„A tak to dnes v noci na Žižkově ‚pořešili‘,“ povzdechl si Horáček. Podotkl, že si znovu musíme připomenout tisíckrát prokázané: „Slova nejsou neškodné bubliny, mohou mít a mívají následky.

Proto se chci připojit ke všem, kteří dnes taky něco řeknou: Dost,“ napsal s tím, že musí být zahájena obrana všech, kteří si cení elementární slušnosti a všeho, na čem je moderní evropská kultura postavena.

Rozhodování se řeší v demokratickém procesu, ne násilím

V diskusi pak chtěl čtenář Tomáš Frank Jozífek upřesnění: „Prosím Dost čeho? Mě napadá tolik věcí, kde je třeba říci Dost, že od Vás takové Dost mi prostě, promiňte, nestačí.“ Horáček tedy svůj status upřesnil: „Chceme-li zastávat ty nejlepší evropské hodnoty, pak v první řadě ty, že rozhodování o věcech společného zájmu se řeší v demokratickém procesu. Nikoli násilím.“

Jozífek ale nesouhlasil: „Já vám nevím. Už jsem to dnes psal. Demokraticky přijmeme, zaplatíme, zajistíme jídlo, dáme peníze, které by mohly sloužit seniorům nebo nemocným, přidáme, uklidíme, vypereme, vyžehlíme, nájem zaplatíme. Dobře, ale co čekáme. Nebo čeho se třeba dočkáme?“ pochyboval o správnosti Horáčkova názoru.

Co se situací, kdy většina je blbec?

Robert Morx zase zapochyboval o správnosti demokracie: „Demokracie je to, kdy většina pro všechny zvolí způsob směřování a menšina se tomu podvolí. Ale co se situací, kdy většina je blbec?!?“

Vojtech Kment se rozhodl s Horáčkem polemizovat: „... Nikdy v historii lidstva nestačila k zajištění hodnot, pravidel atp. jen jejich deklamace. Vždy je bylo nakonec třeba nějak i vynucovat.“

Horáček později znovu upřesnil, že právě teď je nejvyšší čas, aby se proti násilným „řešením“ postavili všichni, ať třeba rozličných názorů, kteří vyznávají to zásadní: Dost násilí.

Kryštof Klásek vyjádřil s Horáčkovým názorem souhlas. Ale podotkl k tomu: „Myslím ale, že násilí se nám sem sype pod tlakem. Akce, reakce. A je to. Pokud nebudou evropské hranice fungovat, pak se můžeme stavět proti násilí a čemukoli třeba na hlavu,“ napsal.

Horáček obavu pana Kláska nesdílí. Ale souhlasí s tím, že evropské hranice „je třeba postavit na jinou než dosavadní bázi“.

Celé znění příspěvku Michala Horáčka na jeho facebookovém profilu:

Takže, jak nám bylo vzkázáno, jsou řešení demokratická, a pak taky řešení násilná.

Očividně je spojuje to, že jsou to řešení.

A tak to dnes v noci na Žižkově "pořešili".

Znovu si musíme připomenout tisíckrát prokázané: slova nejsou neškodné bubliny, mohou mít a mívají následky.

Proto se chci připojit ke všem, kteří dnes taky něco řeknou:

Dost.

Je to málo? Ne tak docela. Odmítnutím násilí musí naše obrana - obrana všech, kteří si cení elementární slušnosti a všeho, na čem je moderní evropská kultura postavena - být zahájena.