Jaký byl rok 2021 z pohledu ekonoma?

Rok 2021 byl rokem ekonomické dystopie. Jako kdybychom se propadli do světa knihy Atlasova vzpoura a sledovali rozpad a rozklad fungující ekonomiky vlivem neschopných, a tudíž všehoschopných korporátních lobbistů tak, jak jej popsala Ayn Randová. Byl rokem úpadku země, úpadku Evropy a úpadku světa do beznadějné šedi. Rokem odevzdanosti, rokem vítězství nikoli trpaslíků – tedy pracovitých a svým způsobem sympatických permoníků –, nýbrž odpudivých byrokratických skřetů. Vysoká zadluženost, odstartování závratné inflační spirály, nástup další vlny velké ekonomické krize, která začala už v roce 2008, to jsou vlastně jen mírné průvodní jevy.

Které z událostí v ekonomice považujete za nejzásadnější? Zadlužení země, covidovou krizi nebo energetickou krizi, či něco jiného? Promeškali jsme v tomto ohledu letos něco?

Jistým podle mě nedoceněným zlomem byl 29. březen, kdy se veřejnost s dvoudenním zpožděním dozvěděla o smrti Petra Kellnera. V naší zemi byl Petr Kellner jakýmsi přízrakem starořeckého boha Dia sedícího na Olympu, ke kterému vzhlíželi ostatní bohové nižších šarží i smrtelníci. Pověst člověka, který téměř není vidět, ale který má prsty ve všem, byla důležitější než jeho skutečné činy. Dokonce možná nebyl důležitý ani tak Petr Kellner sám o sobě, jeho ekonomické impérium a politický vliv jako živá existence jeho jména, kterou se jedni zaštiťovali, druzí jí vyhrožovali, třetí se jí dovolávali, ale všichni ji respektovali jako skutečnou vládu.

Tento přízrak poslední instance skončil v troskách vrtulníku na Aljašce. Otevřel se tak nekonečný prostor, přičemž začaly závody o jeho zaplnění. Nejde zde přitom ani náhodou jen o ekonomickou moc, ale o překreslení celé politické mapy – tedy kdo si vezme na starost kterou politickou sílu v České republice – a mapy mediální – komu budou patřit veřejnoprávní média, Česká televize a Český rozhlas, komu která část tisku, televize, nových médií. Je typické, že tato tichá revoluce, tichá válka je před zraky veřejnosti skryta.

„Není podstatné, kdy skončí pandemie, nýbrž kdy vlády sundají ekonomikám železné okovy, ve kterých je drží. Hospodářství samo se dokáže vzpamatovat velmi rychle. Pro volný trh je růst tak přirozený jako pro člověka dýchání,“ řekla jste mi letos v jednom z rozhovorů. Jaké železné okovy máte na mysli?

V roce 2020 i 2021 jsme byli svědky prudkého skoku zpět do dob komunistické totality – poprvé po třiceti letech bylo státem omezeno podnikání. Stát začal diktovat jednotlivcům i firmám, co smějí a co nesmějí dělat, začal svazovat trh. Tím se začala vytrácet odvaha a chuť k přirozené podnikavosti, ochota riskovat, pracovat.

Druhá polovina roku pak v plné nahotě obnažila to, před čím jsme s Janou Bobošíkovou v Institutu svobody a demokracie dlouho varovaly: důsledky Green Dealu. Pro řadu lidí jsou stěží představitelná tvrdá pravidla židovského šábesu zakazující pravověrným Židům řadu činností a omezující dokonce i počet kroků. Tato omezení mají zaprvé zásadní význam náboženský, zadruhé se týkají jen jednoho dne v týdnu a zatřetí je dnes dodržuje jen úzká skupina věřících.

Green Deal je podobným omezením, které však má působit povinně 365 dní v roce pro všechny občany členských států Evropské unie a vychází z falešného zeleného fanatismu. Kořeny má kde jinde než v korporátním byznysu. Tak jako ale v Novém zákoně čteme, že sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu, měli bychom si připomínat slova dánského statistika Bjorna Lomborga: cílem klimatické politiky je zajistit, aby byl svět lepším místem pro život. Není člověk pro klima, ale klima pro člověka.

Koronavirová opatření dopadají tvrdě na malé živnostníky včetně gastronomie a turismu. Vždy jste přístup minulé vlády k nim kritizovala. Očekáváte, že se situace s novou vládou zlepší?

Ne. Nová vláda bude opět pro-byznys, nikoli pro-market. Jeden markantní rozdíl zde však vidím. Babišova vláda byla pro jediný byznys – agrofertní – a dopřávala sluchu snad ještě jen hrstce velkých nadnárodních společností. Vzpomeňme si, jak se v březnu 2020 v oné osudové lockdownové noci premiér Babiš chlubil, že konzultoval opatření s velkými firmami, ze kterých se vyklubala Coca-Cola nebo Volkswagen. Osobní animozita mezi Andrejem Babišem a ostatními velkými českými podnikateli tak paradoxně eliminovala škody.

Pětikoalice přišla po osmi letech, kdy řada korporátů z hlediska přísunů ze státního hladověla a teď si chce dlouhé období půstu vynahradit. Na omezené množství masa českých daňových poplatníků se tak vrhne celá smečka vlků a obětním beránkem bude opět živnostník, ten malý český člověk, Havlův zelinář.

Start roku začal lockdownem země. Jaká ponaučení bychom si z prvních měsíců letošního roku měli odnést?

Na klec si zvykáme rychleji, než bychom předpokládali. Ztráta svobody je sice nepříjemná, ale podivuhodně mnoho tygrů se v kleci stane neškodným koťátkem, má-li zaručen pravidelný přísun masa bez nutnosti lovit. Přesně to se v letech 2020 a 2021 přihodilo nám.

I na Čechy dopadá energetická krize a dalšího zdražování se obávají. Pozornost se obrací směrem k zeleným snahám Evropské unie. Z Bruselu slýcháme, že omezení spotřeby energií, masa či přechod k jiným formám energie jsou důležité pro záchranu planety. Někdejší kandidát STAN na ministerskou funkci Michalik zmínil, že přesun k ekologičtějštímu hospodářství bude bolet. Otázka je, jak moc. Neminou se dobře míněné snahy s bídou, která řadu našich lidí čeká? Je takový argument před Čechy obhajitelný?

Stalinovi je dodnes právem vyčítán Holodomor na Ukrajině. Víme, že v naší zemi už žije jen relativně málo pamětníků, kteří v dětství, během války, zažili skutečný hlad, zimu, strach o přežití. Každý, kdo se seznámil s historií koncentračních táborů, obléhání Leningradu nebo třeba právě ukrajinského hladomoru, však musí dobře vnímat, jak zrůdné je, když se nadnárodní moc svěřená do rukou dobře živených úředníků rozhodne uvrhnout bohaté, vyspělé státy do chudoby, hladu a zimy.

Proces, který Unie bez souhlasu občanů členských států zahájila, je neomluvitelný. A nepřekvapilo by mě, kdyby byli jednou státníci a úředníci, již jej zahájili, voláni k odpovědnosti k haagskému mezinárodnímu trestnímu soudu, který soudí zločiny proti lidskosti. To není ani nadsázka, ani plané výhrůžky – úmyslně vyvolaný hladomor je dnes uznáván jako mezinárodní válečný zločin.