K osobě Axela Bartelta je potřeba uvést, že původně pracoval na bavorském ministerstvu vnitra v oblasti veřejného pořádku, je právník a od května 1993 začal pracovat u bavorského ministerského předsedy Stoibera a deset let jej doprovázel. Poté jako šéf bavorského protokolu doprovázel ministerského předsedu Bavorska Seehofera při jeho první návštěvě v Praze v prosinci 2010. „Kdyby nebyla válka, byl bych asi státním příslušníkem Československé nebo České republiky, protože moje maminka pochází z Ústí nad Labem a já jsem se nakonec narodil v Bádensku-Württembersku, protože moje matka utekla nejprve z Ústí do Meklenburska a Pomořanska,“ uvedl při svém představování. V současné době je vedoucím úřadu se 600 spolupracovníky a na dobu nejprve 5 let, „..aby bylo vidět, jak se člověk osvědčí. Podruhé je to na doživotí,“ informoval přítomné auditorium.

Desítky miliónů lidí na cestách

„Nechci se vměšovat do českých vnitropolitických záležitostí, jde mi spíše o to, abych vám, bezprostředním sousedům, z našeho pohledu znázornil aktuální politiku kolem migrantů, abych vám zprostředkoval obrázek toho, co Evropu v současnosti nejvíce zajímá,“ pokračoval v úvodu Bartelt. „Jde o historickou výzvu, která se týká nás všech. Od konce války jsme čelili dvěma velkým výzvám, jednak sjednocení Německa a pak světové finanční krizi. A nyní tedy přichází obrovský proud azylových žadatelů. Vycházíme z toho, že celosvětově je na nohou 50 až 60 miliónů lidí na útěku. My jsme vloni poprvé ucítili, co to znamená.“

Proč z Balkánu méně

Každý den podle řečníka přicházejí do Německa – a hlavně do Bavorska – 2 až 3 tisíce migrantů. „Za prvé je to takzvaná západní balkánská cesta, a za druhé cesta přes Středozemní moře, kdy lidé přicházejí přes Brenner, respektive tedy po dálnici. V roce 2016 za dva měsíce dorazilo do Německa 83 000 lidí. Tito lidé prchali převážně ze Sýrie, z Afghánistánu, Iráku a Íránu. Další osoby přicházejí ze západobalkánských států. Příliv z Balkánu se omezil, když se rozkřiklo, že Svobodný stát Bavorsko nepodporuje azyl z jiných než humanitárních důvodů, tedy nikoliv z těch ekonomických. Tito lidé budou deportováni zpět do svých domovských států. My jsme k tomu vytvořili dvě velká střediska v Ingolstadtu a vedle Ambergu. To jsou takzvané příchozí a zpětně odváděcí zařízení. Ti z balkánských států jsou zařazeni do takzvaných bezpečných států a jsou deportováni zpět do svých domovů. Chci vám říci, že je to velmi těžká a složitá činnost, protože v individuálních případech je k lidem lítost. Jsou to rodiny se svými dětmi, které částečně chodily v Německu do školy a jak říkám, každý individuální případ je lidsky složitý. Jenom jsme museli rozpoznat, že to nezvládneme, pokud nebudeme provádět určitou selekci. Proto jsme se zaměřili na ty, kteří jsou skutečně politicky stíhaní, kteří v ohrožení vlastního života utekli, kteří se vzdali všeho a částečně přicházejí i o život. Určitě znáte ty fotografie malých dětí, které se utopily v moři. To jsou všechno extrémně složité lidské osudy. My jsme řekli, chceme se v první řadě soustředit na uprchlíky, protože kdybychom chtěli přijmout všechny ty, kteří hledají lepší život, tak toho by bylo na nás moc. Toho času Rakousko, Německo a Švédsko přijímají dvě třetiny běženců, kteří přicházejí do Evropské unie.“

