Na úvod Křeček upozorňuje, že rodina, ač je mnohem starší institucí než stát a jakákoliv jiná sociální seskupení, to nikdy neměla lehké. Samozřejmě se vyvíjela, reagovala na společenské změny. Nyní však podle zástupce ombudsmanky sledujeme, zejména na levicové straně politického spektra, snahy o „tekutou společnost“. „Tedy to, že vše je v pohybu, je třeba opustit tradice, zkušenosti, víru otců, co je místní, historicky podmíněné (abych citoval nejznámější protagonisty U. Becka a V. Bělohradského),“ píše Křeček.

Úsilí o pokrok, které je levici vlastní, zde podle Křečka dospělo k popření antropologických konstant člověka, které jsou základem samotné existence lidské kultury. „Pohybuji se v této společnosti a sleduji, že je zde stále obtížnější a téměř nepatřičné vyslovit cokoliv o podstatných odlišnostech a funkcích muže a ženy,“ upozorňuje právník. Sleduje prý věci, se kterými jsme se nikdy v minulosti nesetkali, například když máme „vládní výbor pro volbu pohlaví“ popírající základní dělení lidstva na muže a ženy.

„Dočítám se (Deník Referendum), že dosavadní tradiční postoj k rodině a k funkci muže a ženy je „postoj vycházející z křesťanských katolických tradic, jež jsou pouze tradicemi heterosexuálního muže“, jako by např. nedávno restaurovaná soška Věstonické venuše neukazovala i těm, kteří jsou patrně málo gramotní, to, co si lidé o funkci muže a ženy mysleli dávno před křesťanstvím a před tím, než se lidé začali odlišovat na bílé a heterosexuální,“ zoufá si Křeček.

Sledujeme prý vážně míněné názory, že dítě není produktem přírodních procesů, ale lidským právem, na základě kterého si jej můžeme objednat jak zboží v supermarketu. „Představy o tatínkovi a mamince jsou považovány za balast z minulých věků jen komplikující snahy o jakousi rovnost, která je zaměňována za stejnost všech a všeho, jak se s tím i já téměř denně setkávám,“ líčí své zkušenosti. Místo rolí otce a matky prý zavádíme od stolu konstruované funkce jako „nositelka plodu“, „náhradní matka“ či dokonce „otcova partnerka při střídavé péči“.

CELÝ KOMENTÁŘ STANISLAVA KŘEČKA ZDE

„Rodina není těmi, kteří se domnívají, že kráčí hrdě do budoucna, považována za biologický konstrukt, ale za výsledek jakési sociální dohody, kterou lze jako vše ostatní snadno změnit,“ píše dále Křeček. Nepostačuje prý už ani dělení na heterosexuální a homosexuální páry, je třeba další fragmentace vztahů.

„Toto ideologické i legislativní kutilství je zahrnuto do mediálního dýmu o právech menšin, kterým tradice upírá jejich práva vytvářet duhové rodiny – kde ovšem slovo rodina již nemá žádný význam. Původně tvrzená ochrana před diskriminací se obrací na požadavek na nově formulovaná práva, která musí být poskytnuta,“ vysvětluje vývoj problému právník. Je to podle něj pohroma pro společenské vztahy založené na lidské individualitě – jedinec už totiž není vnímán jako samostatná bytost, ale jako příslušník nejrůznějších skupin definovaných pohlavím, sexuální orientací, rasou a dalšími faktory.

Likvidace rodiny podle něj nic dobrého nepřinese. Věří však, že tato instituce přežije i tyto společenské experimenty tak jako všechny předchozí.