První hodinový díl pořadu ekonomky nabídl mnohem více. Hned na úvod se zaměřil na českou inflaci, která je s březnovými 16,5 procenta podle Eurostatu třetí nejvyšší v EU.

Unikátním fenoménem je cena cukru, která meziročně podle unijních statistiků v ČR vzrostla téměř na dvojnásobek. Lipovská k tomu podotkla, že Česko před vstupem do EU bývalo cukrovarnickou velmocí a i nyní je stále ještě soběstačné. A dodala historický výklad, jak se české cukrovarnictví stalo světovým pojmem určujícím trendy.

To, jak chce vláda inflaci řešit, ale podle Lipovské ukazuje, co je zač. Po roce levicové politiky, totálně devastující iniciativu, samostatnost a vše, co je pro volný trh důležité, totiž Petr Fiala suverénně vzkázal: Ať se postará trh.

Pár dní poté mu dal malou lekci z ekonomie zakladatel jeho ODS Václav Klaus, který politologa šetrně poučil, že inflaci jako peněžní problém nevyřeší trh, ale chování vlády a centrální banky.

Trh je totiž přirozený mezilidský vztah, který jako řeka buď plyne v klidu, nebo reaguje na překážku, kterou do ní někdo postavil.

Taková politická rozhodnutí vedou k tomu, že řeka trhu se vylije z břehů. A jedním z projevů této nesmyslné přehrady je právě vysoká inflace. Touto hrází byla jednak úroková politika centrálních bank (natvrdo řečeno tištění peněz), ale i aktuální politizace mezinárodního obchodu skrze balíky sankcí.

„Pokud by vláda skutečně chtěla nízkou míru inflace, musela by přestat v zadlužování české ekonomiky,“ shrnula ekonomka. Jenže vláda dělá pravý opak a plánuje to až do konce volebního období.

Když dluh České republiky atakuje hranici tří bilionů, začala vláda řešit nikoliv jak ušetřit, ale kde sehnat více peněz na financování rostoucích výdajů. Královnou těchto nápadů je jednoznačně Olga Richterová se svou „dánskou cestou“, kterou odprezentovala Čestmíru Strakatému.

Ta by ušetřila třicet miliard ročně „vstupem do takového systému, jmenuje se to ERM 2“. Na tom je prý ve vládě v podstatě shoda. Hana Lipovská její popis „takového systému“ shrnula jako „čekárnu před vstupem do eurozóny“.

Z této čekárny se zpět do normální měnové politiky dostala jediná měna: Britská libra v roce 1992, kterou z příprav na euro vyhnaly finanční turbulence způsobené spekulanty. Útok na libru, známý také jako „černá středa“, byl jednou ze životních tref George Sorose.

Vládní shoda na vstupu do systému ERM 2, zásadní omezení české měnové suverenity, přitom není deklarována v programovém prohlášení ani žádném jiném dokumentu. A je to celkem zásadní změna, znamená totiž v podstatě pevné navázání kurzu české koruny na euro.

Dánská cesta je navíc jištěna garantovanou výjimkou z Lisabonské smlouvy, která zaručuje, že Dánsko nemusí v ERM 2 směřovat k přijetí eura. ČR v Lisabonské smlouvě žádnou takovou výjimku zajištěnou nemá. Plán představený Olgou Richterovou je tedy cestou k povinnosti přijmout euro, a to ve lhůtě dvou let. A na tom je podle Richterové v pětikoalici „v podstatě shoda“.

„Takový systém“ je podle Lipovské spíše „taková pirátská léčka“, zaobalená do nesrozumitelné zkratky.

Rozporovala i tvrzení Olgy Richterové, že bychom v „takovém systému“ platili méně za obsluhu státního dluhu. Ta dnes činí asi 70 miliard ročně. Je pravda, že platíme vyšší úrok. To je dáno tím, že jsme se na rozdíl od eurozóny vyhnuli ekonomickému bizáru zvanému „záporný úrok“, neboli odměně pro dlužníky. Piráti ale nemluví o tom, že před tímto umělým snížením úrokové míry měly členské státy eurozóny vyšší úroky, než my.

„Euro je měna do dobrého počasí. Když se daří, je eurozóna dobrým místem k životu, ale když se počasí zkazí, je tím úplně nejhorším místem,“ shrnula ekonomka. Pirátská „dánská cesta“ by napáchala škody, které by oněch ušetřených třicet miliard výrazně převýšily.

V době, kdy vláda řeší každou korunu, kterou by mohla dostat do rozpočtu, ale současně velkoryse slíbila v jednom článku vojenské smlouvy s USA, že americkým vojákům a jejich doprovodu na našem území odpustí všechny daně, včetně spotřební daně či DPH.