Tvrdá nesmlouvavá data

„Vloni přišlo do Německa podle vládního prezidenta Horní Falce 1,1 miliónu migrantů. Podle takzvaného Königsteinského klíče musí Bavorsko z toho převzít 15,33 procent, to znamená 170 000, „… a z těch můj vládní okrsek, tedy Horní Falc, musí přijmout 8,8 procent, zhruba tedy 15 000. Pouze v lednu 2016 Spolkový úřad pro migraci a běžence, ten je stěžejním úřadem, registroval v lednu 91 000 nových žadatelů o azyl. Jsou to ti, kteří byli zachyceni na hranici a kteří už byli v Německu, ale teď požádali o azyl. Za letošní rok zatím není známo ani spolkovému ministerstvu vnitra, ani tomuto centrálnímu úřadu pro migraci číslo, ale je jasné, že to bude značně přes milión a pokud by se to vyvíjelo jako vloni, kdy jsme největší vlnu zaznamenali v srpnu, září a říjnu, kdy za jeden měsíc přišlo 300 tisíc lidí, tak bychom zhruba jenom tušili, co by nás asi tak čekalo. A pokud by v roce 2016 mělo přijít opět přes jeden milión uprchlíků do Německa, tak pro srovnání Horní Falc má milión obyvatel. V současné době s 13 000 žadateli o azyl, pak by to znamenalo, že by k tomu přibylo zhruba 15 000 lidí a do konce roku jenom v Horní Falci cirka 28 000 žadatelů o azyl.“

Je plno!

„Nyní bych vám rád popsal situaci v Horní Falci,“ pokračoval dále vzácný host. „My máme, jako každý jiný vládní okrsek v Bavorsku, jedno velké prvotní záchytné zařízení, v Regensburgu, s cca 900 místy. Ty jsou všechna obsazená. Kromě toho stavíme nové záchytné zařízení za cca 30 miliónů eur. Pak uvolňujeme 1400 míst v Regensburgu v bývalých kasárnách. To znamená, že jenom v Regensburgu budeme mít 3000 žadatelů o azyl. Pak máme dalších 46 takzvaných společných ubytovacích prostor a pro letošní rok plánujeme v těchto zařízeních dalších 3000 míst. Dodatečně máme ještě takzvaná nouzová ubytování a dependance po obcích. Tam je umístěno asi 2000 žadatelů o azyl. Pak máme ještě dalších 1000 nezletilých uprchlíků bez doprovodu. To jsou čísla jenom za Horní Falc, která je relativně malým vládním okrskem s jedním miliónem obyvatel. Bavorsko má dohromady 12 milionů obyvatel, z toho největší vládní okrsek, Horní Bavorsko, má adekvátně vyšší počet uprchlíků.“

Na ministerstvu práce je štáb pro azylové záležitosti a tam jsou zastoupeni všichni předsedové zemských vlád, zástupci Červeného kříže, církví, technických oborů, prostě všichni ti, kteří mají co do činění s uprchlíky a nedávno jsme měli 64. zasedání. A to, že jsme to do určité míry zvládli, je jen díky tomu, že existuje tento řídící štáb. Jinak bychom se v tom přílivu migrantů v loni na podzim prostě utopili.“

Problematické ubytování, nekonečné azylové řízení

„Ubytování uprchlíků nejen v Horní Falci, ale mohu říci i za Bavorsko a celé Německo, je čím dále složitější. Na jedné straně chceme zamezit příliš velkým ubytovnám a tím vytváření nějakých ohnisek, na druhé straně se nepokoušíme vstoupit na regulérní trh s byty, abychom tady neměli konkurenci k sociálně slabším osobám. Možnosti v hledání objektů pro ubytování se tedy tenčí. K tomu je místní obyvatelstvo často velmi skeptické, když se hledají takováto ubytování pro migranty. Já jsem se nedávno zúčastnil dvou takovýchto jednání, jedno bylo s asi 400 a druhé s 600 posluchači. Já už pak říkám, že to nepodléhá dani ze zábavy, protože tam skutečně se jedná velice tvrdě a člověk se musí skutečně snažit najít pochopení pro takového zařízení. A ženy, matky, mají samozřejmě strach o své děti, zvláště pak po událostech v Kolíně nad Rýnem. Není to jednoduché, když má člověk těm lidem vysvětlit, že do Bavorska nepřicházejí jenom zločinci, ale že jsou to lidé, kteří uprchli ze svých domovů, kteří se vzdali úplně všeho, kteří už nemají nic a kteří teď čelí neustále rostoucí neakceptaci ze strany obyvatelstva, abych to řekl takto opatrně. Jak víte o tom, co se stalo naposledy v Sasku, tak to jsou excesy, které velice ničí situaci. Myslím si, že žádný demokrat něco takového nevidí v Německu rád. A my musíme udělat všechno pro to, abychom něčemu takovému zabránili, ale je to extrémně složité. Protože nakonec je to otázka počtu. Lidé jsou ochotni přijmout jenom určitý počet a pokud čísla budou překročena, pak reagují samozřejmě na distanc a částečně i agresivně,“ pokračoval ve své přednášce vládní prezident.

