Escobar poukazuje na historický milník s datem 18. listopadu 2014, tehdy totiž do čínského města Yiwu dorazil první vlak s 82 kontejnery vyslaný ze španělského Madridu. Do zmíněného čínského města náklad o hmotnosti asi 1000 tun dorazil 9. prosince po nově zprovozněné euroasijské železniční trati, jež je dlouhá 13 000 km. Stala se tak nejdelší tratí na světě a překonala o více než 40 % i Transsibiřskou magistrálu. Spojuje Čínu, Kazachstán, Rusko, Bělorusko, Polsko, Německo, Francii a Španělsko. Yiwu se tak podle Escobara stalo asi největším velkoobchodním centrem pro menší spotřební zboží na světě.

„Trasa Yiwu – Madrid se tak stane neuvěřitelně efektivním logistickým kanálem pro obrovský počet živnostníků a jejich trhy. Jde o první velký počin v projektu nové hedvábné stezky, což z tohoto železničního spojení činí největší obchodní událost pro příští desetiletí,“ je přesvědčen Escobar a poukazuje na to, že do dnešních dní je 90 % kontejnerů přepravováno na lodích. „Nyní se tedy nacházíme na prahu revoluce, kterou Čína odstartovala tímto průlomovým projektem. Pokud snad chtěly Spojené státy ovládat byznys v Asii, Čína jim jasně naznačila, že má zcela odlišné plány,“ zmiňuje s nadsázkou Escobar na prestižním americkém portálu Salon.com, kde jsou publikovány komentáře, investigativní reportáže, eseje a aktuální novinky z oblasti politiky, kultury i moderních technologií. Salon.com obdržel mnoho ocenění a v současné době jej měsíčně navštěvuje přibližně 18 milionů čtenářů z celého světa.

Escobar upozorňuje na rychlost, se kterou Čína pokračuje v budování „nové hedvábné stezky“. Čínský prezident Si Ťin-pching o ní veřejně poprvé promluvil vloni v září, když byl na státní návštěvě Kazachstánu. „Jde o národní strategii, jejímž cílem je oživit auru starověké hedvábné stezky, která spojovala civilizace. Již nyní má Čína fond s hotovostí ve výši 40 miliard dolarů, které budou využity k výstavbě infrastruktury. Finance budou použity k realizaci projektů v jižní, jihovýchodní Asii, Středním východě a částečně i v Evropě. Klíčovým regionem však bude střední Asie,“ má jasno Escobar.

Po třech dekádách průmyslového vzestupu se nyní Čína dle Escobara rozhodla nechat proudit investice do sousedních zemí nacházejících se ve střední Asii. S Kazachstánem již byly podepsány obchodní smlouvy ve výši 30 miliard dolarů, s Uzbekistánem 15 miliard dolarů a s Turkmenistánem jde o 8 miliard dolarů a do Tádžikistánu by měla z Číny odejít jedna miliarda dolarů. „V oblasti energetiky jsou zatím tyto bývalé země Sovětské svazu úzce propojeny s Ruskem. Ale i toto se chystá Čína v dohledné době změnit a připravuje svůj vlastní plynovod,“ popisuje Escobar.

celý text v angličtině najdete ZDE

V dalších fázích vybudování nové hedvábné stezky by měla být Čína propojena i s Transsibiřskou magistrálou. „Až bude vše dokončeno, dorazí vlak z Moskvy do Pekingu za 33 hodin, což je oproti dnešním šesti a půl dnům skutečně razantní změna. Do deseti let by měla být zprovozněna železniční trať spojující čínskou provincii Kuang-tung s Indickým oceánem, Afrikou, Rudým a Středozemním mořem, která by v podstatě měla končit až Benátkách. Vedle toho Čína zvýšila spolupráci se zeměmi BRICS. Zatímco Spojené státy se zaplétají do dalších válek, svět se obrací na Východ,“ píše Escobar.

Escobar zmiňuje další úspěch, kterého Čína dosáhla před několika týdny na summitu APEC konaném v Pekingu. Ve Spojených státech prý však tato konkrétní událost prošla prakticky bez povšimnutí. „Na summitu schválilo dvacet dva asijských zemí vytvoření Asijské investiční banky pro infrastrukturu (AIIB). A to pouze rok poté, co její vznik inicioval čínský prezident. Banka by měla pomáhat financovat projekty v oblasti energetiky, telekomunikací a dopravy. Prvotní vklad tvoří padesát miliard dolarů a hlavními akcionáři AIIB jsou Čína a Indie,“ popisuje Escobar a dodává, že pouze Japonsko, Jižní Korea a Austrálie pod tlakem Obamovy administrativy hlasovaly proti zřízení AIIB.

Neméně úspěšný byl podle Escobara na summitu APEC v Pekingu i ruský prezident Vladimir Putin, který zajistil pro Rusko po květnových 400 miliardách dolarů další energetický kontrakt ve výši 325 miliard dolarů. „To však neznamená, že by byl Peking závislý na Moskvě. Podle dohody by mělo Rusko do roku 2020 zajišťovat Číně 17 % její celkové spotřeby plynu, který však prozatím tvoří jen desetinu energetického mixu země. Čínské banky nemohou nahradit Moskvě ztráty vzniklé v důsledku západních sankcí, ale přesto jde alespoň o částečnou a vítanou kompenzaci,“ tvrdí Escobar.

V čilé spolupráci pokračuje Čína a Rusko i v oblasti vojenství. Obě země společně pořádají řadou vojenských cvičení a Peking odkoupí od Moskvy moderní systém protiraketové obrany S-400. „Spojenectví se utužilo i po nedávném Putinově prohlášení vztahujícím se k nové ruské doktríně, ve které je přímo zmiňováno čínsko-ruské strategické partnerství jako základ bezpečnosti na asijském kontinentu. Z toho Washington jistě není příliš nadšený a panika nad budoucím vývojem je viditelná. Pro Washington samozřejmě představuje rostoucí Čína velké nebezpečí. Je jen otázkou času, kdy začne Obamova administrativa obviňovat Čínu z narušování světového řádu, míru i prosperity,“ poznamenává lakonicky Escobar.

„Zatímco se Čína snaží nastartovat euroasijskou integraci, Washington činí veškeré kroky vedoucí ke konečnému chaosu. O nové studené válce se mluví v USA, Evropě i Rusku. NATO i EU Spojené státy pokorně následují a nic nenasvědčuje tomu, že by se měla napjatá situace v nejbližší době uklidnit,“ kritizuje Escobar. Podle jeho názoru by se však mohlo od těchto postojů brzy odpojit Německo. „Němečtí podnikatelé a průmyslníci jistě vidí, co by se dalo získat z euroasijského projektu. Není tedy úplně nereálné, že by se ke spojenectví Moskva – Peking mohl přidat i Berlín,“ predikuje Escobar. V současné době si prý může svět vybrat mezi integrací reprezentovanou Pekingem, či chaosem, jehož nositelem je Washington. „Zdá se, že obě strany ví, oč jim jde. Teď už bude záležte na tom, jak se zachovají ostatní jejich euroasijští partneři,“ uzavírá Escobar.