Veškerá pozornost domácích sdělovacích prostředků se v uplynulém týdnu točila kolem výročí 17. listopadu, a tak i pravidelný mediální odraz bude patřit takřka výhradně jemu. „Zaprvé je třeba uvést, že navzdory snažení České televize se ukázalo, že týden neklidu se nepovedl, že se nekonal. Lidí bylo v ulicích mnohem méně, než se očekávalo, lidský řetěz proti komunismu neměřil kilometry, ale nějakých sto metrů, i podle těch nejoptimističtějších odhadů bylo na Václavském náměstí ve čtvrtek večer kolem deseti až patnácti tisíc lidí, a to ještě připočtěme, že se tam konal hudební koncert bez vstupného, abych tak řekl, takže mnozí lidé tam mohli přijít hlavně kvůli té muzice. Ale to je těžko prokazatelné, čili tím nemá smysl argumentovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Smysl ale má položit si několik otázek, které s akcemi odehrávajícími se 17. listopadu souvisejí. „Tou první, která se nabízí, je otázka, kdo platil peníze, a to jsou podle mě řádově miliony, za pronájem technických prostředků, to znamená všechny ty zesilovací aparatury a projekční obrazovky. To jsou obrovské částky, a ty musel někdo vydat. Zajímalo by mě, kdo to byl a z jakého důvodu to bylo. Někdo také platil ty pečlivě vyvedené protizemanovské transparenty, kterých tam byla velká spousta. Celá ta akce musela stát opravdu řádově miliony, ne-li víc, ale určitě miliony, za to dám ruku do ohně. Myslím si, že člověk znalý poměrů v podobných produkčních situacích, teď nemyslím demonstrace, ale třeba rockové koncerty, mi potvrdí, že si nevymýšlím, že ten odhad je správně,“ nepochybuje mediální odborník.

Česká televize se nemění. A pokud ano, tak leda k horšímu

Otázky vyvolával i televizní přenos z večerního happeningu na Václavském náměstí. „Během něj jsem například slyšel z úst pana Železného, který to zpravodajství provázel, mnoho zajímavých hlášek. Nejvíc mě překvapila ta, když přirovnal tu čtvrteční akci k demonstraci z roku 1999, která nesla název ‚Děkujeme, odejděte‘ a byly tam ty známé přeškrtnuté tváře Zemana a Klause z období opoziční smlouvy. A pan Železný prohlásil, že se jí zúčastnily statisíce lidí. Nu já tam tehdy byl a pamatuji si to velmi dobře, ale statisíce lidí vypadají trošku jinak. Opravdu by mě zajímalo, kde pan Železný a Česká televize, nebo její editor, který mu psal tyhle bludy, vzali ty statistiky, z jakých zdrojů čerpali, jestli policejních nebo jenom čistě českotelevizních,“ podivuje se Petr Žantovský.

I k té sedmnáct let staré akci měla veřejnoprávní televize blízko. „Česká televize ji spoluorganizovala, jak si jistě všichni vzpomeneme, formálně či neformálně, každopádně tomu dělala stejné promotion jako letos 17. listopadu, takže se vůbec nic nemění. Nemění se Česká televize. A pokud, tak jedině k horšímu. Nemění se skupina lidí, která tyhle aktivity organizuje. Jsou to stále stejní lidé, které takovým velmi nešikovným způsobem reprezentoval pan Pithart na Albertově. Musím říct, že jeho projev byl velice fanatický, velice nenávistný a opravdu se mu nepovedl. Protože pokud chtěl otočit směrovku české politiky ve směru proti demokracii, proti zvoleným zástupcům voličů, tedy i proti prezidentovi, tak se mu to zcela určitě nepodařilo,“ tvrdí mediální analytik.

Mnoho věcí nemáme, ale zrovna svobodu tu máme

Podle jeho názoru se Petru Pithartovi jenom podařilo nechtěně vyzradit na sebe a na lidi, jako je on, když říkal „my přece nejsme elita“, tak ve skutečnosti jako by hlásal „no já jsem elita“. „Jeho projev vyzníval jako pravý opak toho všeho, čím byl slovně vyjádřen, co označoval. Tak to se také nepovedlo. Dále by mě velmi zajímalo, kdo platil autobusy například z Masarykovy univerzity v Brně, které svážely studenty do Prahy. Česká televize o tom odvysílala reportáž, ukázala studenty, jak se chystají na autobus, jak jedou do Prahy demonstrovat, jak se pak vrací na večerní lampionový průvod do Brna. Pokud autobusy platila univerzita, tak je to skoro trestuhodné. Pokud to byla nějaká soukromá osoba nebo nějaký jiný subjekt, tak by bylo dobré to vědět, protože pak bychom se zase dostali trochu blíže tomu, kdo je kdo a kdo má jaké zájmy,“ vysvětluje Petr Žantovský.