Problematická je prý také dlouhá doba zpracování azylových žádostí. Za normálních okolností by takové řízení mělo být ukončeno do tří měsíců od okamžiku podání žádosti až do okamžiku rozhodnutí. Vzhledem k obrovskému počtu uprchlíků se teď v Německu žádosti neobyčejně nakumulovaly. „Problémem je, že když chceme zjistit, jaká je tato kumulace, tak to spolkový úřad ani sám netuší. Vycházíme zhruba z toho, že jde zhruba o 500 000. To znamená, že jde o půl miliónu azylových žádostí, které nejsou rozhodnuty. To je problém, který je veřejné správě i politikům znám již delší dobu. V průměru nyní vyřizování žádosti trvá 5,1 měsíců. Každopádně příliš dlouho. Musíme se soustředit na ty, kterým bude v Německu uznán azyl a dělat pro ně kurzy němčiny a další věci a ti, kteří nebudou mít právo zůstat v Německu, ty se musíme snažit důsledně rychle exportovat zpět do jejich vlasti. Že to není tak jednoduché, to si dokážete jistě představit.“

Téměř třetina obcí ještě je bez uprchlíka

„Migrantská krize znamená historickou výzvu pro celou Evropu. A všechny z nás bude zaměstnávat pravděpodobně ještě velmi dlouho. O to je důležitější, aby všechny evropské země spolupracovaly a táhly spolu za jeden provaz, a to stejným směrem. V současné době máme v Německu bouřlivou vnitropolitickou diskusi o správné cestě. Bavorská vláda a ministerský předseda Seehofer se již delší dobu zasazuje o stanovení horní hranice v počtu cirka 200 000. Na toto téma zatím nebyla nalezena shoda. Lze se však obávat, že pokud zde politika nenajde nějaké omezení, německé obyvatelstvo v nadcházejících zemských volbách v Bádensku-Württembersku a v Sasku-Anhaltsku možná do zemských vlád nebo i do Spolkového sněmu pošle takové strany, které bychom tam já, ale i další, viděli velmi neradi.

Pokud se nyní podíváme k našemu druhému sousedovi, k Rakousku, oni současně omezují na 80 azylových žadatelů denně a denně 3200 uprchlíků propustí tranzitně dál do Německa. Vidíme, že se tento systém dostává ke svým hranicích. Pro mne v Horní Falci je prvotní spravedlivé rozdělení uprchlíků. Máme tu 232 obcí a loňského září jsem starostům poslal dopis, ve kterém jsem je požádal, aby se zúčastnili tohoto přijímání uprchlíků. Asi 90 obcí tehdy nikoho nepřijalo. Mezitím se však zapojilo víc a více, ale máme stále 30 procent obcí, které nikoho nepřijaly. Jsem dobré víry, že se nám to povede, že se toho zúčastní všechny obce, protože to není úkol, o který by se přímo praly, ale který musíme společně z humanitárních důvodů zvládnout. Co platí pro Horní Falc, to v mých očích platí i pro Evropu. Pro Německo s 16 spolkovými zeměmi i pro Bavorsko se 7 vládními okrsky to platí taktéž. Nemůžeme si vybrat, zda ti lidé k nám budou přicházet nebo ne.

