste řepka a my se v ní s jeho milostivým svolením budem pást. Jestli vyhraje ve volbách, tak už nebude muset jako Bohúš v Kurvahošigutntág říkat: ‚Tak a teď si vás kúpim všecky‘, půjde o realitu,“ dodal.

„Klarineťák“ zase doplnil,  že ho mrzí rozpad Československa, protože Slováci „sú naši bratia“, což je podél hranic se Slovenskem z obou stran dost rozšířené stanovisko. „A prezidenta? Ty vole, nevim. Tu našu ostudu Zemana, nikdy. Aby pořád ojebával našu demokracii? Nikdy! Ale brácha ho má moc rád. Nechápu. Pořád uctívám Václava Havla, to byl prezident. Vítal dalajlámu s otevřenou náručí a teď se za to někteří stydí. Hanba. Strašné přizdisráčství,“ dodal.

Velká Javořina je vysoká 970 metrů a na vrcholu se tradičně setkávají Češi se Slováky. Stojí tam několik pomníčků s upozorněním, že zde byl rozsypán popel toho či onoho. Třeba účastníka zahraničního odboje, plukovníka Gustáva G. Galka. O pár desítek kilometrů dál v Komni je zase památník „učitele národů“ Komenského s tím, že se tam možná narodil. Bydlí zde i Radan Mojžíšek, který vyrábí pod přezdívkou Dandy – podle filmového bushmana z Austrálie – motorovou pilou sochy ze dřeva.

„Hele, všechno je to stejně předem rozhodnuté. I ten mlaďas, co se stal ve Francii prezidentem, byl předem daný. My nemáme možnost nic ovlivnit. Na volby seru. Je to šaškárna pro naivní obecenstvo,“ prohlásil v baru v Bojkovicích, kam si zajel pokecat a neznámému cyklistovi zaplatil – se srdečností sobě vlastní – pivo. Servírka zrovna poslala jednoho z hráčů na automatech se zapálenou cigaretou ven.  Cože, tak to se na to můžu vysrat. Tady mě už neuvidíte,“ rozloučil se naštvaný zákazník. „Ten byl ostrej. Mně to nevadí, ale pokouření u kávy na baru mělo svoje kouzlo,“ podotkl ještě Dandy.

To v hospůdce v Jestřabí, která stojí hned u hasičské stanice, mi místní chasníci řekli, že v kraji bude nejspíš hodně lidí volit Babiše. „Já volím Okamuru,“ bouchl do stolu jeden z nich a dodal: „Má to tady rád, věřím mu!“ Ostatně po mámě má Tomio Okamura kořeny i ve Zlínském kraji, za nějž byl v roce 2012 jako nestraník zvolen senátorem. Ostatní při slově volby jakoby ztratili hlas a našli ho až při debatě o fotbale.

Po valašských kopcích

Ve Valašských Kloboukách visí na nástěnce u drogerie dva politické plakáty. Na prvním zelenina vyzývá exministra financí Andreje Babiše: „Pusť nás domů, Andreji! Vidíte žlutě?“ přičemž mrkev drží plakát s přeškrtnutou řepkou olejnou. Na druhém je pod portrétem ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové napsáno: „Nemocenská i v prvních třech dnech nemoci.“ Ostatně zrovna tenhle plakát je vidět na některých nástěnkách po celé Moravě.

Jede se tady systémem nahoru, dolů. V kopci ve Valašské Senici zrovna dva pracanti chystali pěkné místní koupaliště k otevření. Cyklistovi nabídli slivovičku do jedné i do druhé nohy, ale při zmínce o volbách oněměli. „Já volím svoju ženu, už čtrnáct let,“ zasmál se mladší a bylo hotovo. Víc jsem z nich nedostal. Vlastně ano. „Ty jsi neviděl zprávy. Máme tady lva,“ dodal a hlavou pokýval přes kopec, kde se nachází Zděchov. Právě tudy vedla plánovaná cesta a ve vesnici to na mě párkrát opravdu zaválo, jako bych stál poblíž pavilonu šelem v zoo.

V místním bulváru Jalovec psali: „Fiaskem skončil pokus stavebního úřadu odstranit čtyřmetrový plot kolem lvího výběhu ve Zděchově. Chovatel Michal Prášek nechal stát úředníky s policií za brankou a na pozemek pustil pouze dělníky, kteří měli bariéru na základě exekučního rozhodnutí zbourat. A ti, když viděli uvnitř lva, odjeli pryč.“ Etuda jako vystřižená z grotesek Laurela a Hardyho, ale ve Zděchově se tomu už skoro rok nikdo moc nesměje. Šelma řve, smrdí a může být nebezpečná.

Stálá výstava salašnictví v Památníku národního umělce, malíře Antonína Strnadla. Na tu láká muzeum v Novém Hrozenkově. „Tady je nás hodně starousedlíků. Máme rádi lidové tradice, vážíme si našeho, byť chudého, kroje, a chodíme do kostela. Tady má velkou podporu KDU-ČSL. To ve vedlejší Karolince je to jiné, tam žijí hlavně skláři z Čech a jejich potomci,“ sdělila průvodkyně. A jako doplnění jejích slov stále visí hned před muzeem na dřevěné boudě zašlý plakát Jiřího Čunka z loňských krajských voleb.

