Lenka Víchová mluvila o historii Ukrajiny, odpovídala i na otázku, co je národní vlastností Ukrajinců. „Houževnatost. Jsou to velmi pracovití, houževnatí lidé. Určitá bojovnost v té houževnatosti je také,“ popsala. Další věcí je touha po svobodě. „Jestli se k něčemu v historii Ukrajinci vztahují, tak je to kozácké hnutí. A to bylo právě o svobodě,“ konstatovala. 

Kořeny dnešní války vidí v událostech před sto lety. „Mám pocit, že jsou to nedořešené věci ještě z roku 1918, tedy po první světové válce. Ukrajina vyhlásila nezávislost, stejně jako řada jiných evropských národů, ve chvíli, kdy se hroutila impéria. Bohužel se jí nepovedlo si nezávislost udržet. Pokud to zjednoduším, tak došlo k něčemu podobnému jako v roce 2014 na Donbasu. Tehdy vyhlásila Ukrajina nezávislost, Ukrajinskou lidovou republiku s centrem v Kyjevě. Za chvíli vyhlásili bolševici Ukrajinskou socialistickou lidovou republiku v Charkově. Takových novotvarů bylo na území Ukrajiny ještě několik. Až do roku 1934 byl hlavním městem Ukrajinské sovětské socialistické republiky Charkov, až pak se jím stal Kyjev. Byla to finta, kterou Rusové vyzkoušeli i v roce 2014. Vyhlášení nějaké republiky a pak se vojska posouvala dál a dál na západ. Až nakonec nezávislá Ukrajina zanikla. Je to zajímavé téma boje tehdejších Ukrajinců o samostatnost, a také tragické, protože se jim to nepovedlo,“ objasnila. 

V roce 2014 se Rusové pokusili udělat to samé. „Podařilo se jim to pouze na třetině území Luhanské a Doněcké oblasti,“ upozornila. Ve dvacátých letech minulého století neměla Ukrajina v boji za svoji svobodu a nezávislost spojence. K dalšímu takovému boji o nezávislost podle jejích slov došlo v roce 1939, kdy Sovětský svaz zaútočil na Pobaltí a část Polska.

Moskva se s vyhlášením nezávislosti Ukrajiny nikdy nesmířila

Vyhlášení nezávislosti došlo tak až v roce 1991 při rozpadu Sovětského svazu. „Moskva se však s vyhlášením nezávislosti Ukrajiny nesmířila. V první polovině devadesátých let dochází k velmi podobným situacím, ke které došlo v roce 2014. Ale na Krymu. Byly to neustálé nóty a přeposílání mezi parlamenty požadavků Ruské federace s tím, že Krym byl nezákonně předán Ukrajině. Dokonce tam došlo i k bojům. V té době se Ukrajincům tuto situaci povedlo zachránit. Také na to měla vliv první a druhá čečenská válka, takže odvracení pozornosti od Krymu na Kavkaz. V druhé polovině devadesátých let byla podepsána velká smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou o přátelství a spolupráci, ve které Ruská federace uznává konečně Ukrajinu ve svých hranicích, v jakých ji známe do roku 2014,“ připomněla.