Schroth hned v úvodu poznamenal, že Spojené státy a Evropa se v tuto chvíli dělí o uprchlíky ze Sýrie a Spojené státy financují velkou část humanitární pomoci, která je posílána do regionu. Amnesty International se podle Martina přesto domnívá, že se většina světa může o uprchlíky starat více. Zvláště s přihlédnutím k tomu, že syrská krize je humanitární krizí obrovského rozsahu. Sluší se dodat, že česká vláda odmítla syrské uprchlíky přijmout.

Často emigrují mladí muži, kteří v hostitelské zemi utrácejí

EU přitom nezavazuje své členy k tomu, aby přijímali určité počty uprchlíků. „V Lisabonské smlouvě rozhodně nic takového není. Jednání se sice vedou, ale je to dlouhý proces," zdůraznil Schroth a obratem dodal, že vláda již posílá materiální pomoc. Martin ale oponoval, že Česko jisté volné kapacity k přijetí uprchlíků má a mělo by pomoci i takto. Češi se obávají, že by sem s uprchlíky mohli přijít i radikálové. „Něco takového ale není pravděpodobné," podotkl Martin. Schroth mu dal za pravdu, z hlediska radikálů jsme prý totiž příliš malá a nezajímavá země.

Je třeba mít na zřeteli i další faktory. Podle projektového manažera velmi často migrují mladí ekonomicky aktivní muži, kteří nemalou část toho, co vydělají, utratí v hostitelské zemi. I tak si ale vydělají tolik, že zvládnou poslat peníze svým chudším příbuzným a data ukazují, že tyto peníze jsou v konečném důsledku mnohonásobně efektivněji využity než humanitární pomoc.

Syrské uprchlíky přijímá ve velkém např. Libanon, ale už jich přijal tolik, že nezvládá. Nestíhá vzdělávat děti, v táborech podle Martina schází zařízení pro základní hygienu a podobně. „Situace je tam kritická," zdůraznil. Schroth k tomu obratem dodal, že přeprava uprchlíků je dnes obrovským byznysem, ve kterém se točí větší peníze než v drogách. Jasně také řekl, že proti tomuto druhu je třeba bojovat, ale ne odmítáním uprchlíkům, jako spíše proti lidem, kteří se tímto byznysem živí.

Integrace uprchlíků

Schroth se však zároveň domnívá, že uprchlíci musí mít na paměti, že v cílové zemi nemají jen práva, ale i povinnosti. Martin poukázal na to, že existují poměrně velké rozdíly mezi migranty a uprchlíky. Uprchlíci jsou v podstatně tíživější situaci, kterou je třeba řešit promptně. „Pokud jde o uprchlíky přicházející do České republiky, tak jde o malá, až velmi malá čísla," řekl k tomu Schroth. V Česku sice slýcháme názory, že migranti berou zdejším lidem práci, ale je to jen mýtus. Příklady vietnamských migrantů navíc ukazují, že se lidé dokážou v našem prostředí dobře adaptovat. Mnohdy je to tak, že se ani rodilí Češi nechovají podle toho, co požadují po imigrantech.

Svou roli zde může sehrát i tzv. boj o mozky. „Může se totiž stát, že i do Česka přijde imigrant, který naší zemi pomůže např. tím, že něco zásadního vymyslí. Podle výzkumu OECD  z Česka odchází méně mozků, než sem přichází," upozorňuje dále Schroth.

České spoluobčany podle Marka navíc chrání české úřady, které uprchlíky a migranty důkladně prověřují. Proto je velmi malá pravděpodobnost, že by se do České republiky dostal terorista. A to, co bychom po uprchlících chtěli, na ně podle Martina můžeme naložit i poté, co je přijmeme.