Jsme vyzváni, abychom pro situaci v Evropě s 28 členskými státy Evropské unie našli společné řešení. A máme ohromnou výzvu, kterou můžeme zvládnout jen tehdy, jestliže všechny státy dokáží postupovat solidárně, tím mám na mysli i Českou republiku. Taktika zavírání očí před realitou nám nepomůže.“

Alespoň trochu sebekritiky…

Proč tito lidé opouštějí své domovy? „To je úkol velkých států, Spojených států, Ruska a Turecka, aby v Sýrii lidé na místě nalezli podmínky k životu a chtěli tam nadále bydlet. Neexistuje nikdo, kdo by rád opustil svůj domov, kde má přátele, kde vyrostl a chodil do školy. Ti velcí, globální hráči musí hledat a nalézt řešení, jak to lze řešit.“

„Také by měl být člověk poněkud sebekritický. Za poslední roky jsme si to zde v Evropě udělali velice pohodlné. Občanská válka v Sýrii existuje už pět let. Všichni jsme to viděli v televizi. Někdy se nás to dotklo, ale pak jsme na to zapomněli. Stejně jako další krize ve světě. Od té doby, co nám tito lidé klepají na dveře, teprve nyní cítíme to, že se nás to bezprostředně týká. Pokud zavřeme hranice, nechci vidět, jak se to bude vyvíjet. Evropa zde musí najít společné řešení. Pro mne je to zkouška zdatnosti. Neměli bychom zapomenout, že této evropské myšlence vděčíme za 70 let života v míru. Evropa není jenom hospodářským společenstvím. Je i společenstvím hodnot. Jsem přesvědčen o tom, že to můžeme společně zvládnout. Evropa nesmí na tomto ztroskotat, to už kvůli našim dětem,“ ukončil svůj projev Axel Bartelt.

Analfabeti a minimum vzdělanců

První otázku pak položil mladý muž: „Kolik může Bavorsko z ekonomického pohledu migrantů absorbovat a dokáže bavorská vláda vidět v té vlně nějaký pozitivní potenciál?“

Host studenta pravděpodobně příliš nepotěšil: „V Německu máme nedostatek odborníků. Bavorsko má skoro plnou zaměstnanost, v Horní Falci už dva roky je nezaměstnanost 2-3 procenta. Když si ale vezmete, že sem přicházejí uprchlíci z Afgánistánu, Pákistánu, Iráku či Eritreje, nebudou zaměstnáni v odborných profesích. Na toto téma hovořím s pracovníky úřadu práce a je to tak, že mezi migranty se nachází mnoho analfabetů. Ze stovky jsou zhruba 2 až 3, kteří mají vysokoškolské vzdělání a je mezi nimi velice málo těch, kteří mají uzavřen nějaký učební obor. Je mezi nimi i pár studentů, ale není to tak, že by se tím utišil hlad po odborných profesích v Německu. Zvláště pak ne krátkodobě. Budeme potřebovat delší dobu k tomu, abychom je vybavili řečí a za další dva až tři roky je integrovali na trhu práce. Vycházíme z žadatelů o azyl, kteří k nám přišli před deseti lety, a kolik jich bylo integrováno na trhu práce. Vidíme přínos migrantů třeba v historii Spojených států. Je to ale otázka počtu. Nemohu to dělat ‚přes hlavy‘ našeho obyvatelstva. V každém státě je určitá tolerance. Měli jsme také u nás určitou vítací kulturu, lidé pomáhali běžencům. Mám velký respekt před těmito lidmi, ti dělají vše, co mohou. Když by to však mělo trvat několik let a když ti lidé uvidí, že to nebere konce, tak si myslím, že to bude problém. Německé a bavorské obyvatelstvo svou ochotu pomáhat ukázalo za loňský rok víc než dost.“

Býti kancléřem…

„Kdybyste byl kancléřem v posledních čtyřech letech..“ začala otázka staršího občana, kterému skočil host hned do řeči: „To nikdy nebudu!“ ale tazatel pokračoval, „Hypoteticky – kdybyste byl kancléřem BRD, dělal byste něco jinak než Frau Merkel?“ nedal se odbýt účastník diskuse. „To je šikovně formulovaná otázka,“ odpověděl kulantně host. „Ale protože jsem byl 12 let šéfem protokolu bavorské vlády, mohu vám říci, že v zahraničí existuje jedna zásada, že v zahraničí nebudu negativně hovořit o vnitropolitické situaci vlastního státu. A této diplomatické zásady bych se chtěl držet. Ale z mých slov jste vycítil jisté nuance…“

Všichni do měst!?

