Za nájem nedluží ani korunu, přesto žijí jako zvířata, bez vody a elektřiny – takto jsme o bytovém domě, který je v Mostě znám jako takzvaný Blok 5, psali před sedmi lety. Slušným nájemníkům, kteří v cihlovém domě v ulici Slovenského národního povstání pod nemocnicí řádně hradili všechny služby, netekla několik měsíců voda, po chodbě museli večer chodit se svíčkou, zvonky nefungovaly. Vlastníci, tehdy šlo o fyzické osoby Dušana Rendla a Milana Waltera, neodváděli zaplacené zálohy teplárenské společnosti ani vodárně.

Takhle si někteří představují rozvody elektřiny skrze okna... Foto: Jiří Nedvěd, radní města Mostu

Od roku 2012 se situace změnila, nikoli však k lepšímu, jak ukázala petiční akce, na kterou tento týden rozhořčení občané dostali odpověď od vedení města. Po politicích leta žádali, ať objekt odkoupí, místo toho se dostal do spárů jiného podnikatele. Z budovy se v podstatě stává neoficiální ubytovna, v okolí dochází ke kriminálním činům. Požadavky, za jakých by se majitel budovy „vzdal“, označují mnozí za nemravné. Tajné eso, jak přistřihnout křidýlka „byznysmenům s chudobou“, má prý poslankyně za KSČM.

Dvě stě chlapů u školky. „S cizí ženou v cizím pokoji…“

Cihlový dům o třech vchodech sídlí téměř v centu města Mostu, v jedné z lepších čtvrtí Zahražany. Už v něm zůstalo jen pár starousedlíků. Ve strašných podmínkách se nedalo vydržet, a tak za zhruba neuvěřitelných deset let problémů spousta lidí nakonec rezignovala na to, že mají dekret na byt, a raději si pořídila jiné bydlení. Proč tedy teď 1853 obyvatelů lokality podepsalo petici? Existuje totiž obava, že nový majitel zde chce zřídit neoficiální pseudoubytovnu pro sociálně slabé a pro zahraniční dělníky.

Vlastníkem je jednapadesátiletý podnikatel Josef Smolík, který má v seriálovém městě mimo jiné koupaliště, byznys centrum, mrakodrap, jezdecký klub, diskotéku a asi čtyři bary. Jedné ubytovny pro sociálně slabé, která byla zatížena zástavními smlouvami, se letos zbavil za několik desítek milionů, a z té někteří ubytovaní přecházejí do „pětky“.

„Obáváme se, že se tam začnou objevovat drogy, alkohol a další záležitosti, které známe z jiných částí města. Už nyní se v bezprostředním okolí potýkáme s hromadami zaštěnicovaného nábytku, který se nachází kolem kontejnerů. Bojíme se narušení klidu a samozřejmě i bezpečnostního rizika – v bezprostřední blízkosti se nachází základní škola a za samotným objektem také školka,“ vysvětluje zástupkyně petičního výboru Gabriela Nekolová, která je mimo jiné předsedkyní Hospodářské a sociální rady Ústeckého kraje, národní manažerka programu RE:START v Karlovarském a Ústeckém kraji a sama v blízkosti místa se svou rodinou bydlí.

Zadní trakt domu. Foto: archiv petentů

Do objektu se v červnu přestěhovalo zhruba 34 nových obyvatel, kteří přešli ze zrušeného hotelového domu Domino. Má jít víceméně o zahraniční dělníky. Dostávají nájemní smlouvy na 11 tisíc korun za byty 2+1, kterých je v objektu celkem 47. V jednom bytě prý spolu bydlí například i dva naprosto cizí lidé, každý má jednu místnost, skládají se na nájem každý částkou 5500 korun, přičemž o případný příspěvek nebo doplatek na bydlení pak žádá jen ten, na koho je smlouva napsána.

„Bojíme se plné obsazenosti objektu rizikovou skupinou obyvatel. Je tam v podstatě 94 místností. Teď si ale představte, že v takto velkém bytě klidně mohou žít čtyři lidé, tak rázem máte v tom domě téměř 200 osob. Dům přitom není ve stavu, aby tam ti lidé vůbec žili. Pokud půjde o kombinaci sociálně slabých se zahraničními dělníky, k tomu za zády mají školku, vpředu školu... Vezmu-li logicky, že se někam umístí dvě stě chlapů pohromadě, případně sociálně slabí, tak statistiky jsou jasné. A to mohu být sociálně cítící, jak chci, ale vím, že to bude průšvih... Nastěhujte někam dvě stě chlapů pohromadě, kde v přízemí je hospoda, a máte vymalováno,“ popisuje barvitě Gabriela Nekolová, čemu se petenti snaží zabránit.

Z nízkopodlažního domu pro rodiny se stává jakási pseudoubytovna, v níž lidé přistupují na režim, že žijí „jako v bytech“, přestože nejsou příbuznými ani rodinou. „Samozřejmě, protože na ubytovnu by si musel majitel nechat dům zkolaudovat, k čemuž díky reálném stavu budovy těžko dojde. Jediné, co mu zbývá tvrdit, je, že jde nadále o byty pro obyvatele města. Ten humus, co tam sedí a potácí se kolem, jsou normální obyvatelé města, stačí se zeptat Vietnamce na rohu. Ten je už teď nešťastnej z jednoho vchodu, kamery mu nestačí,“ vyjádřila se k tomu ironicky na facebookové stránce petiční akce Zdenka Kocembová.

