Mezi Slovenskem a Maďarskem na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé už nějaký čas zuří spor o ropu. O ruskou ropu, která na Slovensko a do Maďarska proudila právě přes Ukrajinu. Jde o ropu společnosti Lukoil, která do střední Evropy mířila prostřednictvím ropovodu Družba. Je to problém zejména pro Maďarsko, které bylo ze 75 % závislé právě na ruské ropě.

Ekonom Lukáš Kovanda se ale ptá, proč Ukrajina sankcionuje jen jednu ruskou ropnou společnost, soukromý Lukoil, a ne také státní Rosněfť? „Houstnoucí střet mezi Maďarskem a Slovenskem na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé ohledně dovozu ruské ropy přes její území je pozoruhodný i z jednoho spíše přehlíženého důvodu. Ukrajina totiž nesankcionuje ruskou ropu jako takovou. Ukrajina sankcionuje pouze ropu jedné ruské společnosti, a to Lukoilu,“ vysvětluje Kovanda na síti X.

To je podle něj podstatný rozdíl, který v debatách o ruské ropě zapadá. „To je podstatný rozdíl. Neboť ropa jiné ruské společnosti, Rosněfť, přes Ukrajinu ropovodem Družba v klidu teče dále. I když je to ropa ruská stejně jako ta od Lukoilu. Proč Kyjev sankcionuje ropu Lukoilu, a ne Rosněfťu? Když navíc Rosněfť je státní podnik, zatímco Lukoil soukromá firma. A dokonce firma, která se na ruské poměry docela kriticky postavila k invazi na Ukrajinu hned v jejích prvních dnech,“ upozorňuje Kovanda na slova vedení Lukoilu, které vyzývalo k ukončení války.

Toto veřejné distancování od války navíc vedlo k několika podezřelým úmrtím lidí ve vedení společnoti. „Zjevně možná hned několik členů vedení Lukoilu za tuto svoji kritiku zaplatilo cenu nejvyšší. V létě 2022 vypadl z nemocničního okna předseda představenstva Lukoilu Ravil Maganov. Jeho nástupce Vladimir Ivanovič Někrasov skonal loni v říjnu na akutní srdeční selhání. Letos v březnu pak údajně spáchal sebevraždu viceprezident Lukoilu Vitalij Robertus,“ vypočítává podivná úmrtí Kovanda s tím, že v případě Rosněfťu žádná taková úmrtí prominentů zaznamenána nebyla.

Navíc v čele společnosti Rosněfť stojí Igor Sečin, jenž je dlouhodobě jedním z nejbližších souputníků prezidenta Vladimira Putina. „Ten do čela Rosněfťu dokonce dosadil německého exkancléře Gerharda Schrödera, jenž pak – například – hájil stavbu plynovodu Nord Stream 2 až do vypuštění duše,“ upozorňuje Kovanda.

A právě to by mohl být důvod, proč Kyjev tuto ruskou státní společnost podobným opatřením nepostihl. „Snad proto je Kyjev k Rosněfťu tak shovívavý, že ta má dosud svůj majetek v Německu. Stále vlastní přes polovinu rafinérie Schwedt, která palivy zásobuje třeba Berlín. Německá vláda chtěla majetek Rosněfťu v zemi znárodnit, avšak nakonec tak neučinila. Rosněfť tudíž, zdá se, pořád jistý vliv v EU má. A do Kyjeva se to zjevně doneslo,“ přemýšlí Kovanda.

Podle zjištění německých investigativních novinářů navíc může být ropa dovážená do Německa stále z ruských zdrojů, ačkoliv na papíře jde o ropu z Kazachstánu. „Německá dcera Rosněfťu, Rosneft Deutschland, navíc do Německa, do zmíněné rafinérie Schwedt, dováží stovky tisíc tun ropy, která je údajně z Kazachstánu, ale ve skutečnosti může být z Ruska, jak loni zjistili novináři prominentních německých médií. Tito novináři upozornili, že ropa údajně z Kazachstánu evidentně není v rámci přednostního zacházení na německých hranicích testována stran svého chemického složení. Sami celníci přitom připouštějí, že se tak může dít za účelem obcházení sankcí. Také Polsko již dříve upozorňovalo, že kazachstánská ropa, kterou do Německa dováží Rosneft Deutschland, může být ve skutečnosti ruská,“ připomíná Kovanda.

Jiným důvodem může být snaha poškodit Maďarsko, které je na ropě z Lukoilu silně závislé. „Je to ani ne tak snaha poškodit Rusko, jako spíše pomstít se Viktoru Orbánovi za jeho příchylnost k Rusku. S čímž ostatně může tiše souhlasit zbytek EU, neboť Orbán často blokuje unijní rozhodnutí činěná ve prospěch Kyjeva. Slovensko by v takovém případě bylo spíše nezamýšlenou obětí,“ uvažuje Kovanda, a že Česko má jediné štěstí, že naše ruská ropa v ropovodu Družba není od Lukoilu.

Česko sice letos snižuje podíl Družbou dovážené ruské ropy, ten však na poměry EU zůstává nadále vysoký. „Loni tento podíl činil 58 %, což je nebývale vysoké číslo i na poměry let před invazí. Letos v prvním pololetí klesl podle údajů tuzemského ministerstva průmyslu a obchodu na 40 %. Pro srovnání, Polsko dováželo před invazí 60 % ropy z Ruska, už od začátku loňska přitom ovšem vykazuje nulový dovoz ruské ropy,“ vysvětluje ekonom, že Česko je na ruské ropě stále velmi závislé.

Navíc ruskou ropu Česko nahrazuje ropou z Ázerbájdžánu a z Kazachstánu, kde platí zmíněné pochyby o složení ropy. „Letos od ledna do dubna dovezlo Česko ropu z Kazachstánu v hodnotě zhruba 5,5 miliardy korun. Loni ve stejném období roku to bylo jen za 2,5 miliardy. Jde tedy o více než stoprocentní meziroční nárůst. Jenže i v případě dovozu do Česka mohou platit pochyby, které o původu kazachstánské ropy vyjadřují němečtí novináři i Polsko, či které panují stran ropy dovážené údajně z Kazachstánu do Rumunska,“ tvrdí Kovanda.

A také u ropy z Ázerbájdžánu panují pochyby o jejím původu; proto existuje podezření, že Rusko ve skutečnosti sankce obchází a klíčovou roli v tom může hrát právě zmíněná Rosneft Deutschland. „Pak je ovšem ještě méně pochopitelné, proč Kyjev sankcionuje pouze Lukoil, a ne také Rosněfť. Proč nesankcionuje ruskou ropu obecně, bez rozlišení. Vždyť sankcionováním ruské ropy obecně, bez současného selektivního přístupu, by nejspíše docílil skutečně zásadního omezení příjmu Putinova režimu – a nikdo by pak ani nemohl říkat, že jde spíše jen o svévolně zacílenou odplatu vůči Maďarsku,“ dodává Kovanda, že teorie o pomstě Maďarsku dává největší smysl.

Proč Ukrajina sankcionuje jen jednu ruskou ropnou společnost, soukromý Lukoil, a ne také státní Rosněfť? Přitom Rosněfť vozí do Německa, své tamní rafinérie ropu údajně z Kazachstánu, která může být ve skutečnosti ruská
Houstnoucí střet mezi Maďarskem a Slovenskem na jedné… pic.twitter.com/uEsHRFyhzD

— Lukáš Kovanda (@LukasKovanda) August 1, 2024