Plukovník Ivo Zelinka, velitel skupiny kybernetických sil a informačních operací, dříve výsadkář na misích v Afghánistánu, bývalý velitel elitního výsadkového praporu v Chrudimi. S Čestmírem Strakatým zabloudili do otázek válečné propagandy. Jak Rusko, tak i Ukrajina cílí své informace. Ale obě země jinak. „Obě dvě strany informační boj nevyhnutelně vedou. Cílovou skupinou ruského informačního boje je primárně vlastní obyvatelstvo, protože je potřeba udržet podporu té války,“ řekl na konto ruské propagandy. Jako příklad uvedl teroristický útok na hudební klub Crocus u Moskvy. Okamžitě se v prohlášeních vysokých míst policie i politiky objevilo obvinění z napojení na Ukrajinu. To podle Zelinky cílilo primárně na ruské obyvatele, aby podpora války proti Ukrajincům zůstala na vysoké úrovni.
Druhá úroveň ruské propagandy pak směruje k nám, na Západ. Ta se snaží zastavit naši podporu Ukrajině. A protože máme demokratická zřízení, zaměřuje se Rusko podle Zelinky na voliče. „Protože jsme demokracie, tak se logicky zaměřuje na voliče,“ řekl Zelinka.
Ukrajina je pak odvislá na pomoci ze Západu. Tam není potřeba přesvědčovat obyvatele Ukrajiny, že je potřeba válčit, protože se jedná o válku obrannou. Ukrajina cílí spíše na západní politiky a společnost, aby si udržela pozornost a neutuchající pomoc. „My jsme rozhodně v jejich hledáčku, aby si udrželi podporu, ať už zbraňovou nebo politickou, kterou jim dáváme, protože bez toho nemůžou fungovat,“ řekl na konto informační politiky Ukrajiny.
„Není to vlastně nic jiného než vojenská marketingová kampaň, na kterou jsou jasně definované cíle. Kdyby se na to kouknul civilní markeťák, tak řekne, jo, tak to je marketingová kampaň. To dělám taky, jenom to má trošku jiný parametry a jiný cílovky,“ zkonstatoval plukovník.
Svou činnost přirovnal k očkování proti chřipce. Jeden rok funguje, další rok už je potřeba nové očkování proti nové mutaci. Jenže v informačních službách je proměna „mutací“ daleko rychlejší. A vrátil se zase k teroristickému útoku v klubu Crocus. Jeho služba informovala o tom, že Rusko útoku jistě využije k podpoře války. „Ti lidé, kteří to od nás nebo od jiných slyšeli, tak už s tím mohli takhle pracovat. A to je relativně efektivní strategie. Trošku jako očkování.“
Zelinka ukázal i na psychologickou stránku války. „Ukrajinci zveřejňují videa z toho, jak probíhá proces zajetí ruských vojáků. To nedělají z dobroty srdce, ale ukazují ten algoritmus. To znamená, že ty se vzdáš, ať už vojákům nebo dronu, dojdeš k našim pozicím, odevzdáš zbraň, dostaneš teplej čaj a svážeme ti ruce, zavoláš si mamince a vyrážíš do zajateckého tábora, který vypadá tak a tak a máte tam všichni pěkný modrý tepláky. Nemusíte tam nic dělat a čekáte konec války,“ popsal psychologický nátlak na ruské vojáky.
A proč to Ukrajinci dělají? „Dělají to proto, aby zvýšili šance, že další ruští vojáci se vzdají bez boje. To je jeden z nejstarších motivů psychologických operací. Aby se voják nebo armáda nebo země vzdali bez boje. Jo to píše už mistr Sun-c‘ v knize Umění války,“ řekl Zelinka a dodal, že Sun-c‘ tvrdil, že dílem mistra není vyhrát sto bitev na válečném poli, ale vyhrát bez bitvy.
Pak přišla řeč na práci dovnitř České republiky. Obyvatele ČR Zelinka rozdělil na tři skupiny. První skupina je proruská a nejde s ní nic dělat. „Z výzkumů vychází, že řádově 4 % naší populace jsou chronicky proruská, s těmi neuděláte nic. 11 % je tomu relativně blízko, pak je šedý střed a zbytek má blízko k atlantickému spojenectví. Takhle my k tomu přistupujeme, jako kdyby to bylo třídění raněných,“ řekl Zelinka.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Marian Kučera