Noví nájemníci se srocují zejména za budovou. „A tam je to extrémně nebezpečné. Ve školce Spojené světy už vykradli sklepy, takže atmosféra začíná houstnout, a to tam bydlí prvních 35 lidí. Slyšela jsem, že už i vietnamský prodavač v tamní večerce je z toho nešťastný. Původně se radoval, že bude mít odbyt, ale oni mu tam kradou,“ dodává ke zkušenostem místních Gabriela Nekolová. Co na to vedení města, které nejen obdrželo petici, kterou už i jako samostatný bod projednávalo na svém posledním zastupitelstvu?

Bašta humusu. Jsou dělníci horší než bezdomovci?

Dopis od primátora přišel tento týden. „Vlastník objektu nám sdělil, že volné byty jsou obsazovány nájemníky, kteří jsou pečlivě vybíráni a u kterých není předpoklad, že by svým chováním v dané lokalitě narušovali bydlení ostatním obyvatelům,“ píše primátor v dopise pro petenty, který petiční výbor v plném znění zveřejnil.

Podívejme se na realitu očima místních, včetně těch, kteří se v domě zabydleli.

 „Už teď je děs podívat se na ten dům z druhé strany, než je hlavní silnice. Večerka, ožralí bezdomovci s hromadou lahví od piva. Tenhle úsek bude zase bašta humusu. Díky, pane Josefe Smolíku. Když vidím, jak vypadá váš Rozkvět, Komes atd., je vidět, jak budovy v tomto městě pod vaším jménem jen vzkvétají,“ vyjádřila se už v červnu Mostečanka Lucie Herinková k tomu, kolem čeho v Mostě chodí.

„Bezdomovci už tu nejsou. Jsou místo nich bohužel mnohem nepřizpůsobivější lidé,“ poznamenala Jana Kocureková. S tím plně souhlasí i Nekolová, která to pro PL vysvětlila: „Když jde o sociálně slabé lidi, kteří jsou ‚na dávkách‘, tak je možné něco ještě regulovat, například snížit jim dávky, poslat hygienu a podobně, ale jakmile se do objektu nastěhují zahraniční dělníci, tak tam můžete volat maximálně cizineckou policii. Pokud budou mít formality v pořádku, tak nemůžete nic. To, že si tam střídají postel na směny, ovlivnit nemůžete – jde o svobodnu vůli lidí a podnikatelského subjektu, který objekt takto pronajme.“ Podobný model ubytování prý už zná i ze sousedního litvínovského Janova, kde mají pracovníky ubytované stylem, že si střídají postel na směny podle toho, jak pracují.

Snaha není koksovatelná…

„Závěrem bych Vás chtěl ujistit, že statutárnímu městu Most není situace kolem bytového domu bl. 5 lhostejná a snaží se najít cestu k udržení klidu,“ uzavírají „městský list“ pro petenty slova hlavního představitele města. „Nic objevného tam není. V podstatě, co už víme ze zastupitelstva: Jedno nám to není, budeme se snažit. Coby dcera matky z Ostravy říkám: „Snaha není koksovatelná.‘ Až budou nějaké první výsledky, tak se bavme,“ povzdychla si nad dopisem Gabriela Nekolová.

Podnikatel Josef Smolík sdělil, že jeho záměrem je postupem času nemovitost opravit do stavu, v jakém se nacházejí ostatní objekty v této lokalitě. I tyto sociálně slabé obyvatele chce postupem času utlumit a přetvořit nemovitost na standardní bytový dům. Slíbil to, informoval primátor.

Petenti od města chtěli, aby od Smolíka objekt odkoupilo. Tím by mohlo regulovat, kdo se do něj nastěhuje a za jakých podmínek tam lidé budou v klidu žít.

Podivná podmínka: Prodám, ale…

Město už bylo nalomené k odkupu. Jednalo s majitelem a před pár dny na veřejném zasedání zastupitelů prozradilo, jaké podmínky by si Josef Smolík představoval. „O prodeji neuvažuje. Pokud by k němu mělo dojít, požadoval by spojit prodej bloku 5 s prodejem areálu koupaliště Ressl. Představoval by si kolem 90 milionů korun za obě nemovitosti, tj. 40 milionů za blok 5 a 50 milionů za koupaliště,“ referoval primátor Mostu.

„Postoj pana Smolíka k odkoupení objektu považujeme za nemorální, stejně jako celé jeho dosavadní počínání s tímto objektem, “ komentovala podmínku Gabriela Nekolová.

Za nemorální považují i mnozí politici a občané zejména cenu za koupaliště, a to ze dvou důvodů: Josef Smolík totiž koupaliště koupil před lety od města za korunu a například loňskou sezónu, kdy vyhrožoval uzavřením, město raději zasponzorovalo provoz částkou 270 tisíc korun. Za druhé, na rekonstrukci venkovní plovárny získal dotace, například v roce 2006 šlo o 10 milionů korun, což byla tehdy ve Státním programu podpory cestovního ruchu, podprogramu Podpora budování doprovodné infrastruktury cestovního ruchu pro sportovně-rekreační aktivity, nejvyšší navržená částka.

On sám bytový dům údajně odkoupil v roce 2014 za 8 milionů. Nedávno prý podnikatel za totéž požadoval mnohem méně, než zaznělo na zastupitelstvu. „Na ještě dřívější schůzce hovořil za blok 5 o částce 25-30 milionů,“ prozradil primátor Paparega.