Málokdo nezaregistroval značně medializovanou zprávu o útoku schizofreničky Barbory Orlové ve Žďáru nad Sázavou, jejímž výsledkem byla tragická smrt jednoho z tamních studentů a zranění dalších tří osob včetně zasahujícího policisty. Učitel z Chomutovska Petr Kaššák, znalý rutinního školského prostředí, by rád otevřel debatu nad tím, zda budou řešení, která se obecně jako prevence navrhují, skutečně účinná.

„O jaká opatření se tedy jedná? Například zavedení čipových karet, zavedení kamerových systémů a posílení přímého dohledu u vchodů. Domnívám se, že ani jedno z navrhovaných opatření výrazněji nepřispěje ke zvýšení bezpečnosti na našich školách,“ vyjmenovává s tím, že kromě kritiky uvádí i konkrétní důvody, proč si to myslí. „U vchodů do budov by měli být školníci nebo čipový systém. Na čip budou studenti zapisováni do elektronické třídnice. Takže každý bude muset projít dveřmi na čip a zase za sebou zavřít a nebude na jeden čip chodit několik studentů,“ vyjádřil se mimo jiné před pár dny ministr školství Marcel Chládek.

Dobré vybavení je irelevantní

Připomíná, že incident se stal ve škole, která i podle slov ministra školství patřila mezi nadprůměrně dobře zajištěné školy. „Už tato skutečnost nám může naznačit, že takováto opatření jdou úplně špatným směrem. Na chvíli připusťme, že se všude zavede kamerový systém s čipy. Jednoho dne tento systém ovšem selže a podobná tragédie se zopakuje. Proč? Protože bezpečnostní opatření nebyla dostatečná,“ vysvětluje.

Podle něj by se v takové chvíli přistoupilo k posílení bezpečnostních opatření o stálý fyzický dozor. I ten jednoho dne selže. Například žák skrze kontrolu pronese nůž a napadne s ním studenty. Jak budeme reagovat? „Přeci po vzoru USA opatříme školy bezpečnostními rámy. Ale i ty po čase selžou, a tak bude třeba posílit bezpečnost ozbrojenou ochrankou při vchodech do škol tak, jako je tomu na mnohých školách v již zmíněné Americe,“ připomíná. I toto opatření ale jednoho dne může selhat, a tak půjdeme dále a ozbrojíme i samotné učitele, aby mohli naše bezbranné děti účinně chránit.

„Čistě hypoteticky předpokládejme, že se nám podaří zajistit školní budovy. Na okna umístíme mříže, aby se nikdo nemohl vyhnout kamerám, čipům, psovodům, bezpečnostním rámům a ozbrojené stráži. Ale co například školní hřiště? I tam jsou naše děti v nebezpečí. Postavíme kolem hřišť pětimetrovou zeď s ostnatým drátem, dle možností ji opatříme minovým polem, rozšíříme kamerový systém a na střechu budovy umístíme školního snipera, který naše žáky ochrání před okolním nebezpečenstvím,“ zkouší predikovat budoucí opatření, která také nemusí brát konce.

Zamyslet se proto musíme už teď nad tím, co za všechna ta opatření vlastně dostaneme: Při nejoptimističtější variantě docílíme toho, že k zabití nedojde až ve škole, ale ještě před školou. Co jiná nebezpečí, která číhají ve školách? Například zdravotní? „Co když dojde ve škole k přenosu nějaké vážné choroby, v jejímž důsledku bude ohrožen život žáka. Řešení je nasnadě: Plošné řešení typu povinného nošení roušek, dekontaminační stanice před školami, učitelé povinně plynové masky a v každém krajském městě připravena záložní četa našich vojenských chemiků, a to vše i přesto, že k podobnému incidentu dochází jednou, nanejvýš dvakrát za deset let,“ snaží se sarkasticky napodobit myšlení některých politiků, kteří přicházejí s rádobyúčinnými opatřeními.

To myslíte vážně? Pod dozor patří psychopati, ne naše děti

Kantor z Chomutovska prostě nemůže uvěřit tomu, že v podfinancovaném školství, kde nejsou peníze na pomůcky, učebnice, pracovní sešity, na lavice, na židle, na učitele, na asistentky, na křídy, se teď školský rezort rozhodne profinancovat hrubým odhadem několik stovek miliónů na popud přímo ministra. Na bezpečnostní opatření ve školách chce totiž ministerstvo vyčlenit zvláštní dotace.

Podle Kaššáka se musí začít například tím, že se žáci poučí o tom, jak se mají chovat v krizových situacích. „Řada z nich to jednoduše neví. Prospělo by, kdyby je s touto problematikou seznámil třeba třídní učitel. Bylo by to rychlé, levné a přitom srovnatelně účinné,“ míní.

Druhou a zásadnější věcí je podle něj obrácení logiky. „Neizolujme většinovou společnost od několika psychicky narušených jedinců, ale izolujme několik psychicky narušených jedinců od většinové společnosti. Považuji za mnohem efektivnější, levnější i spravedlivější umístit pod dozor kamer a bezpečnostních čipů psychopaty a nikoli naše děti!“ podotýká.

Není levnější zavřít psychopata než izolovat školy?

V podstatě se tak kloní k postoji ministryně spravedlnosti Válkové. Ta totiž uvedla k tomu, kdo je viník tragédie: „Soud zřejmě nepostupoval dostatečně důkladně, když zkoumal, zda pobyt pacientky v případě jejího propuštění na svobodu bude, či nebude nebezpečný.“ Pokud je někdo nebezpečný svému okolí, tak soud může již dnes ihned nařídit ochrannou léčbu, připomněl pro změnu předseda Úsvitu a poslanec Tomio Okamura.

„Problém je v tom, že orgány státní správy, které mají takové věci sledovat a řešit, jsou absolutně neschopné. Viníkem v takovém případě není jen pachatel či duševně nemocný člověk, ale také společnost, která takovou vraždu kvůli špatně nastavenému systému dopustila,“ uvedl. „Pseudohumanisté budou argumentovat lidskými právy. Ten zavražděný kluk nemá lidská práva? Necháme se tady na ulicích zabíjet psychopaty a necháme si podřezávat krky? Budou psychiatři a soudci beztrestní? Zase se budou ohánět nezávislostí soudů. Jak je možné, že člověka, který už jednou málem vraždil, pustí mezi lidi? Je mi z toho špatně,“ zlobil se senátor ze severočeského regionu Jaroslav Doubrava.

Petr Kaššák v souvislosti s tím nadhazuje otázku. „Možná by stálo za optání, kolik nových ochranných léčeben pro podobně narušené osoby by mohlo vzniknout za cenu navrhovaných bezpečnostních opatření v přibližně 6000 základních a středních školách, zvlášť když k tomu připočteme množství školek, domů dětí a podobných institucí,“ uzavírá myšlenkou, nad kterou by se mělo zamyslet nejen ministerstvo školství ze svým utaženým rozpočtem.