Fatima Rahimi v rozhovoru pro DVTV popisovala dění v Afghánistánu a hodnotila ho s ohledem na své vzpomínky z dětství, kdy Tálibán vládl poprvé. „Já jsem asi před hodinou poslouchala hodinový přenos jednoho z mluvčích Tálibánu, kde vysvětloval, že chce zapojit ženy do chodu státu. Ale stále toho víme o současné situaci v Afghánistánu málo. Navíc jejich výklad práva šaría může znamenat cokoliv,“ zaměřila se Rahimi zejména na problematické postavení žen.

Ženy podle mluvčích Tálibánu budou moci využívat svá práva v rámci práva šaría, což podle Rahimi může znamenat cokoliv. „Není například jasné, zda budou moci ženy dále pracovat jako moderátorky nejsledovanější afghánské televize TOLOnews. Není jasné, zda budou moci vést například rozhovory s muži, nebo budou jen číst zprávy. Ti mluvčí na podobné dotazy vždy odpověděli, že to bude podle islámského práva a že o tom rozhodne příští vláda, která bude psát zákony,“ pokračovala Rahimi s tím, že Tálibán tvrdí, že ženy potřebují a že budou součástí veřejného života, ale uvidí se, co napíšou zákonodárci.

Za minulé vlády Tálibánu před rokem 2001 se podle Rahimi vůbec nedá mluvit o ženských právech. „Tehdy ženy ve veřejném prostoru absolutně neexistovaly. Když se podíváte na současné záběry z Kábulu, tak ženy teď vůbec nevychází ven, protože mají strach a úzkost při vzpomínkách na minulou vládu Tálibánu,“ popisovala novinářka.

„Tehdy se nedalo mluvit o lidských právech obecně, já si z dětství třeba pamatuju, že jsme jednoho dne šli s tatínkem ven a na ulici ležela mrtvola. Oni tehdy ani nemluvili stejným jazykem jako my, protože většina Afghánců mluví persky, ale oni mluvili jazykem paštun a nedalo se s nimi mluvit. Tam je teď už vidět změna, protože ti jejich mluvčí mluví i persky, takže tam nějaký vývoj nastal a můžeme mít naději, že tam nastal posun. Ale pokud tvrdí, že mají stále stejnou ideologii, tak netuším, jak to bude dále vypadat,“ obává se Rahimi.

„Já moc doufám, že to teď bude jinak a nejen lidská, ale i ženská práva budou dodržována. A je pravdou, že afghánská společnost je teď už jinde, protože tehdy po desetiletích občanské války naprosto neexistovala žádná inteligence, tam bylo vakuum, ti lidé byli mrtví nebo odešli do exilu. Dneska je tam ale vzdělanější generace, která si, doufám, nenechá líbit tak tvrdé zákony, jaké byly v první vládě Tálibánu,“ doufá novinářka.

Lidé teď podle ní nevědí, co mají očekávat a sice doufají, že občanská společnost bude pokračovat, ale nevědí to jistě. „Proto se takové množství lidí chtělo dostat do letadel, jak jsme viděli na záběrech z letiště v Kábulu. V současnosti jsou uzavřené univerzity nebo i střední školy, jinak je ale třeba na ulicích klid, lidé moc nevycházejí ven, hlavně ženy,“ popisovala situaci v zemi i díky postřehům svých známých.

Nejhorší variantou by podle Rahimi bylo, kdyby se opakovala situace z 90. let, kdyby zase zmizela ženská a lidská práva. „Ale ty změny tam vidět jsou, oni jsou například hodně aktivní na sociálních sítích a snaží se o lepší PR. Na tiskové konferenci se například snažili dát mnohem větší prostor zahraničním médiím a jde vidět, že chtějí ve světě působit lépe,“ snaží se zůstat pozitivní Rahimi.