Štěpánek minulý víkend vyrazil s vnoučaty na výlet do německého Legolandu a na vlastní oči viděl, co se tak jako tak ví. „Němci jsou v dodržování všech těch možných i nemožných protiepidemických opatření mnohem důslednější, poctivější a ukázněnější než my Češi. Prostě: Ordnung muss sein! Pořádek musí být.

Jenže je jim to platné jako mrtvému zimník. Čísla jejich nakažených letí strmě nahoru úplně stejně jako ta naše. Plyne z toho jediné. Vliv všech těch možných i nemožných opatření na zastavení viru je, ne-li žádný, tak naprosto minimální. Vir si stejně dělá, co chce. Každý vir se nakonec unaví, oslabí a vymizí. Tak to bylo, je a bude. Nemoci vždy byly, jsou a budou. Nic s tím nenaděláme,“ dodává.

Všechna ta opatření podle Štěpánka daleko více než k zastavení viru slouží pouze jako demonstrace toho, že politici něco dělají, že se politici o nás starají, a že politici za nás a na nás myslí. „Jenže politici si v lepším případě pouze vytvářejí alibi a v tom horším si přisvojují nezasloužené zásluhy, že právě oni to zvládli, že oni to zařídili. Ti hloupější mezi námi jim to žerou. Děkuju, nechci! Postarám se raději sám. Mám svůj rozum, mám svoji zodpovědnost,“ pokračuje.

Ve skutečnosti je to prý ještě daleko horší. „Celé to šílenství neúčinných proticovidových opatření totiž doprovázejí sekundární efekty. Žádná ochrana nebo téměř žádná ochrana se sice nekoná, ale zato bují nesmyslná buzerace, pošlapávají se elementární občanská práva, státní orgány porušují zákony, zasévá se nevraživost mezi občany, opět kvete udavačství. Společenské škody napáchané těmito sekundárním efekty jsou násobně nebezpečnější než škody způsobované samotným virem,“ upozorňuje.

Vývoj dějství vnímá jako návrat k totalitnímu režimu. „Nová totalita otvírá chřtán. A zatímco jedni kvůli nesmyslným opatřením chudnou či dokonce krachují, jiní si díky nim nezřízeně mastí kapsu,“ uzavírá Štěpánek.