Válka na Ukrajině trvá už 879 dní a Rusové dál postupují a metr po metru kradou ukrajinskou půdu. Při svém postupu občas vezmou i nějaké zajatce. Jedním z nich byl i voják vystupující pod označením Petro. Ten padl do ruských rukou jako jeden z posledních obránců Mariupolu. V ruském zajetí poté prožil mnoho měsíců, když se mu konečně podařilo dostat se na Ukrajinu v rámci jedné z výměn zajatců. A teď se rozhodl popsat, co při ruském věznění zažil.

Serveru Kyiv Post řekl, že v ruském zajetí prožil čistou noční můru. Ocitl se ve věznici v ruském Taganrogu a tam podle vlastních slov prožil „čtyři měsíce pekla“. Den co den slýchal, jak se vězením rozléhají výkřiky, táhlé ječení i pláč.

„Někde je někdo neustále bit. A slyšíš to pořád,“ řekl Petro. „Bili mě trámy, obušky, kopali mě, bili mě pěstmi a čímkoli, co jim přišlo pod ruku. Čas od času použili i paralyzér. … Časem si na to zvyknete, víte, že každý den budete ráno a pak večer biti. Je to jako denní rozvrh. Ráno vstanete a uvědomíte si, že za hodinu a půl dostanete ‚masáž‘ a žijete tak,“ řekl Petro.

V přestávkách mezi mlácením dostával Petro otázky jako, kdo byl jeho velitel, proč se Ukrajinci už dávno nevzdali, a tak podobně.

Po dopolední sérii ran, výslechů a dalších ran většinou přijde čas na oběd. Ten prý Rusové svým válečným zajatcům občas dají, občas nedají. Podle nálady. A když už vám oběd dají, je to prý většinou zelí tak kyselé, že i pití octa je příjemnější záležitostí. A občas Rusové vězňům dávají plesnivý chleba. Občas dostanou vězni i vodu.

Petro také uvedl, že jeho dozorci byli zaměstnanci detenčního střediska, všichni muži, ve věku 20 až 60 let. Každý měsíc přicházeli také profesionální vojáci. Jak by se dalo očekávat, nebyly tam žádné knihy, časopisy ani zábava. Ale čas od času bylo slyšet, jak Rusové poslouchají rádio. Zajatci prý obecně neměli tušení, co se děje ve vnějším světě.

„Říkali, že na západní Ukrajině jsou zloté (polská měna) – že Poláci vstoupili na Ukrajinu. Jednou za měsíc jsme slyšeli takové zprávy. Častěji jste je mohli slyšet, jak spolu mluví. Obvykle to byly nějaké falešné zprávy,“ řekl Petro.

Mezitím byli vězni denně nuceni učit se a vysvětlovat význam ruského erbu, jeho vlajky a dalších symbolů.

„Nutili nás poslouchat a učit se ruské písně, včetně hymny SSSR,“ řekl Petro. Jednou z nejtěžších částí jeho zajetí prý bylo, když si „uvědomíte, že tam můžete být dlouho“.

Navíc měl obavy, že bude poslán na Sibiř, což se stalo některým jeho spolubojovníkům.

„Sedíš tam a nevíš, co se bude dít dál. Tohle je ta nejhorší věc.“

Server Kyiv Independent napsal, že ukrajinský ombudsman pro lidská práva Dmytro Lubinets 20. července řekl, že většinu ukrajinských válečných zajatců, kteří byli propuštěni, nikdy nenavštívili zástupci Červeného kříže, když byli v ruském zajetí.

Petro nevěděl, že se stane součástí výměny zajatců až do chvíle, než nepřekročil ukrajinskou hranici.

„Probudili jsme se v něco, co vypadalo jako normální den,“ řekl Petro, „a po hodině zatraceného bití nás vyhodili z cel.“

Dvakrát je ten den vyvedli ven, jako by chtěli někam jít a pak se vrátili.

Kolem 22. hodiny byli ještě jednou vyvedeni. Byli oblečeni do šatů, ne jejich vlastních, ale podobných těm, ve kterých byli zajati. Naložili je prý na vojenské náklaďáky, přivezli na letiště, někam přeletěli, a tak to šlo nějaký čas, až je zase naložili do náklaďáků a dovezli až na místo výměny. Zajatci přitom celou dobu měli zavázané oči a svázané ruce. Petro podle vlastních slov nevěřil, že bude vyměněn za ruské zajatce z ukrajinské strany. Už jednou prý viděl skupinu vězňů, které tvrdili, že se stanou součástí výměny, ale pak je jen převezli do jiného ruského vězení.

Ale Petro měl štěstí, skutečně se stal součástí výměny zajatců a když to zjistil, rozhlédl se kolem sebe a pohledem našel pár svých známých. Ale byli tak vyhublí a zničení, že je Petro, jak sám řekl, málem nepoznal. Sám prý v zajetí zhubl přes 40 kg. Ale hned, jak se jeho situace trochu zlepšila, podal si žádost o návrat na frontu k obraně své země.

„Tato válka, pokud se lidé nespojí, bude trvat velmi, velmi dlouho,“ řekl Petro.

Mezitím na bojišti dál teče krev. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prozradil, že během poslední ofenzivy u Charkova padlo na 20 tisíc ruských agresorů. Ukrajinský prezident to řekl v rozhovoru pro BBC a server Kyiv Independent vyjádření hlavy státu převzal. Jen upozornil, že prezidentovo tvrzení nemohl nezávisle ověřit.

Rusko zahájilo ofenzivu na Charkovskou oblast v květnu a tlačilo se na druhé největší město Ukrajiny, ale útok se rychle zastavil. Podle serveru Kyiv Independent však pokračují ukrajinské problémy se zásobami munice. Zpráva přichází několik dní poté, co ministerstvo obrany 16. července oznámilo, že vrátí „značné množství“ munice dříve označené jako „prošlá“ do předních linií.

Na tuto situaci reaguje i vláda v Kyjevě.

Podle informací serveru Kyiv Post zvýšila výdaje na obranu o 495,3 miliard HR (téměř 12 miliard dolarů), čímž poskytla finanční prostředky všem ukrajinským donucovacím orgánům.

„Financování potřeb ukrajinských sil je nyní nejvyšší prioritou. Dodatečné prostředky na zbraně, opevnění a platy pro vojáky jsou zásadní součástí boje proti vojenské agresi Ruské federace proti Ukrajině,“ řekl náměstek ministra obrany Jurij Džyhyr.