Doležal úvodem svého komentáře zmiňuje spojení podivná revoluce. „Její zvláštnost spočívá v tom, že všichni, účastníci i pozorovatelé, se shodují a navzájem ujišťují, že nevědí, o co jde. Kromě jednoho jediného, totiž hybatele nynější české politiky, miliardáře Andreje Babiše. Ten to říká celkem na rovinu. To, v čem jsme až dosud (tj. v posledních 27 letech, 1990–2017) žili, byly tzv. staré pořádky. Vládli nám politici, kteří nemakali a kradli. Teď přicházejí obyčejní lidé, kteří se už na to nemohli dívat (přicházejí už čtyři roky, celou tu dobu byli ve vládě), aby udělali pořádek,“ zmiňuje Doležal a nazývá to novými pořádky. 

Program je podle něj jednoduchý a přehledný – stát jako firma či zjednodušená demokracie, zmiňuje také boj proti standardním, tradičním politickým stranám.

„Je nesmyslné se tvářit, že tyto volby budou o sociálním zajištění, zdravotnictví, daních, obraně, kultuře, školství atp. Jistě budou taky o tom, ale až ve druhé, ne-li ve třetí řadě. V první řadě budou o politickém prostředí, v němž strávíme přinejmenším další čtyři roky našeho života (řekl bych, že daleko víc). O povaze našeho státu,“ dodal komentátor. 

Původní text ZDE.

Český volič, jak tvrdí Doležal, stojí před problémem, kdy na jedné straně je někdo, kdo jasně, nepokrytě a bez okolků říká, čeho chce dosáhnout. A na druhé straně není podle Doležala nikdo. „Je to organizované mlácení prázdné slámy s velkou příměsí tzv. nechumelismus: všichni se tváří, že nejde o to, o co jde ve skutečnosti. A to, o co podle nich jde, je slušně řečeno nic,“ zmínil.

Následně se Doležal rozepisuje také o zákonných úpravách kampaně. Závěrem pak zmiňuje poznámku o tom, jak velké revoluce minulého století začínaly zformováním paravojenských útvarů.

„Teď se objevuje pozoruhodná inovace, jakási forma ‚průmyslové revoluce‘: státu se zmocňuje megafirma obohacená o politickou a mediální sekci. V zemích se zavedenou parlamentní demokracií, zavedeným soukromým vlastnictvím a svobodným podnikáním, se stabilizovaným právním řádem a s obyvatelstvem sdílejícím aspoň v hlavních obrysech společné přesvědčení, společnou víru, se na takovou revoluci zatím nikde nedostalo. Dokážou se bránit. Stane se Česká republika průkopníkem? I o tom budou nadcházející volby,“ uzavřel.