Rok 2021 jsme nechali za sebou. Jakými slovy ho hodnotit?

Uplynulý rok hodnotím jako absolutní zmatek na všech úrovních, a tím i nejeden nešťastný osud lidí či odvětví ve společnosti. Prostě chaos na všech úrovních a k tomu beznaděj mnohých. Společnost je psychicky nemocná a je jen otázka, jestli nastupující vládní garnitura, jež vzešla z voleb, s tím dokáže něco v bližší době udělat.

Pro lidi spjaté s kulturou se jedná už o druhý těžký rok. Jak je na tom kultura aktuálně?

Kultura prostě stagnuje. Nelze nic standardně plánovat, neboť v chaosu a v nemocné společnosti se ani nic jiného očekávat asi nedá. Mnozí už rezignují, lepší nic nedělat než vytvářet neustálými přesuny termínů akcí další zmatek. Takže lidé kulturu už ani nesledují, naučili se bez ní do jisté míry i žít. Našli si jiný styl či předmět volného času. Mnozí z mého okruhu přátel, a to nejen z podnikatelského, mi to takhle sdělili. A já to i chápu. Sledovat neustálé změny termínů včetně opatření, za jakých mohu někam jít apod., se už stává po dvou letech jaksi nesnesitelným, vyčerpávajícím a frustrujícím zároveň. A musím říci, že i já sám jsem určitou oblast také ze života skoro vytěsnil.

Jaká to je oblast, když jste to už zmínil?

No není to asi v našem rozhovoru to hlavní. Ale patřil jsem snad více než 35 let velkým fandům jihočeského fotbalu, tedy Dynama České Budějovice. A když přišel covid, pak se buďto nikdo nemohl daných utkání zúčastnit, nebo pak jen určitá část, nebo se muselo před zápasem jít na test a stále dokola se cokoli měnilo. Prostě jsem musel udělat závěr. Neustále tohle řešit, kdy a jak a co, mne opravdu na pohodě života nepřidává, tak jsem přestal úplně chodit na fotbal. A pokud se to nedostane zase do předcovidového normálu, potom tuto oblast budu sledovat jen z novin a televize. Bohužel. Takže i chápu, že to mnozí takto udělali i s navštěvováním koncertů a divadel.

První rok pandemie jsme mluvili o tom, jestli stát pomohl kultuře, která patřila mezi nejvíc zasažené obory, dostatečně. Jak to bylo loni?

Myslím, že v zásadě zůstalo jen u slibů, vše bylo prakticky ve stejných intenzích jako v roce 2020. Tedy, stát či ministři vlastně svými kroky podporovali organizace, subjekty, ve kterých má stát či jiné dotační skupiny svou účast. Na soukromý sektor se přes mnohá upozorňování nikdy prakticky nedostalo, anebo jen velmi málo, takže zůstalo prakticky jen u těch slibů. Sice se někteří, např: pan Šporcl snažili o to, aby se hledělo více i na ostatní podnikatele v tomto odvětví, realita však byla stejně taková, že to nikoho, včetně ministra kultury, prakticky nezajímalo. Vidím v tom velké nepochopení celého kulturního segmentu společnosti se všechny svými atributy. Je to smutné, že tomu tak je.

Byla slibována tečka za covidem, místo toho se napadají očkovaní a neočkovaní, současně je jasné, že je nutná třetí, třeba i čtvrtá dávka očkování. Kdo je podle vás vinen onou agresivitou, která na jedné straně drtí lékaře a zdravotní sestry, na straně druhé vede k hlasům o vylučování z lékařské komory? Co mělo být jinak?

Vláda, tedy stát, potažmo sdělovací prostředky, svou až servilní propagací jediné cesty, se staly takovým pasákem agresivity. Ta vyústila totálním rozpadem základních lidských hodnot a pilířů, jež tvoří zdravou společnost. A tak dnes mluvíme o skupině neočkovaných jako o lidech druhé kategorie, kteří jsou přítěží klidného boje s pandemií a nakonec ji i ocejchujeme jako viníky všech problémů týkajících se covidu. Dokud nevezmeme v potaz skutečnost, že covid tady prostě je a bude a nenaučíme se vedle něho žít, vše bude marné a stupidní zároveň. Covid nemůžeme porazit, to je nesmysl, což už většina asi i chápe.

Je potřeba zavrhnout opatření vycházející z této myšlenky boje a hledat řešení, jak s ním žít, podobně jako s chřipkou. To je jediné ozdravné řešení nejen pro lidi, ale i pro naši ekonomiku a celý náš stát. Hlavně se nespoléhat na očkování, které není, jak se to ukazuje, všespasitelné, ale hledat adekvátní léčbu v nakaženosti jedince. Znám mnoho případů, kdy praktický lékař nic nedělá a po telefonu jen sdělí cosi se závěrem, když vám bude hůř, zavolejte si záchranku – pak není divu, že je tolik lidí hospitalizováno. To je přímo děsné, neetické a bizarní zároveň. Změňme celý přístup k pandemii a nám všem se uleví.