Další dotaz od mladé posluchačky byl na kriminalitu. K tomu host uvedl: „I když nám migrantů v Horní Falci přibylo, počet trestných činů klesl. Trestných činů uvnitř zařízení však přibylo, je tam obrovský potenciál fyzických konfliktů. Velmi nedávno došlo k případu v Horním Bavorsku, kdy jeden běženec toho druhého zabil,“ řekl vládní prezident. Přítomní se dále dozvěděli, že počítačové rozdělování migrantů existuje pro celé Německo, a to včetně zemí původu – Horní Falc je příslušná například pro běžence z Iráku, Ukrajiny či Eritreje.

Poté se host zeptal studentů, jak se staví k pozici Česka, zda by přijali více uprchlíků nebo méně. „Říkám proč ne, většina ale chce do Německa,“ odpověděla mladá studentka. „Máme v Bavorsku ten samý problém – většina by chtěla do velkých měst – Mnichova, Regensburgu, Norimberka, Ausburgu a ne do venkovských oblastí. Musí dojít k politickému rozhodnutí. Žadatelé o azyl, pokud budou uznáni, budou zavázáni zůstat na tom místě, kam budou přiřazeni. To se musí udělat, jinak města, jako třeba Mnichov, se v tom utopí. Existují destinace, které migrantovi budou připadat zajímavější, ale když potřebuji střechu nad hlavou a utíkám před pronásledováním, nemohu si vybírat, kam bych chtěl. Evropa je velké společenství států. Pokud každý stát z těch 28 by přijal takovou část, jakou by zvládl, musí se k tomu započíst nezaměstnanost a další různé faktory, něco jiného je Lucembursko a naopak Řecko – ale pak bychom se o kousek posunuli. Osobně mám strach na dopady v Německu, které hrozí, když vidím obrázky z těch žhářských útoků v Sasku. V Německu nechci vidět pravicově orientované strany,“ uvedl vládní prezident Horní Falce.

Ukrajina a chřipka

K vzájemné solidaritě pak uvedl: „Co by Česko udělalo, kdyby se to na Ukrajině politicky zhoršilo, což si samozřejmě nikdo nepřeje a nastal by exodus do Čech, tak byste pravděpodobně také žádali EU, abychom to zvládli společně.“ A následovala odpověď z lidu: „S těmi si ale více rozumíme, ti jsou z podobného regionu. Ale jak s jinou kulturou?“

„To je něco, o čemž až nyní se nebojíme mluvit otevřeně, protože dříve nebylo politicky korektní klást takového otázky,“ uvedl napřímo vládní prezident. „ Máme zcela odlišný náhled na ženu než na Blízkém východě. A pokud k nám někdo přijde a žádá o azyl, musí očekávat, že uzná naše hodnoty se vším, co k tomu patří. Tam ta integrace začíná. Není to chřipková vlna, která pomine za měsíc. Všech nás se to ještě masivně dotkne.“

Schengen a Pegida

Exkluzivně pak pro ParlamentníListy.cz Axel Bartelt, na otázku ohledně dopadu na případné pozastavení Schengenu a totální kontrolu hranic, uvedl: „Byla by to velká škoda pro hospodářství. Nejnovější propočty vychází z toho, že německé hospodářství by během deseti let zaznamenalo škodu v dvouciferné miliardové hodnotě. Snížilo by to naši konkurenceschopnost. Před tím mohu pouze varovat.“

A jak se dívá na vzrůstající preference AfD a Pegidy? „Mohu pouze říci, že mám pocit, že velké strany, které jsou zastoupeny ve Spolkovém sněmu nebo zemských sněmech – tyto strany se chápou problému velice zodpovědně a nevím, jak by se k tomu zachovala AfD. Jsem velice rád, že v Horní Falci dosud nemáme žádné hnutí Pegida a doufám, že tomu tak bude i nadále.“