Li Zhao Schoollandová v rozhovoru pro server HlídacíPes.org dokonce varuje, že současné moderní technologie dávají vládnoucí komunistické straně ještě větší možnosti monitorování, a lidé kvůli tomu žijí v permanentním strachu.

Schoollandová se narodila v Číně v roce 1958 a na své dětství vzpomíná nerada. „Vše se v té době nacionalizovalo, vše se plánovalo a vláda dělala velmi hloupé ekonomické změny, které o pár let později způsobily obrovský hladomor,“ říká o době mezi roky 1959–1962, kdy hlady zemřelo na 30 milionů lidí.

„Hodně lidí zemřelo také na následky mučení nebo ve věznění. Třeba moje prababička zemřela následkem těžkých prací, ke kterým ji odsoudili. Jedenáct mých příbuzných spáchalo sebevraždu. Celý národ musel smýšlet stejně jako vůdce. Pokud někdo smýšlel jinak, byl potrestán. Země byla po deset let v chaosu,“ popisuje dobu svého dětství s tím, že měla matku v koncentračním táboře a otce ve vězení.

Hlavním důvodem jejich věznění byl podle ní fakt, že oba rodiče byli vzdělanci a rodina prarodičů kapitalisté. „Za to museli být potrestáni. Moji prarodiče i rodiče byli bohatí, měli dobré školy, měli svůj byznys, byli populární. To vše se začalo považovat za zločin. Mluvili cizími jazyky – to byl další zločin. A za tyto zločiny musela být potrestána celá rodina,“ vzpomíná.

Snažila se prý nějak přežít a z venkova se dostat do města, odkud byla její rodina vyhnána. „Dostala jsem se na univerzitu a v 80. letech se pak Čína začala postupně reformovat. Pak jsem dostala práci v Pekingu. V komunismus jsem neměla důvěru. Vůbec žádnou. Když jsem pak dostala šanci odjet na postgraduální studium do Spojených států, odjela jsem tam a už se nevrátila zpátky. To byl rok 1984,“ končí své vzpomínky na dobu v Číně.

V posledních letech se do Číny často vrací jako hostující profesorka na univerzitě. A všímá si, že se Čína opět vrací do dob tvrdé totality, jen s rozdílem, že kapitalistické ekonomice se dlouhé roky dařilo. „O současné situaci se teď mluví jako o návratu chladu. Posouváme se zase o čtyřicet let zpět, tak moc je situace špatná,“ popisuje Schoollandová a hovoří třeba o situaci na akademické půdě, kde profesoři nesmějí říkat nic, co by nebylo v souladu s doktrínou komunistické strany. „Hodně lidí přišlo o práci,“ tvrdí.

Poté se již dostává k represivním opatřením komunistické strany pod vedením prezidenta Si Ťin Pchinga. „Lidé například nesmějí mít doma pasy. Cestovní doklady u sebe schraňuje zaměstnavatel, takže pokud chtějí kamkoliv vycestovat, musejí u něj žádat o povolení,“ říká a dodává, že jakýkoliv úředník na letišti stejně může vycestování zakázat. „Čína není právním státem,“ má jasno disidentka.