V porovnání s hlavními složkami atmosféry mají tříatomové skleníkové plyny (vodní pára, CO2 a metan) jen mírně vyšší molární tepelné kapacity. To znamená, že příspěvek CO2 a metanu k ukládání tepla je vzhledem k jejich nízké koncentraci považován za zanedbatelný.
„Příspěvek oxidu uhličitého a metanu k ukládání tepla je vzhledem k jejich nízké koncentraci zanedbatelný. Pouze vodní pára se díky své vyšší koncentraci a energii přeměny významně podílí na ukládání tepla v atmosféře,“ stojí ve studii.
Studie uvádí, že v minulosti, během milionů let, byly průměrné globální teploty mnohem vyšší než dnes (až přes 20 °C) a hladiny CO2 v atmosféře dosahovaly hodnot několik tisíc Vppm (částic na milion). Tyto vysoké úrovně CO2 byly spojeny s obdobím intenzivního rozvoje nových druhů života.
Od poloviny 19. století došlo k nárůstu koncentrace CO2 z přibližně 280 Vppm na 420 Vppm a k nárůstu průměrné globální teploty o přibližně 1,2 °C. Tento nárůst teploty je často spojován s průmyslovým rozvojem a používáním fosilních paliv, což vedlo k větším emisím CO2.
„Současný výzkum klimatu je silně orientován na empirický vztah mezi obsahem oxidu uhličitého v atmosféře a globální průměrnou teplotou,“ připouští studie, v níž jsou vyjádřeny obavy ohledně toho, zda je zvyšování teploty způsobeno rostoucím obsahem CO2, nebo zda vyšší teploty vedou k uvolňování CO2 z oceánů, kde je CO2 obvykle v mnohem vyšší koncentraci než v atmosféře.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Kratochvílová