V porovnání s hlavními složkami atmosféry mají tříatomové skleníkové plyny (vodní pára, CO2 a metan) jen mírně vyšší molární tepelné kapacity. To znamená, že příspěvek CO2 a metanu k ukládání tepla je vzhledem k jejich nízké koncentraci považován za zanedbatelný.
„Příspěvek oxidu uhličitého a metanu k ukládání tepla je vzhledem k jejich nízké koncentraci zanedbatelný. Pouze vodní pára se díky své vyšší koncentraci a energii přeměny významně podílí na ukládání tepla v atmosféře,“ stojí ve studii.
Studie uvádí, že v minulosti, během milionů let, byly průměrné globální teploty mnohem vyšší než dnes (až přes 20 °C) a hladiny CO2 v atmosféře dosahovaly hodnot několik tisíc Vppm (částic na milion). Tyto vysoké úrovně CO2 byly spojeny s obdobím intenzivního rozvoje nových druhů života.
Od poloviny 19. století došlo k nárůstu koncentrace CO2 z přibližně 280 Vppm na 420 Vppm a k nárůstu průměrné globální teploty o přibližně 1,2 °C. Tento nárůst teploty je často spojován s průmyslovým rozvojem a používáním fosilních paliv, což vedlo k větším emisím CO2.
„Současný výzkum klimatu je silně orientován na empirický vztah mezi obsahem oxidu uhličitého v atmosféře a globální průměrnou teplotou,“ připouští studie, v níž jsou vyjádřeny obavy ohledně toho, zda je zvyšování teploty způsobeno rostoucím obsahem CO2, nebo zda vyšší teploty vedou k uvolňování CO2 z oceánů, kde je CO2 obvykle v mnohem vyšší koncentraci než v atmosféře.
„Otázka zůstává otevřená: Je příčinou zvyšování teploty rostoucí obsah CO2 v atmosféře, nebo zvýšená teplota způsobuje uvolňování CO2 z mořské vody, jejíž obsah CO2 je podle odhadů mnohem vyšší než v atmosféře?“ ptají se autoři studie a upozorňují, že měření CO2 ukazují, že 96–97 % nárůstu CO2 je přírodního původu, zatímco pouze 3–4 % lze připsat lidské činnosti.
Studie naznačuje, že sluneční a pozemské záření se nemusí vyrovnávat v krátkých časových obdobích, a že je třeba brát v úvahu dočasné změny klimatu v delších časových horizontech. „Je třeba počítat s dočasnými změnami klimatu v delších časových obdobích v různých oblastech, včetně těch, které mají pro ekosféru značné stresové faktory,“ uvádí studie.
Zároveň existují pochybnosti o přesnosti údajů o průměrné teplotě, zejména kvůli počtu měřicích stanic, které jsou více koncentrovány v městských oblastech, což může zkreslovat výsledky.
Autoři tak zdůrazňují, že počasí a klima jsou chaotické procesy, které nelze přesně předvídat kvůli mnoha vzájemně se ovlivňujícím faktorům a upozorňují na nebezpečí extrapolace malého množství údajů, jako je závislost teploty na CO2, k předpovědím katastrof a „bodů zvratu“ v klimatu.
„Pokud se po extrapolaci malého množství údajů, jako je závislost teploty na CO2 a empirické hodnoty potenciálu globálního oteplování i radiačního působení, předpovídají klimatické katastrofy a tzv. body zvratu na sto let, otevírají se dveře pro vznik ideologií, které by mohly vést k obrovským proměnám dosavadního lidského života,“ uvádějí autoři v závěru studie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Myslíte si, že by měly být klimatické politiky založeny na širším pohledu na vědecké údaje, aby se předešlo ideologickým dopadům?
autor: Alena Kratochvílová
