Článek poukazuje například na to, že od dobytí Chersonu, ze kterého se Rusové stáhli ještě v roce 2022, tak Ukrajinci neměli v podstatě žádné úspěchy v dobytí území a jejich slavná protiofenziva získala zpět jen zlomky. Od té doby byly jakékoliv posuny „tím špatným směrem“, jmenovitě Avdijivka v únoru a Rusové mají v obklíčení Vuhledar a blíží se k Pokrovsku.

V článku se konstatuje, že Ukrajina teoreticky stále chce dobýt veškeré Ruskem kontrolované území v hranicích z roku 1991, tedy Doněck, Luhansk, Chersonskou a Záporožskou oblast, ale také Krym, který Rusko drží od roku 2014. Ale vojensky na takové cíle nemá a konflikt je opotřebovávací.

Dle článku je konec války v této chvíli pouze teoretická možnost. Putin žádný vážný zájem o mírová jednání nejeví a Volodymyr Zelenskyj v roce 2022 dekretem zakázal ukrajinským představitelům jednat s Ruskem, dokud je v čele Putin. A stále předstírá, že vítězství na bojišti je na dosah, i když teď už zmiňuje „touhu po dialogu“.

„Zdá se, že Ukrajina doufá, že příliv nových rekrutů, stálé dodávky západních zbraní a chytré použití palebné síly mohou udržet Putinovu armádu na uzdě, donutit ho nést politické náklady spojené s mobilizací dalších záložníků a dalším zatížením ekonomiky, a tak ho přimět k dohodě. Možná se však ukrajinská armáda, ekonomika a společnost dostanou do bodu zlomu jako první,“ píše The Economist.

Podle kterého je ruský postup za „strašlivou cenu“. K tomu cituje ukrajinského zástupce náčelníka štábu Horbatjuka, který tvrdí, že za každého ztraceného ukrajinského vojáka ztrácejí Rusové šest svých. Další důstojník tvrdí, že do mlýnku na maso ženou Rusové „řidiče, kuchaře, stavebníky“. „Tempo ruských zisků, které je již pomalé, se v poslední době ještě snížilo. Je možné, že se Pokrovsk udrží ještě několik měsíců. Obavy Západu z ukrajinského kolapsu a rychlého ruského postupu na velká města, jako je Dněpr a Oděsa, ustoupily za předpokladu, že Amerika náhle nepřeruší přísun munice,“ píše se v článku. Nicméně, obklíčený Vuhledar není zmíněn.

Ztráty a opotřebování nicméně pracují pro Rusko a terén za Pokrovskem je plochý a pro ruský postup příznivější. Kromě toho, podle The Economist, je ruská palebná převaha v oblasti dělostřelectva deset ku jedné, nemluvě o klouzavých pumách ve váhách 500, 1500 a dokonce 3000 kg, které prostě vymazávají obranné pozice.

Mimo to odvedení ukrajinští vojáci jsou podle velitelů „moc staří, moc nemocní a moc ožralí“. Z armády není žádná jasná cesta, naopak je vnímána jako jednosměrná cesta do márnice. A i když jsou dezertéři stíháni, podle průzkumu jen 30 % Ukrajinců považuje vyhýbání se odvodům za něco nepřístojného.

S invazí do Kurské oblasti se problémy jen zhoršily, odsuzuje článek. Uznává, že tím Ukrajina ukázala, že dokáže vyvinout iniciativu, přechytračit Rusy a zahanbit Putina, ale také si tím prodloužila frontovou linii a zatížila zásobování. Tempo dobývání na Donbasu se tím nezpomalilo, jak Ukrajina doufala, naopak tím ubyly zdroje pro obranu Pokrovsku.

Dle ukrajinských důstojníků by vojsko potřebovalo několikaúrovňovou obranu, včetně dělostřelectva, naváděných střel, letadel a dronů, aby dokázalo Rusy odrazit od frontové linie a znemožnit další postup. Ukrajina chce povolení, aby mohla útočit na ruské továrny, letiště a infrastrukturu. Dronové útoky na skladiště Toropec a Krasnodar ukázaly, co je možné. Jenže západní představitelé se obávají, že Rusko na takové povolení odpoví asymetricky, například vyzbrojením hútijských rebelů v Jemenu. A kromě toho, obávají se, že západních střel není dost, aby to nějak změnilo průběh války. Místo toho chtějí budovat domácí produkci na Ukrajině, např. výrobu dronů.

Jenže tam je problém ve financích. Ukrajinská vláda podle článku nemá peníze na to, aby domácí produkci koupila. Například domácí průmysl dokáže vyrobit 3 miliony dronů za rok, ale armáda může uzavřít kontrakt jen na 1,5 milionu. Poradce prezidenta Zelenského Kamišin chce získat peníze tím, že se sníží kontroly exportu a zbraně bude možné prodávat do zahraničí, nemluvě o tom, že by zbraně měly zasponzorovat západní vlády, například jak Dánsko, které Ukrajině koupilo 18 houfnic Bohdan.