Tazatel podle svých slov nechápe, proč se tenkrát nenašlo pro kněze a řeholníky lepší, vhodnější ubytování. „Když už církvi majetek nepatřil, to jste museli kněze a řeholníky zavírat do vězení? Nejdříve jste nepohodlné zavřeli, pak jste je donutili přiznat se k zločinu, pak jste si nechali odsouhlasit zatčení a nakonec od vašich poslanců i nové zákony, takže vše proběhlo v mezích vašich zákonů,“ položil svou otázku bývalému dlouholetému šéfovi KSČM.

Pro odpověď na to, co čtenáře trápí, jej Grebeíček odkázal na svou nedávno pokřtěnou knihu Ve znamení kříže, která vzbudila nejen na české poltické scéně pořádný poprask. Aby ji ale čtenář nemusel složitě vyhledávat, pro přiblížení jeho postojů z ní do své odpovědi připojil pár úryvků.

V ní Grebeníček píše, že vůbec nehodlá zpochybňovat, že po únoru 1948 nastala vyhrocená situace, kdy se státní moc v zájmu vyloučení politických ambicí římskokatolické církve dopustila neomluvitelných kroků vůči církvím, řádům, řeholníkům i mnohým věřícím. „Mnohé z té doby nelze v žádném případě ospravedlňovat,“ píše ve svém knižním díle.

Následně připomíná úryvek hovořící o tom, že kořeny současných sporů o údajný církevní majetek leží především v době husitské. A podle husitů katolická církev vlastnit majetek nemohla, mohla k němu mít pouze uživatelské právo. Další výchovný pohlavek dostala římskokatolická církev v 18. století, kdy ztratila své středověké mocenské a ekonomické postavení.