„Při pokusu rozluštit, co to vlastně Erdogan chce a jestli to sám ví, si americké think-tanky začaly vypomáhat teorií obnovy osmanského impéria. Všechno, co Erdogan dělá, bude nějak propojeno jeho centrálním snem obnovit tureckou moc směrem na východ, do Arábie staré turecké říše,“ uvádí diplomat Kmoníček.

V kontextu toho připomíná některé turecké paradoxy: „Jak jinak vysvětlit, že jste v NATO, ale současně máte úplně samostatnou zahraniční politiku vůči Rusku, že doma jste spojencem USA, ale deset metrů za syrskou hranicí už vaše vojska vystupují jako potenciální protivník amerických sil, že Řecko je váš vojenský spojenec, ale současně se s ním vzájemně obviňujete z přípravy eventuálního vojenského útoku jeden na druhého, že Evropskou unii vnímáte jako dalšího oponenta, a proto do ní chcete vstoupit. Že si k americkým letounům pořídíte ruskou protivzdušnou obranu. Současně začnete létat národním dopravcem do takových míst afrického kontinentu, kam nikdo jiný nelétá, a pomalu ukrajovat z tamního obchodu, dávno rozděleného mezi Indy, Libanonce a Číňany. To už není politika všech azimutů, ale přímo vulkanický výbuch aktivit,“ vyjmenovává Kmoníček.

„Platí tedy americká teze, že celou tuhle orientální konstrukci drží pohromadě pouze sen příští regionální velmoci navráceného osmanského Turecka? A znamená to, že žijeme v době pokusů o návrat k mapám minulých století, kde Putin obnovuje SSSR a Erdogan chalífát?“ pokládá řečnické otázky.

Když Turecko oznámilo 70% inflaci a místní si začali povídat o tom, že je ve skutečnosti někde až u 150 %, základy domácí Erdoganovy popularity se začaly natolik otřásat, až i Washington zpozorněl. Jak hodnota turecké měny klesá a domácí ceny kvůli inflaci nezadržitelně a astronomicky stoupají, stojí prezident Erdogan před další politicko-ekonomickou propastí.

„Podle amerických expertů se zatím nerozhodl, zda ji překročí, přeskočí, bude ji ignorovat, skočí do ní, nebo předvede paragliding. Zatím celou situaci označil za komplot Turecku nepřátelských sil a udržel centrální banku, aby nezvýšila úrokovou míru oproti radám všech světových ekonomů a jejich teorií,“ podotýká Kmoníček.

Zarážející je, že v tak nejasné budoucnosti Turecka se země zaměřila na změnu názvu svojí země v anglosaských médiích. Žádné „Turkey“, tedy „krocan“ – ale Turkiya. Není proto divu, že se washingtonští analytici opět neshodli, jestli nyní přichází čas na nová a tvrdší americká vyjednávaní s Erdoganem, kterého blížící se volby a vlastní ekonomické teorie konečně oslabily natolik, že by byl naslouchající netureckým hlasům více než obvykle.

Došly už Erdoganovu Turecku, hrajícímu na všechny strany světa, peníze a nápady? „Domnívám se, že zdaleka ne. Přátelům turkologům na to i nabízím svoji alternativní teorii k jejich konstrukci o Erdoganově obnově osmanské říše. Je to teorie Šeherezády. Šeherezáda musí každý večer panovníkovi vyprávět nějakou novou, super zajímavou příhodu, protože jinak by rychle přišla o hlavu.“

„A to je přesně to, co nám na Západě Erdoganovo Turecko již léta dopřává. Kdykoliv jsou jeho problémy neřešitelné, přidá k nim prostě další – a všechny nás tím zaměstná. Proto si myslím, že teorie Šeherezády snad sedí na současnou situaci mnohem víc než teorie jiné. A těším se na další tureckou noc plnou bláznivých příhod,“ uzavírá velvyslanec ČR v USA Hynek Kmoníček.