V tomto regionu se o Babišovi moc nemluví, tady vlastní hodně pozemků, hotelů a restaurací skupina Synot Ivo Valenty a senátor sem prý dost často létá ve vrtulníku. V restauraci U Muzea ve Velkých Karlovicích jsem přisednul ke dvěma stavařům, právě pro Synot prý dostavují další z hotelů. Šaňo je Slovák, co má zanedlouho získat české občanství. Petr provozovatel hudebního klubu ve Žďáru nad Sázavou. „Babiš i Zeman jsou ostudou Česka. Když jsem studoval v Brně a spolužáci na sociálních sítích hejtovali Schwarzenberga, říkal jsem jim, že jsou kokoti. Toho si ve světě váží, zato Zeman je všem jen pro smích,“ podotkl první.

„Budu volit ODS anebo Piráty, ještě nevím. Babiš nesmí vyhrát, to by byla pohroma. A Zeman? Jestli se ten člověk stane podruhé prezidentem, emigruju,“ řekl druhý. Hodně pěkně pak mluvil o rodu Kinských, majitelích zámku ve Žďáru. „Jsou pro celé město požehnáním. Paní hraběnka Marie, když něco potřebujeme, vždy pomůže. Je milá, hodná a přívětivá. Kultura ve městě nemá lepšího zastánce,“ dodal a dojetím se mu orosily oči.

K česko-slovensko-polskému trojmezí

Z Velkých Karlovic na hřeben Makovského průsmyku je to několik kilometrů stoupání, než se objeví partyzán s granátem v ruce a samopalem na rameni. Ten památník zde stojí na počest českých, slovenských a sovětských partyzánů. Za druhé světové války totiž právě zde došlo k největšímu ozbrojenému střetu partyzánů s fašisty na území Čech a Moravy. Československá partyzánská brigáda Jana Žižky při něm v roce 1944 ztratila dvě stě bojovníků, ale nacistů pobila přes čtyři stovky.

Ve slovenském Staškově stojí rodný dům herce Jozefa Krónera a ve zdejší hospůdce jsou na to náležitě hrdí. Opět slyším o lítosti nad rozdělením Československa. „Zákaz kúrenia v hospodách. Čo si to u vás vymýšlatě za kokotiny,“ ozval se jeden z důchodců a demonstrativně si připálil. Na Slovensku se prý nesmí kouřit jen v restauracích, kde se vaří. Právě tenhle senior má, alespoň to trvdil, jak české, tak i slovenské občanství, ale volit na Moravu nepojede. Je to daleko a on už je starý „koreň“. „Ten Zeman, ten by zaslúžil. Pustiť vraha na slobodu,“ podotkla ještě babička v šátku, co si sem přišla na štamprli borovičky.

Kousek od mezistátního přechodu u Svrčinovce to vypadá jako na velkém staveništi. Jako svědci moderní doby už zde stojí několik vysokých dálničních mostů. Zato do Hrčavy se jede lesem a zase pořád nahoru, kde na žíznivého cyklistu vykoukne restaurace Pod Javorem. „Asi hodně zdejších bude volit lidovce, ale uvidíme,“ sdělil hospodský a bavil se dál se štamgasty místním nářečím zvaným „po naszymu“. Zní spíš jako polština.

K trojmezí je to ještě jednou z kopce a do kopce. I tady, kde se tyčí tři hraniční kameny, tedy český, slovenský a polský, se staví o sto šest. Na polské straně roste restaurace, na české stánek. Právě od tří fachmanů, kteří na místo budoucího stánku skládali dřevěné hranoly, jsem se dozvěděl, že sem nejvíce jezdí polské zájezdy. Ve stánku se bude moci platit korunami, eury i zlotými. „Volím Okamuru, to je bez debat,“ řekl jeden, co zrovna odpočíval s pivem v ruce, a dodal: „Tady to je ale obec s největším výskytem socanů v celý zemi. Máme tady zhruba dvě stě voličů a z nich je dvacet sociálních demokratů. Ale možná po tom, co předvádí Sobotka, už se to změnilo.“

V kostelíku visí vyřezaný Jan Pavel II., o několik kilometrů dál dohlížel polský hospodář na tři ženské, jak okopávají pole. Poslední zastávka Jablunkov. Bar Šatlava má do dvou do rána a i v pracovní den byl plný, hlavně mládež tam povykovala. „S tím zákazem kouření, to mě pěkně nasrali. Až bude zima, tak při retku zmrznem,“ poznamenal jeden ze tří mladíků kouřících před vchodem do lokálu. „Všichni budeme za prezidenta volit Drahoše. Je odtud a je to bezva chlap,“ sdělili skoro trojhlasně. Prezidentský kandidát Jiří Drahoš se narodil v Českém Těšíně, ale dětství prožil právě tady v Jablunkově.

Na Moravě bylo blaze. Lid je tu vstřícný a otevřený. Hodně lidí se s vámi dá jen tak do řeči, což působí jako balzám na duši. To se ve velkoměstech, kde si každý hledí svého, hledá jen těžko. Nicméně těch přes tři sta dvacet najetých kilometrů z obou etap dalo netrénovanému cyklistovi zabrat a z jeho zadních partií se stal slušně naklepaný biftek. Je třeba odpočinku.